Novoroční pozdrav

Vážení přátelé,

udělali jsme první kroky v novém roce 2009, formulovali jsme možná nová předsevzetí a vyslovili mnohá přání. Tento rok je pro nás, občany České republiky, velmi důležitý. Vzpomínáme 20 let od pádu komunistické totality a začínáme období našeho předsednictví Evropské unie. Všechna média budou mít velikou příležitost bilancovat, ohlížet se za uplynulým úsekem našich dějin v nově získané svobodě. Budou hodnotit jeho úspěšnost, zvláště naši současnou situaci po ekonomické transformaci.

U výsledků v této oblasti při troše pravdy, poctivosti a upřímnosti, nemůžeme mít příliš radosti z toho, jaké základy budoucnosti jsme v této oblasti před 20 léty položili. I v oblasti společenské, politické a duchovní jen velmi těžko nalézáme velké pozitivní výsledky. Klademe si otázky: v jaké situaci je ta nejmenší buňka společnosti a první škola hodnot – rodina? Jak vypadá naše škola a školní mládež? Duchovní a hodnotová situace ve společnosti, naše právo a soudy…?

Ale dosti – začněme se dívat kupředu s nadějí, že všechny stíny, které nás třeba obklopují, jsou překonatelné a mohou se rozzářit. Nějak podobně jsme uvažovali už před dvaceti léty. Jenomže jsme se ve velké euforii spolehli jen na své síly a myšlení, na automatický vliv svobody, na neověřené principy a nezvolili jsme nosné a osvědčené duchovní základy, prověřené dějinami. Byla dána priorita ekonomické transformaci bez solidních právních a duchovních základů. Nepoučili jsme se z komunistické minulosti, která budovala bez duchovních hodnot, a proto se zhroutila.

Jako důležitá priorita nebyla v euforii té doby přijatá obnova komunistickým režimem zničených mezilidských vztahů. Ale se zbytkem minulé ideologie v hlavách jsme privilegovali osobní často bezohlednou honbu za ekonomickým blahobytem. Ohled jeden na druhého, empatie, vzájemný respekt a láska, nezištná práce pro celek, zodpovědnost, pravdivost a oběť – to jsme nezdědili z doby totality a nebyly to hodnoty, které bychom do „transformace“ vložili. Nepoučili jsme se ze zkušenosti bolestných let a znovu děláme stejnou trpkou zkušenost v našem životě i v hospodářství. Jsme si po všech těchto zkušenostech vědomi základní důležitosti duchovních hodnot, bez kterých se život nemůže rozvíjet ? Jsou si toho vědomi dnešní politici?

Zvolme dnes jinak! Nedejme na líbivá hesla slibů různých stranických programů, které jsou zaměřené spíše na získávání nových členů a moci než na vážné úsilí pomoci této společnosti v základních otázkách. Hledejme nové formační projekty, které by byly zaměřeny na výchovu k hodnotám, k jejich přijetí. Musíme začít u „základní“ školy hodnot – u rodiny. Nebojme se říci, že jejím důležitým úkolem je vychovávat a dejme podporu tomuto „projektu“.

Škola nemůže být vynechána jako instituce, která má vedle vzdělání jako prioritu výchovu, formaci k hodnotám, např. respekt k právům druhého, zvláště slabšího, k solidaritě. Usilujme o zásadní přijetí zlatého pravidla mezilidských vztahů: „Co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej ty jim…“

Nebylo by na čase spojit toto úsilí o hodnoty také s úsilím církve a dohodnout společný projekt výchovy k hodnotám?

Církev má tisíciletou zkušenost s hodnotami a jejich vnášením do života. Přes všechny své lidské chyby vytvořila velká díla, která zůstávají. Nemyslím jen na hmotná umělecká díla, vycházející z jejího učení, kterých jsou plné světové galerie, ale z čeho vyrostly středověké university, které pěstovaly a rozvíjely velké duchovní kulturní dědictví, filosofii, teologii, vědu, kulturu života mezilidských vztahů. Velké řády, benediktini, cisterciáci atd., kteří pěstovaly kulturu života i na venkově.

Z celého tohoto duchovního dědictví vyrostla naše doba, jenže postupně opustila duchovní základy, které minulost úspěšně budovala a pevně na nich stála. Jistě by se našly i mnohé jiné možnosti, různá společenství a společnosti, které by se do velkého celonárodního projektu obnovy hodnot rády zapojily. Či mají bezradní politici nějaké jiné východisko? Je tu tedy otázka, jak a s jakými prioritami po různých rozborech a analýzách vykročíme do nového úseku dějin v reálné a podložené naději, že bude úspěšnější. Přeji v tento den našemu národu, politikům i všem občanům, aby nový rok byl reálným novým začátkem jistější budoucnosti…

Kardinál Miloslav Vlk