Přesun na obsah

Soud o katedrálu

2. 5. 2008

Už čtrnáct let se táhne spor o biskupský chrám, o pražskou katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha. V těchto dnech se opět dostal do středu pozornosti médií. Pro osvěžení paměti je dobré si zopakovat celý příběh od začátku.

Katedrálu postavil Karel IV. na tradičním místě a na základech dřívějších kostelů jako chrám království a císařství, jako místo pro veliké slavnosti korunování, které uskutečňoval arcibiskup. Císař byl nejvyšší osobou v císařství „Říše římské národa německého“, jak zněl oficiální název této úctyhodné staré instituce, a její posvátné místo svěřil, daroval nově vzniklému arcibiskupství. Katedrálu dal jako svoje korunovační místo pražskému arcibiskupovi, aby v ní uchovával korunovační klenoty a jimi krále a císaře vždy při slavnostních okamžicích korunoval. Králové a císařové se sami korunovat nemohli, a proto chrám jako prostor určený ke korunovaci byl darován císařem arcibiskupovi, kterého bohatě podporoval. V katedrále arcibiskup uchovával císařskou korunu na lebce dědice české země, mučedníka sv. Václava, a další insignie, jako např. jáhenský plášť a manipul. Součástí korunovace bylo totiž také jáhenské svěcení budoucího krále, který proto směl při slavnostní bohoslužbě číst evangelium.

Když myslím na tyto posvátné kořeny našich dějin, na společenství církve a císařství, na vysokou kulturnost té doby, na slavnou, vlastně evropskou císařskou katedrálu a svěcení císaře na jáhna, na vznešený obřad korunování, který byl evropskou událostí, říkám si, jak daleko jsme se dnes od této kultury života dostali. Vlastnické poměry byly jasné, úkoly byly rozděleny, „největší Čech“ mohl být spokojen. Mohli bychom se učit od své slavné minulosti, na kterou můžeme právem být hrdí, ale…

A my zatím pěstujeme kulturu závisti, kulturu nenávisti vůči církvi – proč to má církev vlastnit, ať to vlastní všechen lid, řekli přece komunisti. Ti to církvi ukradli, a tak je to přece lepší… Dnes ti, co závidí, zatím nemají ještě znovu v rukou politickou moc, ale mají obsazeno mnoho míst u soudů, např. soudruhem Ištvánkem u Nejvyššího soudu, který případ katedrály soudí. Soud znovu přiřkl katedrálu státu. Na co ji církev potřebuje? Má přece dost kostelů. Všichni se diví, proč by tomu mělo být jinak. Říkám však, že i za komunismu platilo, že zestátnění se mohlo dít jen na základě zákona a že v tomto případě je katedrála zapsána na stát s právním titulem, který vytvořil vedoucí stavebního odboru magistrátu Hlavního města Prahy. Tak se komunistické bezpráví dostalo na světlo světa. Spravedlnost je daleko. I tento další soud, který proběhl, šel cestou socialistickou. Proč by si pálil prsty? Za spravedlnost?!

Kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka