Přesun na obsah

Právo a spravedlnost odsouzeny

7. 3. 2009

Už v minulosti jsem vyjádřil své přesvědčení, že pokud jde o katedrálu sv. Víta, sv. Václav a sv. Vojtěcha, myslím, že cílovým stavem by mohlo být její svěření do společné péče církve i státu, protože tak bude nejlépe vyjádřen význam této unikátní památky, která je současně živým kostelem katolické církve. To předesílám proto, aby bylo zřejmé, že účelem mého angažování v této záležitost, není „majetek“, ale dosažení práva a spravedlnosti. Má-li církev učinit platnou nabídku k oné společné správě, musí být nezpochybnitelným vlastníkem katedrály. To byl také důvod, proč před 14 lety byla podána určovací žaloba, která měla vlastnictví katedrály jednoznačně stanovit.

Co se však nestalo? Když po těch 14 letech ve dvou instancích (obvodní a městský) soud určil, že katedrála patří církevně právní osobě – Metropolitní kapitule u sv. Víta (tedy té historické právní osobě, která byla právě pro péči o tuto katedrálu zřízena), přišel Nejvyšší soud v osobě JUDr. Františka Ištvánka k názoru, že od počátku bylo celé jednání pochybné, nemělo jít o žalobu „určovací“, ale „restituční“, neboť podle dotyčného není pochyb o tom, kdo je vlastníkem – totiž stát. Tudíž žaloba je prý z formálních důvodů vadná a je třeba ji zamítnout. Tento svůj názor dokonce nařídil respektovat i všem soudům nižší instance, takže následné jednání o katedrále sv. Víta, Václava, Vojtěcha u Obvodního soudu pro Prahu 1 za předsednictví JUDr. Libuše Fritzové dne 27. září 2007 bylo již jen zcela formálním provedením tohoto nařízení, dokonce zřejmě v rozporu s původním vlastním právním přesvědčením dotyčné právničky obvodního soudu.

Tento vývoj je jistě překvapením nejen pro mne. Nemilým – a to dvojnásob. Jednak se tím oddaluje možnost onoho řešení, tedy ona společná správa, (nejen vyřešení otázky provozu uvnitř katedrály), jednak to vrhá mimořádně nepříznivé světlo na stav našeho soudnictví. Pohleďme, z jakých předpokladů „utkal“ soudce Nejvyššího soudu JUDr. Ištvánek svůj „právní“ názor:

1. V roce 1954 vydal komunistický režim – jak to bylo běžné – zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství pro běžící rok. A právě od něj se odvíjí řešení JUDr. Ištvánka. Ten, kdo by mezi údaji, o kolik vzroste „výroba“ krav a prasat, masa, sýrů, vajec, praček, chladniček..., hledal nějaké sdělení o Pražském hradu, natož o svatovítské katedrále, hledal by marně.

2. Avšak soudce našeho Nejvyššího soudu JUDr. Ištvánek přesto našel: „Ústřední orgány státní správy a národní výbory jsou povinny zajistit rozepsání všech úkolů...“. Ano – zatím to nejspíš čtenář nevidí, ale právě touto větou byla prý podle výroku Nejvyššího soudu katedrála zestátněna. Komunistická vláda totiž vydala na základě tohoto zákona také mezi jiným vládní nařízení č. 55/1954 Sb. o chráněné oblasti Pražského hradu, v němž vidí Nejvyšší soud onu rozhodující normu zestátnění katedrály.

3. Předpokládáte, že alespoň v tomto vládním nařízení, bude jasné prohlášení o katedrále? Pak předpokládáte mylně. Uvedené nařízení obsahuje 7 vět. V § 1 se oznamuje, že „Pražský hrad, sídlo presidenta republiky Československé a významná historická památka, náleží všemu československému lidu“. K zabezpečení jeho řádné správy a ochrany se vytváří chráněná oblast Pražského hradu. V § 2 tohoto podivného dokumentu se říká, že objekty chráněné oblasti „spravuje kancelář presidenta republiky“, tedy jen oznamovací věty, žádný „znárodňovací“ právní akt.

4. Pokud si – v touze neztratit všechnu důvěru v regulérnost rozhodování Nejvyššího soudu naší současné demokratické České republiky – myslíte, že aspoň v zemských deskách (či jiném závazném historickém dokumentu) je katedrála uvedena jako samozřejmá součást Pražského hradu, pak se opět mýlíte. Pražský hrad je zcela přesně vymezen jako první položka zemských desek a v tomto vymezení se katedrála, ani žádné jiné církevní objekty, nenacházejí. (Ono totiž při „znárodnění“ nejde jen o katedrálu, ale o řadu lukrativních domů okolo).

5. Ale JUDr. Ištvánek tu přesto řešení nalezl: „pochopil“ úmysl tehdejší komunistické moci (má své osobní zkušenosti v této oblasti), že takto chtějí „oblafnout“ veřejnost, že chtějí, aby k Pražskému hradu katedrála patřila. Právě tím, že není jasně jmenována, je k Pražskému hradu přičleněna – a tak konečně pokoutně a tiše „znárodněna“. Postupem značně podloudným. Pohleďme:

6. I proti ústavní zásadě, teoreticky platné i v totalitním komunistickém režimu, že zestátnění se děje na základě zákona, toto vládní nařízení pověřuje „Radu ústředního výboru hlavního města Prahy“, aby vymezila, tedy „vykolíkovala“, chráněnou oblast, aniž je předem jasně stanoveno nějakým zákonem nebo samotným vládním nařízením, že do této oblasti se včleňuje, zestátňuje svatovítská katedrála. Tento právní úkon tu nikde není vysloven. A přece proti veškeré spravedlnosti je tam katedrála mlčky, bez jakéhokoliv právního aktu zahrnuta.

7. Špinavou práci tedy udělá Rada ústředního národního výboru - pověřuje svého úředníka, vedoucího stavebního oddělení, soupisem objektů a parcel, které „patří“ do chráněné oblasti Pražského hradu. Žádná snaha něco zastírat či budit dojem nějakého právního kroku. Tento „soupis“ byl pro tehdejší totalitní režim, a bohužel i pro dnešní Nejvyšší soud, „znárodňovacím dekretem“. Tak to pak bylo zapsáno do pozemkových knih. Špinavá práce je JUDr. Ištvánkem dokončena, demokratický stát zestátňuje katedrálu a jistí vysocí politici s tímto nedemokratickým postupem vyslovují i veřejně souhlas.

Nepředpokládám, že tak zjevné pokřivování práva – natož spravedlnosti – by bylo posledním slovem v této smutné záležitosti. To, nad čím si ovšem kladu otázku, je, jak je to s nezávislostí soudů. Z jedné strany slyšíme varování před „soudcokracií“, z druhé strany pak vidíme zjevnou „nezávislost“ soudu na pravdě, právu a spravedlnosti. Jedno i druhé ohrožuje důvěru v demokracii. A to mi skutečně vadí, protože se to netýká jen katedrály, ale i každého občana této země.

(Jako doplnění obrazu této kauzy viz mou řeč při soudním řízení o katedrálu u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 27.9.07, uvedenou na tomto servru).

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka