Synodní okénko 8: Kde jsme na cestě?

Synodální jednání programovaná na tři neděle vstupují do poslední třetiny. Práce se přenesly z pléna všech účastníků do jednání ve 12 jazykových kroužcích, do kterých jsou všichni účastníci rozděleni. Já jsem se ocitl v německém kroužku. Zatímco se v plénu diskutovalo o základním dokumentu Instrumentu laboris, (mluvilo 247 biskupů, 25 expertů a 9 účastníků z ostatních křesťanských církví), nyní pracujeme s tzv. relací „post disceptationem“, nad zprávou po diskusi v plénu. Je to souhrn, systematické zpracování všech diskusních příspěvků (samozřejmě bez opakování) dosud v plénu pronesených. Má tři části o 10 kapitolách na 35 stránkách. Úkolem všech jazykových skupin je připravit hotové formulované návrhy, které by pak byly shrnuty do „Propositiones“ pro Svatého otce.

Ve skupině sedíme vedle sebe s prof. Lobkowicem, který byl na synodu jmenován jako expert. A moje práce pro synodální zasedání? Když jsem byl zvolen delegátem ČBK, připravil jsem odpovědi na Lineamenta, základní Směrnice pro práci synody. Jedna část je uveřejněna zde na mém webu, další se připravuje. Jako každý biskup jsem měl pětiminutový diskusní příspěvek o naší zkušenosti se slovem Božím v době komunismu, který byl zde uveřejněn. (Viz na mém webu v synodním okénku „Bůh mluví i dnes“). Při diskusi v plénu byla poslední hodina každého dne věnována volným tříminutovým diskusním vystoupením. Dvakrát jsem využil této možnosti.

Poprvé jsem mluvil na téma „Privilegované místo pro Boží slovo je liturgie“. Zdůraznil jsem, že se nejedná jen o běžný prostor, o architekturu gotickou, barokní, moderní, ani ne pouze o malé či větší setkání věřících, ale že tím privilegovaným „prostorem“ je Ježíš Kristus. S „přípravou“ tohoto prostoru se začíná hned na počátku bohoslužby, když celebrant „zvěstuje“ účastníkům radostnou zvěst „Pán s vámi“. Akt smíření pak tento „prostor“ připravuje z naší strany. V tom duchu se pak odvíjí hlásání slova Božího, o kterém konstituce II. vatikánského koncilu říká: „Když se v církvi hlásá evangelium, hlásá ho Kristus“. Před evangeliem – aby se nezapomnělo – se znovu připomíná „Pán s vámi“. To jsem zdůraznil proto, že se v aule silně diskutovalo o tom, jak připravovat čtení Písma v rodinách, v malých skupinách, aby se stalo setkáním s živým Božím slovem, setkáním s Kristem, který mluví. Zdůraznil jsem, že příprava na začátku bohoslužby v kostele je dostatečným vzorem a že je tedy nutné živě připravovat liturgii a tak dávat věřícím návod a vzor, jak to dělat.

Podruhé jsem vystoupil k tématu Božího slova v ekumenismu, ve společenství s bratřími různých křesťanských církví. Tady jsem vyprávěl o tom, jak slovo Boží čtené, meditované a „modlené“ s druhými křesťany vytváří „církev“, hluboké společenství v Kristu. Vyprávěl jsem o setkávání biskupů různých církví s cílem setkat se s živým Kristem v jeho slově. A uvedl jsem příklady, jak to „funguje“.

Všechny dokumenty, které kolem tohoto zasedání vznikají, mohou být dobrým podkladem pro čtení a rozjímání o Božím slově, abychom v jednotě s celou církví šli po cestě, kterou nám Duch svatý otevírá v radosti nad jednotou ve víře Božího lidu. Tak věří církev...

Kardinál Miloslav Vlk