Smlouva s Vatikánem

Na nedávném setkání předsedů biskupských konferencí některých středoevropských postkomunistických států v Praze si účastníci vyměňovali zkušenosti a názory také na smlouvu Vatikánem, kterou všechny tyto státy už mají v různých formách podepsanou.

Snad všechny mají i několik smluv. Na rozdíl od nás, kde sociálnědemokratická vláda za podpory ODS připravila a podepsala v roce 2002 s Vatikánem smlouvu, která v podstatě neřešila problémy náboženské svobody, ale pouze konstatovala stav dosažené, již existující svobody a byla připravena pro schválení v Parlamentu ČR jako garance tohoto stavu, aby žádný další zákon nemohl tuto svobodu ohrožovat. Parlament hlasoval tak, jak hlasoval. Když jsme později zjišťovali, proč poslanci hlasovali takto, velká část poslanců nám prozradila, že text smlouvy nečetla. Hlasovali podle svých klubů.

Parlament ovlivnil prof. Pavlíček asi tak jako  to jeho učitel udělal v parlamentu v r. 1929 s tehdejším konkordátem s Vatikánem, jehož schválení svou argumentací v tehdejší atmosféře vztahů pozastavil. I dnešní argumenty byly podobné. Pan profesor argumentoval populisticky a velmi neodborně tím, že smlouva privileguje katolickou církev.

Když jsem tuto skutečnost říkal kardinálům a biskupům přítomným na poradě v Praze, nepřestávali se divit a cítili, že k plné demokracii máme ještě kousek cesty. Ukazovali, že je to přece mezinárodní právo katolické církve, a jejich vlády to respektovaly. Když jsem jim říkal i o druhém argumentu prof. Pavlíčka, že prý by taková smlouva byla diskriminací ostatních církví, poněkud slušně se jen usmívali a pomysleli si cosi o úrovni naší právní vědy a praxe.

Při současných nových diskusích kolem smlouvy s Vatikánem je nutné na tyto hrubé právní a populistické chyby vzít zřetel.

Fotografie ze zmíněného setkání: autor Tomáš Roule