© Miloslav Kardinál Vlk [www.kardinal.cz]
Ut omnes unum sint
Úvodní slovo kardinála Miloslava Vlka k brožuře pro svatováclavský večer
V naší současnosti cítíme, že je nutné znovu a znovu prohlubovat a kultivovat mezilidské solidární vztahy na nejrůznějších rovinách. Mezilidské vztahy - nejen vzájemnou „diplomacii“, slušnost, prázdné úsměvy, ale účinnou pomoc v nouzi!
To se ukázalo v posledních 10 letech, když v r. 1997 udeřily povodně na Moravě nebo před 5 léty v Čechách. Ano, v kritických situacích nouze jsme vnějšími událostmi vyprovokování k okamžitému účinnému nasazení. Tolik lidí - záchranářů z nejrůznějších institucí i neznámých dobrovolníků se tehdy nezištně nasadilo. Patří jim uznání a poděkování.
Ale v kritických situacích nestojíme denně a ve svých vztazích tedy nemáme vnější impulsy ke vzájemné solidaritě a naléhavé pomoci. Obyčejných všedních dnů je daleko více. Je zapotřebí vnitřních motivací, nejčastěji duchovního rázu... Uvědomit si, že jsme si před svým Stvořitelem všichni rovni, že všichni máme stejnou lidskou důstojnost, danou nám bez naší zásluhy do vínku. Mnohé věci jsme dostali zadarmo, jakoby „na dluh“... A měli bychom je „životu“ nebo „Životu“ splácet. Jak je to možné? Stvořitel si přeje, abychom je spláceli jemu „přes druhého“. To je vnitřní motivace k solidaritě v pohodových, pokojných všedních situacích. Mladí lidé se často nadchnou mnohými „superstar“. My máme v našem národě i v minulosti řadu různých „superstar“. Myslím na naše světce, konkrétně na sv. Václava a jeho nezištnou a neokázalou pomoc chudým a potřebným. On měl tuto silnou vnitřní motivaci. Jeho památka zůstává do současnosti. Příklady táhnou...