Týden modliteb za povolání ke kněžskému a zasvěcenému životu

Drazí bratři a sestry,

každoročně se na pozvání Svatého otce koná Světový den modliteb za povolání. Je to výroční ozvěna Ježíšových slov: “Žeň je hojná, ale dělníků málo, proste Pána žně…“ Toto Ježíšovo slovo nás všechny jasně zavazuje; samozřejmě ne pouze jedenkrát za rok a ne pouze při oficiálních celosvětových modlitebních dnech za povolání, ale každý den, doma, v rodinách, ale i v osobních modlitbách. Takto se může každý nepřímo zúčastnit získávání povolání pro církev. Všichni jsme spoluzodpovědni za církev a její budoucnost…

Pro letošní světový den modliteb vybral Svatý otec název: “Povolání ve službě církve – misijní poslání“. Všimněme si dvou věcí: je tu řečeno „za povolání“, ne pouze „za kněžská a řeholní povolání“, ale za všechna misijní povolání nebo lépe řečeno za „všechna povolání v misijní službě církve“. V dalších odstavcích pak papež připomíná různé druhy „poslaných“ na pole Božího království: apoštoly, učedníky, kněze, muže a ženy, kteří „pohnuti působením Ducha sv. si volí radikální způsob života podle evangelia“. Má na mysli řeholníky a řeholnice patřící do různých institutů, které Duch sv. v dějinách církve vzbuzoval. K nim musíme přiřadit velké zástupy osob, které zasvěcují svůj život Bohu v různých moderních „řádech“, tzn. v moderních církevních hnutích, schválených církví. Duch sv. je vyvolal v život pro obnovu církve dnes. Jan Pavel II. o nich mluvil jako o prozřetelnostním jevu dnešní církve. Je jich více než 150. Jejich členové žijí Boží slovo a vydávají o něm svědectví svým každodenním životem tam, kam jsou postaveni. Je jich hodně přes milion.

Přitom si uvědomujme, že misijní práce v církvi nejsou jen nějaké oficiální aktivity, které dělají kněží a řeholníci. Žádný pokřtěný si nemůže ponechat obdržený dar víry jen pro sebe, musí jej dávat dál, především svědectvím svého života z evangelia. A to není málo. To je kromě modlitby za práci těch, kdo jsou přímo ve službě církve, základní povinností všech pokřtěných. A pak je tu veliká síla církve – nemocní a trpící, kteří spojují své každodenní bolesti a trápení s utrpením Kristovým a obětují je za všechny, kdo jsou v misijní službě církve.

Za všechny osoby, které přijaly povolání v přímé službě církve a zasvěcené misijní službě v Božím království, se v tyto dny modleme. A přitom pamatujme: my můžeme velmi intenzivně rozsévat, ale růst dává Bůh…

Kardinál Miloslav Vlk