Přesun na obsah

Rok sv. Pavla jako rok slova Božího

29. 6. 2008

Když myslím v dnešní mediální době na sv. Pavla, velkého komunikátora, hlasatele radostné zvěsti, který dal všechny své síly do služeb evangelia, představuji si, jak by asi dnes všechny ty prostředky při své práci využíval. Nám naše mediální prostředí naprosto samozřejmě a konkrétně navozuje, že jsme jedno veliké celosvětové společenství a sdílení naší víry v přítomnost zmrtvýchvstalého uprostřed celé církve je tím velice usnadněno.

Všechny oslavy jsou dnes „inspirované postavou a texty sv. Pavla“, jak radil Svatý otec při loňském svátku obou apoštolských knížat. Osoba a texty pavlovské jsou širokým tématem pro celý jubilejní rok. Apoštolský život sv. Pavla je vedle jeho listů jako otevřená, živá kniha mimořádného Božího působení na počátku církve. Život Pavlův a jeho listy jsou dvě cenné knihy vypovídající o zrodu a růstu Kristovy církve. Vedle obyčejných, nevzdělaných rybářů od jezera, na jejichž prostém životě zazářila Boží moc, vyvolil Ježíš pro budování své církve tak zázračným způsobem, jak jsme o tom dnes slyšeli v prvním čtení, i vzdělaného farizeje. Vyvolil ho zvláště pro hlásání evangelia pohanům. Rozsah jeho misijní činnosti jistě daleko přesahuje apoštolskou činnost ostatních apoštolů. A jeho 14 listů má dle počtu kapitol stejný rozsah jako všechna evangelia dohromady.

Ježíš budoval svou církev ze židů a pohanů na dvou apoštolských sloupech, jejichž svátek dnes slavíme. Pavlovi velmi záleželo na jednotě a svornosti všech křesťanských obcí, ať byly založeny kterýmkoliv apoštolem. A v Petrovi uznával skálu postavenou Kristem. To je stručný pohled na Pavla, ačkoliv možná trochu z vnějšku... Z jeho listů však poznáváme jako u žádného jiného apoštola jeho vnitřní, řekl bych, důvěrný vztah ke Kristu zmrtvýchvstalému. Celý život víry i apoštolská činnost Pavlova je dána – jak jsem se už o tom jinde zmínil – mimořádným setkáním se zmrtvýchvstalým Kristem u Damašku hned na počátku šíření křesťanství. „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ – bylo rozhodující oslovení pro Pavla. „Pane, kdo jsi? “ „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ“. Tato slova zalila duši pronásledovatele křesťanů novým světlem, světlem Ducha svatého, které oslnilo nitro tohoto hluboce vzdělaného žida, kterého životopisci neváhají nazývat hlubokým myslitelem, vizionářem, mystikem a prorokem. Událost u Damašku a v Damašku – to byly Pavlovy letnice. Jejich světlo poznamenalo celý Pavlův život, jeho apoštolskou evangelizační činnost, která významně ovlivnila formování křesťanství prvních dob.V tomto světle Pavel začal poznávat nové skutečnosti.

Takže když někdy na začátku 50. let prvního století působí v Korintě a slaví tam v malých společenstvích po domech eucharistii, tělo Kristovo, tak v tomto Duchu od Damašku, jakoby zřetelnou ozvěnou na Kristova slova: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ“, zvolá ke Korinťanům: „Vy jste tělo Kristovo a každý z vás je jedním z jeho údů.“ (1 Kor 12,27) Pavel chápal, že se Ježíš ztotožňuje s křesťany, které on pronásledoval. Církev – mystické tělo Kristovo! Tak viděl podstatu a důstojnost i křesťanských obcí, které po celé Malé Asii i po Středomoří zakládal. Tomuto tématu pak věnoval listy Efesanům a Kolosanům. Ty jsou pro prohloubení našeho sebepochopení dány v tomto roce do rukou i nám.

Pavel byl Kristem vyvolen za apoštola pohanů. Při zjevení u Damašku slyšel jeho hlas, jak mu říká: „Vstaň a jdi do města. Tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ Ježíš v Damašku posílá k Pavlovi Ananiáše, představeného tamní obce, aby na Pavla vložil ruce, který by tak byl naplněn Duchem svatým a nechal se pokřtít. Když se Ananiáš zdráhá, říká mu Ježíš: „Jdi, neboť on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským.“ To je Pavlovo pověření hlásat evangelium všem v tehdejším světě, pohanům i židům v diaspoře. Tady vlastně Pavel dostává to, co ostatní apoštolové přijali na hoře, kde byl Kristus od nich vzat a kde jim řekl: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium...“ Tak byl Pavel přiřazen k ostatním apoštolům. V síle tohoto poslání vykonal největší misijní dílo v dějinách církve vůbec, pokud je nám známo největší dílo ze všech apoštolů. Jeho titul „apoštol národů“ je zcela oprávněn. Tři jeho rozsáhlé apoštolské cesty po Malé Asii a Středomoří i jeho listy jsou toho velikým a trvalým dokladem.

Sv. Pavel mluví právem o svém učení jako o evangeliu. Do Korinta napsal: „Kristus mě neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium“. (1 Kor 1,17) Je si zcela vědom božského původu, moci a síly evangelia. Galaťanům říká: „Evangelium, které jsem vám hlásal, není z člověka...“(Gal 1,11). Jeho posluchači ho také takto přijímali. Sám o tom napsal: „Přijali jste slovo Boží ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně je...“ (1 Sol 2,13). Věděl, že „je to moc Boží ke spáse pro každého, kdo věří“ (Ř 1,16). Touto mocí zakládal obce věřících. Korinťanům píše: „Já jsem vás přivedl k životu skrze evangelium“ (1 Kor 4,15).

Toto Pavlovo přesvědčení našlo ohlas v jedné silné formulaci přípravného materiálu pro celocírkevní všeobecnou synodu o slově Božím v Římě letos v říjnu. Říká se tam: „Církev se rodí a žije ze slova Božího“. Zdá se mi proto vhodným souběhem událostí - jubilejní rok sv. Pavla a synoda o Božím slově. Velký impuls pro nás, abychom tento rok slavili především s prohloubením své víry v evangelium v duchu Pavlově. Proto se naše slavení má stát rokem slova Božího. Tato skutečnost nás může zároveň vést ke slavení roku v duchu ekumenickém.

Pavlova víra v evangelium, jeho spiritualita, je velkým povzbuzením, abychom v síle jeho příkladu prohloubili víru v evangelium, ve slovo Boží. Benedikt XVI. připomněl, že všechny aktivity pavlovského roku mají být inspirovány „postavou a texty sv. Pavla“. V naší arcidiecézi probíhá proces obnovy farností, jehož důležitým bodem je právě slovo Boží. Proto se budeme věnovat v biblických hodinách a při četbě Písma hlavně textům Pavlových listů.

Na cestu pavlovským rokem si tedy můžeme vzít dva velké impulzy: slavit eucharistii v duchu Pavlově a obnovit svou víru v evangelium po příkladu velkého apoštola národů.

Kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka