Co jsou církve a kdo komu co dává

V diskuzích kolem zákona o majetkovém narovnání se mluví obecně „o církvích“ a přece nelze skutečnosti, o kterých se jedná, házet do jednoho pytle. Existuje tu totiž více souborných subjektů, které není možné ztotožňovat. Vedle katolické církve jsou tu další „církve a náboženské společnosti“, jak o nich mluví naše právo, tj. církve sdružené do ekumenické rady církví. Ani o katolické církvi však nelze v této souvislosti mluvit souhrnně jako o „církvi“. Diecéze jsou samostatnými, nezávislými subjekty, které nejsou přísně právně vzato podřízeny biskupské konferenci jako nadřízené zastřešující organizaci. Mají společného představitele, representanta a mluvčího, ale nejsou jim podřízeny. Pod pojem církev dále bývají zahrnovány jedním dechem církevní řády a kongregace, které však mají různorodou strukturu a především nepodléhají biskupské konferenci ani biskupstvím, i když existují normy o jejich vzájemných vztazích. Novináři bohužel to vše házejí do jednoho pytle a tak dochází k mnohým nedorozuměním.

Je také podivné, že se v mediích tolik mluví o církevních restitucích. Zákon je totiž zákonem o majetkovém narovnání a jmenuje se „Zákon o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi“. Hovoří se o „restitucích“, a přece pro většinu subjektů, jichž se zákon týká, o žádné restituce nejde. Vždyť stát většině těchto subjektů (kromě řádů) nic nerestituuje, nevrací. To spíše diecéze nechávají v rukou státu svůj majetek. K tomuto zmatení se potom přidává další, mluví-li se o aplikaci dřívějších restitučních zákonů na dnešní proces majetkového narovnání. V případě církví se však o žádné restituce nikdy nejednalo. „Restituční zákony ve prospěch církví, obdobné zákonům přijatým po roce 1989 ve prospěch fysických a vybraných právnických osob, přijaty nebyly!“(Antonín Hrdina, Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990-9). Některé největší křivdy byly napraveny a dříve zakázané řády tak například získaly alespoň střechu nad hlavou. Výčtovými zákony z r. 1990 a 1991 byly vráceny holé, většinou poničené kláštery.

Paměť, jak je vidět, je krátká a lidé se pak nechají snadno zmást.

Kardinál Miloslav Vlk