Přesun na obsah

Tři králové

7. 1. 2009

Vážení přátelé, děkuji za Vaši přízeň, se kterou jste v minulém roce navštěvovali tyto mé stránky. V období Vánoc jsem ke svému kontaktu s veřejností používal veřejné sdělovací prostředky, digitální i tištěné. Poskytl jsem různá interview v denících, v Radiožurnálu, na ČT 1 i v TV NOE. Mohl jsem Vás pozdravit o Vánocích, oslovil jsem Vás na Nový rok v ČT 1, dále na ČT 24. a 4. ledna 2009 v rozhovoru na TV Prima. Nyní se vracím zpět na své stránky.

Vánoční svátky ještě pokračují. V církevním liturgickém životě končí až 11. ledna. 6 ledna jsme slavili slavnost Zjevení Páně nebo lidově Tří králů. V médiích se nyní o „Třech králích“ hodně mluví, protože se ve všech diecézích koná největší charitativní sbírka, totiž „Tříkrálová sbírka“ na různé církevní sociální projekty doma i v zahraničí. Církev nesbírá pro sebe, na svůj provoz, na platy atd. Sbírá pro druhé, pro potřebné. Sbírka je dobře zajištěná. S dětmi oblečenými mnohdy do tříkrálových „kostýmů“, aby akce byla zviditelněná, chodí vždy nějaká osoba starší 18 let s potvrzením Arcidiecézní charity. Kasičky, do kterých děti sbírají, jsou úředně zapečetěné na obecním nebo městském úřadě, kde se pak také otvírají. To jsou opatření proti podvodníkům.

Jak to vlastně bylo s těmi „králi“? ČTK 6. ledna napsala, „že podle legend mudrci přinesli dary“. Je to výrok poněkud neinformovaný, jako v náboženské oblasti v médiích často bývá. Zprávu o tom, že k Ježíšovým jeslím přišli tři „mudrci“, čteme v Matoušově evangeliu: „Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsem se mu poklonit …“ Že tato zpráva není žádná legenda, ale že je vědecky podložená, doložím za chvíli. Nejprve, kdo to byli ti tři: evangelium užívá slovo „mudrci“. V řeckém originálu je slovo „magoi“, což tehdy na východě označovalo „hvědopravce“, my bychom podle dnešních znalostí historie těch oblastí východu řekli: hvězdáři, „astronomové“.

A skutečně, v Babylonii podle archeologických nálezů byla celá řada „observatoří“, hvězdáren. Archeologie našla tzv. „zikkurati“, věže, z nich hvězdáři či astrologové pozorovali oblohu. Nejen pro své potěšení, ale postupovali opravdu „vědecky“. Svá nejdůležitější pozorování „zapisovali“ klínovým písmem na hliněné destičky, které se zachovaly. Takže víme o jejich mimořádném pozorování konjunkce dvou velkých hvězd, Jupitera a Saturna, v roce 7 před Kristem. Hvězdáři mají nebe „zmapované“, hvězdy a souhvězdí mají svá jména. Tehdy pro ně Jupiter byla hvězda krále, světovládce, jak je doloženo i z jiných pramenů. A Saturn byla hvězda „přidělená“ Judsku. Z tohoto mimořádného úkazu spojení dvou velikých hvězd hvězdáři usoudili, že se narodil král, „světovládce“ a že se to stalo v Judsku. Nechali o tom záznamy, které moderní astronomie ověřila a potvrdila, že tato konjunkce se skutečně udála 29. května v roce 7 před Kristem. To je dnes všeobecně i z jiných pramenů doložený rok narození Krista.

Ale když se tento mimořádný úkaz opakoval (jak moderní astronomie prokázala) podruhé 3. října, to už nenechalo pečlivé astrology v klidu a vypravili se snad někdy koncem října či v listopadu na velbloudech na cestu dlouhou asi 1200 km z Babylonie do Jeruzaléma, kam mohli dorazit začátkem prosince. Zde začali sbírat informace o tom „králi“ a skutečně se dověděli, že podle dávných proroků se má takový král narodit v Betlémě vzdáleném 8 km na jih od Jeruzaléma. Naši cestovatelé tam vyrazili dne 5. prosince po 17. hodině. Jak je to možné takto určit, není to směšné? Není, moderní astronomie to potvrdila.

Ta konjunkce měla totiž tři fáze: ty první dvě se objevovaly těsně před východem slunce. Matouš reprodukuje sdělení hvězdářů: „... uviděli jsme jeho hvězdu na východě“, přesně podle řeckého originálu „při východě“, tzn. podle astronomů při ranním svítání těsně před východem slunce. Tento údaj potvrzuje, že Matouš psal se znalostí těchto astronomických skutečností, které nemohl odnikud vědět ani si je vymyslet. Jeho údaje jsou vědecky potvrzené. Když mudrci vyrazili z Jeruzaléma, říká Matouš: „... hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi“. I tento přesný údaj potvrzuje „vědeckou“ pravdivost Matouše. Třetí konjunkce oněch hvězd nastala totiž podle přesných zjištění astronomů onoho 5. prosince v podvečer, těsně po západu slunce, a to na jihu, tedy přesně ve směru cesty našich hvězdářů. Říkají-li novináři, že se to stalo „podle legend“, velice křivdí pravdě a ukazují, že investigace je někdy jejich slabá stránka.

A jak se došlo k tomu, že to byli „králové“? Pár set let před těmito událostmi mluví ve svém proroctví Izaiáš o záři, která vzejde nad Jeruzalémem: „králové budou kráčet v tvé vycházející záři ... záplava velbloudů tě přikryje ... přinesou zlato a kadidlo ...“. To se samozřejmě podle Matouše aplikovalo na tyto mágy, takže se jim ve středověku začalo říkat „králové“. A jak se došlo ke jménům Kašpar, Melichar, Baltazar? Při tomto svátku bylo zvykem žehnat obydlí a nade dveře psát tři písmena K+M+B. Ta tři písmena znamenala zkratku pro větu: „Christus (K) mansionem benedicat“ (Kristus ať požehná příbytku). Když se pozapomněl smysl oné věty, přidělili ta písmena snadno třem vynalezeným králům. Taková je pravda o „třech králích“.

Kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka