Přesun na obsah

Proticírkevní bludy tvrdošíjně přetrvávají

31. 3. 2008

Projednávání připravovaného zákona o majetkovém narovnání mezi církvemi a státem je v médiích doprovázeno některými stále trvajícími bludy, které mají původ buď v neznalosti tématu ze strany novinářů, v což bych věřil raději, nebo ve zlé vůli a proticírkevních postojích, které jsou v hlavách mnohých dědictvím zvláště doby komunismu. Mnozí si neuvědomují, že komunistický režim nedeformoval jen důstojnost člověka a jeho svobodu, že z něho dělal často otroka, ale devastoval i oblast práva, kterou nahradila spíše oblast bezpráví. Poněkud mě překvapuje, že se novináři těmto skutečnostem, které se promítají i do našeho soudnictví, málo věnují a že se s nimi smiřují. Když jsem nedávno na tuto skutečnost mezi mediálními pracovníky poukázal, namítli mi, že argumenty práva nikoho nezajímají, že se lidé spíše ptají, na co církve ten majetek potřebují, než komu podle práva patří.

Jedním z prvních práv člověka je právo vlastnické. Jeho pošlapáním totalitním režimem trpí naše demokratická společnost až dosud. Mnozí politici se tím ani nijak zvlášť nevzrušují. Řada militantních antiklerikálů totalitního ražení se zabývá spíše překrucováním skutečností o tom, jak církev nabývala svůj majetek, rádi zamlčují, kolikrát byla v minulosti o majetek připravována, nepravdivě uvádějí, že církvi tento majetek nikdy nepatřil, a snaží se pramálo vidět, že ze svého majetku z největší části církev vytvořila velké kulturní bohatství, jež je dnes nedílnou součástí našich galerií.

A tak – přes veškeré vysvětlování – některá média jako MF Dnes, LN, ČTK, a dokonce jinak seriozní HN papouškují stále, že církvím bude za 60 let reálně vyplaceno cca 270 miliard korun. Nechápou ani jednoduchou násobilku, že podle odhadu ministerských odborníků bude v tomto období probíhat určitá inflace, kterou musí zákon o majetkovém narovnání „dorovnávat“ ročním úrokem 4,85 %, aby dohodnutá částka finančního narovnání 83 miliard zůstala i po 60 letech na této reálné dohodnuté hodnotě. Chápu, že v populistickém proticírkevním tažení zní do uší společnosti daleko lépe číslo 270 miliard než pouze 83. Málokdo z novinářů připomíná, že až vstoupí zákon v platnost, zřeknou se diecéze svého majetku, který dostane do rukou stát a bude s ním moci hned nakládat, a že se obce a města budou moci bez překážky dosud blokovaného církevního majetku pohodlně rozvíjet ku prospěchu všech. Jistě, církevní řády žádají oprávněně svůj majetek zpět in natura, aby na něm hospodařily. Mnohé z těchto skutečností někteří novináři nespravedlivě zamlčují, a tak zkreslují pravdu čtenářům, kteří mají právo na pravdivé informace.

Skoro 60 let využíval stát, nejprve komunistický a pak demokratický, neoprávněně církevní majetek. Ze zisků dával církvím nějaké drobty a chlubil se nepravdivě, že církve platí. Od pádu komunismu usiluje církev o ekonomickou nezávislost, o to, aby se mohla udržovat sama a své aktivity – mnohé i ve prospěch společnosti – hradit ze svého. Bohužel jí to náš stát dosud neumožňoval. Jeden novinář z HN se ve svém článku z poslední doby těšil, že dojde konečně k odluce církve od státu. Bylo by dobré znovu připomenout, že po právní stránce u nás existuje odluka církve od státu již dnes. Na základě charty lidských práv se v ústavě říká, že stát je nekonfesní a církve jsou na státu nezávislé a řídí se podle vlastních norem. Majetkovým narovnáním se to jen konečně stane plně skutečností, i když odluka dnes není v západní Evropě ideálním vztahem státu a církve, ale spíše se vyvinul vztah kooperativní, vztah spolupráce, při němž se uznává, že se obě instituce vzájemně potřebují.

Mám veliké přání, aby média lépe pochopila celou tuto situaci a poctivě a pravdivě ji veřejnosti prezentovala.

Kardinál Miloslav Vlk

Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka