Přesun na obsah

"Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa"

22. 6. 2009

Drazí spolubratři kněží, milý jáhne Jiří,

začínáme Svatým otcem zahájený Rok kněží, který pro nás všechny znamená závazek modlit se za kněze, za dar Ducha svatého, který nás posvětil, abychom v jeho světle, síle a moci po celý rok, který je před námi, jednotlivě i společně usilovali o obnovu našeho kněžství podle úmyslů a výzev Svatého otce, podle jeho dopisů nám kněžím, podle textů, které nám podle jeho přání poslal prefekt Kongregace pro kněze Claudio Hummes. Texty jsou jako pomůcky k obnově uveřejněny na webových stránkách našeho arcibiskupství.

Nyní si chceme společně s jáhnem Jiřím, který bude za chvíli posvěcen na kněze, postavit konkrétně před svůj duchovní zrak začátek svého kněžského povolání ... Ježíšovy rozhovory na rozloučenou s apoštoly, jak jsou uvedeny v Janových kapitolách 13-17, byly pro apoštoly jakoby přípravou na důležitý okamžik jejich ustanovení ke kněžské službě, když jim ve večeřadle řekl: „To čiňte na mou památku ...“ V důvěrných rozhovorech jim Ježíš v souvislostech jejich ustanovení důvěrně zjevuje tajemství svého života – nejužší spojení s Otcem. Evangelista Jan zde často užívá řeckého slova „menein“, „zůstávat“. Ježíš zůstává v Otci a Otec v něm. „Kdo vidí mne, vidí Otce…“ Ježíšova slova nejsou jeho, ale to Otec v něm promlouvá. A Ježíšovy skutky? To Otec koná své skutky v něm. „Všechno mé je tvé“. „Poznali, že všechno, co jsi mi dal, je od tebe.“ Ježíš a jeho činnost je dílem Otcovým. Ježíšovo poslání je od Otce. Nesčetněkrát to připomíná. Vše, co Ježíš přináší, je od Otce. Když toto vše je jasné, tu řekne Ježíš ve velekněžské modlitbě, kterou podle exegetů pronáší, když sestupuje z večeřadla po svahu do údolí Cedronu: „Jako ty jsi mě poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.“ Když se s nimi setká po svém zmrtvýchvstání, uskutečňuje toto poslání. Dechne na ně se slovy: přijměte Ducha svatého, jako mne poslal Otec, tak já posílám vás…“

V tom je začátek a jádro našeho poslání: Jako Otec poslal Ježíše, tak stejným způsobem posílá Ježíš i nás. Ježíšův život, jeho poslání Otcem, jeho činnost je zrcadlem pro poznání našeho vlastního povolání. To je způsob, metodika poznání naší kněžské identity. Jeho styl života, jeho spiritualita jsou naším stylem života i spiritualitou. V Duchu svatém upřít zrak na Ježíše, na jeho život a činnost. Jako on, tak i my ... Je třeba se vrátit ke kořenům našeho povolání ...

Sestoupení ke kořenům, to nás naplní vděčností a radostným vědomím: jako mě poslal Otec, tak i já posílám vás ... Jsem tímto Rokem kněží pozván, abych si to po 10, 20, 50leté zkušenosti kněžského života znovu uvědomil a otevřel se dalšímu kroku: hluboce znovu objevit, jak Otec poslal Ježíše: On nepřišel sám od sebe, aby uskutečňoval svůj božský program, ale aby plnil ve všem vůli Otcovu. Už jako dvanáctiletý v Jeruzalémském chrámu říká jasně: Musím být v tom, co je mého Otce. Tady poprvé zaznívá charakteristika Ježíšova poslání. A pak při svém veřejném působení často odcházel na horu, sám, aby se modlil k Otci, aby byl s ním a v něm. Tolikrát slyšíme z Ježíšových úst v evangeliích v nejrůznější formě odkaz na Otce a jeho poslání, že to nelze přehlédnout. Je nutné si uvědomit, že to je základní rys Ježíšova poslání. A když se pak setkáváme s Ježíšovou větou: tak jako poslal Otec mne ..., tak si chceme uvědomit, že základ našeho poslání je v celém našem životě, v celé kněžské činnosti zůstávat v něm, chodit s ním a působit jeho mocí v nás. Při slavení eucharistie a ostatních svátostí máme konkrétní možnost to prožívat, když vyslovujeme slova, která na to vlastně poukazují. Třeba už ten pouhý vícekrát opakovaný pozdrav „Pán s vámi“ – "I s tebou". Odpověď lidu nám připomíná tu základní skutečnost našeho poslání. A při bohoslužbě slova se učíme číst a slyšet Ježíšova slova jako jeho slova živá. A zvláště na vrcholu eucharistické modlitby: Toto je moje tělo ... Jako v Ježíšově životě zůstával a působil sám Otec, tak v našem životě a působení zůstává Ježíš. Tohle se v našem konkrétním kněžském životě učíme – to je první požadavek tohoto Roku kněze.

To, co jsme říkali, platí od nynějška také o tobě, bratře Jiří, o tvém životě. Počátek tvého kněžského života není nějaký písemný příkaz, jen nějaké pověření, ale vzkládání rukou biskupových a posvěcení Duchem svatým. Tak to bylo i v Ježíšově životě. Na začátku jeho veřejné činnosti v Jordáně, v Nazaretě. Jako Otec poslal mne, tak já posílám vás. Takto jsi posílán dnes i ty.

Kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka