Přesun na obsah

Učit se myslet

25. 10. 2009

Současný člověk umí málo logicky myslet, samostatně chápat věci a najít pravdu. Není zaměřen na hledání pravdy. Benedikt XVI. ve svých projevech u nás pronesených zdůrazňoval pravdu podle sv. Pavla. (Pozn. Většina projevů byla uveřejněna v Katolickém týdeníku č. 40; texty všech brzy vydá Karmelitánské nakladatelství knižně a jsou též k dispozici na DVD, které vydala Česká televize). Obšírně o této skutečnosti pojednává ve své encyklice Láska v pravdě (Caritas in Veritate). Když ve své první encyklice - Bůh je láska (Deus caritas est) - hovořil o základní skutečnosti křesťanského učení, ale i křesťanského života, a života nejen křesťanského, ale života světa vůbec, rozšířil pohled na pravdu spojenou s láskou a ukázal základní potřebu hledání pravdy. Většina lidí ji nehledá, protože se domnívá, že „leží na ulici“, že přichází vytištěna v novinách a zní v digitálních médiích. Ale ani tam lidé často pravdu nehledají. Je sice faktem, že v současné katastrofální situaci naší společnosti začínají média velmi intenzivně rozklíčovávat tuto společenskou katastrofu a dohledávat pravdu. To nám chybělo skoro dvacet let. To, co se dnes objevuje jako tragika dnešní situace, církev zakoušela v průběhu dvaceti let bezvýsledného boje. Různí kritici nás obviňují, že jsme „prohospodařili kredit“ – ale nahlédněte, prosím, že na začátku nové doby svobody byla nastavena výhybka, která vedla k současné společenské tragédii: blahobyt za každou cenu, to znamená blahonyt bez duchovních, morálních hodnot; sobectví osobní i stranické byla cesta k dnešku. To byl základní „zákon“. Ostatní zákony respektovány nebyly. Hlavní cíl: majetek, peníze, bohatství. Chamtivost některých politiků a jiných veřejných činitelů byla zakrývána. Zloděj křičel: chyťte zloděje a poukazoval na církev, že je chamtivá.

Doklady: politici prohlásili v polovině devadesátých let, že nesmí dopustit, aby se církev stala politicky a ekonomicky mocnou. Zemanova vláda po r. 1998 prohlašovala, že chce věci řešit, ale nastaly jen dlouhé tahanice, které k ničemu nevedly. Miloš Zeman prohlásil: „Peníze nemám, ale majetek vám vrátím“. To však brzdil jeho ministr kultury Pavel Dostál požadavkem výčtového zákona, neboli aby se udělal jmenovitý seznam všeho, co by se mělo vrátit. Seznam s desítkami tisíc položek a s doklady! V praxi to nebylo možné, protože pozemky byly během čtyřiceti let komunismu scelovány, rozdělovány, zaměňovány a staly se další řady změn. Vystopovat přesný seznam změn nemohl nikdy nikdo, to realizovatelné nebylo. Když se církev rozhodla nechat vše v rukou státu, vládní návrh zákona o tom „smetli ze stolu“ poslanci ČSSD a KSČM za aktivní asistence sobectvím vedeného poslance ODS Vlastimila Tlustého, přestože parlamentní komisí bylo prokázáno, že je to nejlepší návrh, který je velmi skromný, a církve se spokojí s finančním vyrovnáním ve výši 83 miliard korun. A oprávněný dluh státu ve výši více než 130 miliard, které stát z drženého církevního majetku za dobu čtyřiceti let nahospodařil navíc, nechával návrh stranou. A přece komise nedoporučila tento návrh zákon parlamentu k projednání. To jsou některé nejkřiklavější body na rovině majetkového vyrovnání.

A na rovině zákonodárství? Opět opoziční vláda a opět ministr Dostál (ČSSD): zablokoval probíhající soudní procesy o restituce církevního majetku ukradeného komunisty. Náboženská matice, která komunisty zabraný církevní majetek spravovala, nezákonně zcizovala (prodávala, darovala atd.), vydávala nyní prohlášení, že zcizování, které prováděla, bylo nezákonné. Na jeho základě soudy určily majetek původním majitelům. Když nastoupil Miloš Zeman (ČSSD) do funkce premiéra, výslovně mě žádal, abychom zastavili soudní vymáhání restitucí. Když jsme to odmítli, ministr Dostál jednoduše protiprávně zrušil Náboženskou matici a její majetek „převzal“. Přes naše protesty a odvolání státní instituce nereagovaly. (Viz podobné postoje našich demokratických státních institucí v různých kauzách v oblasti práva.) Teprve později jsme se dovolali práva, dekret ministra Dostála byl zrušen a Náboženská matice začala znovu existovat.

Podobná státní „chamtivost“ se projevila v tom, že ministr Dostál odmítal vzít do evidence tak zvané historické právní osoby církve, například záduší, na které byly vázány církevní majetky, aby je „ukradl“ pro stát.

Další doklad nefungování demokracie a nerespektování zákonů: v roce 2002 ministr Dostál (ČSSD) a ředitelka odboru církví Řepová (ODS), kterou na Ministerstvo kultury dle jejího vyjádření dosadil sám Václav Klaus, připravili novelu tak zvaného „církevního zákona“ č. 308/1991 a zašifrovali do ní (za pomoci právníků dr. Pavlíčka a dr. Pejchala) některá protiústavní opatření. Státní úřad – Ministerstvo kultury – jedná protiústavně. A pozor: demokratický parlament přes naše upozorňování zákon nezákonně schválí, po odmítnutí senátu znovu schválí a prezident, navzdory upozornění, protiústavní zákon podepíše (nerespektování zákonů jako v plzeňské kauze…). Někteří senátoři podali stížnost k Ústavnímu soudu ČR; Ústavní soud škrtl čtyři protiústavní paragrafy a podal výklad náboženské svobody. Ministerstvo kultury ústy dr. Řepové usnesení Ústavního soudu odmítne a vytvoří novou novelu, do které jsou „propašována“ škrtnutá nařízení v zakryté formě. Novela novely opětně projde běžným procesem, opět schválena parlamentem, podepsána prezidentem. I tentokrát Ústavní soud v novém složení přes naše protesty vše schválil…

A konečně katedrála: na žádost církve o soudní verdikt, komu katedrála vlastně patří, ji městský i obvodní soud ve dvou rozhodnutích přiřkl církvi. Česká republika, Kancelář prezidenta republiky, prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se odvolaly přes jasnou právní argumentaci těchto soudů k Nejvyššímu soudu (kde pracuje dr. Kučera, který býval právníkem na Hradě). Tam kauzu mimo pořadí vzal do rukou bývalý komunistický soudce dr. Ištvánek a pomocí komunistické ideologické argumentace z 50. let prakticky odmítl rozsudky nižších instancí a přiřkl katedrálu státu. S přihlížením demokratických institucí a přes naše protesty Hrad vykonal tento rozsudek. Není tu nepodobnost s některými nezákonnými postupy, nerespektování zákonů a práva jako ve známých kauzách Berdychův gang, kauza „Čunek“, či kauza plzeňské fakulty.

Takže naše současná společensko-politická situace se svými četnými „kauzami“ se v některých momentech podobá různým okamžikům ve vývoji naší církevně-politické situace, jejímž výsledkem je řada neřešených problémů, které už dlouhou dobu dělají ostudu naší republice a jsou součástí současné hluboké společensko-politické krize.

Současná situace jen dokládá to, čím jsme jako církev museli projít, aniž bylo v našem „demokratickém systému“ jakékoli dovolání. Shrnuto: sobectví, závist, nerespektování právního řádu a demokracie. Výsledek: mezinárodní ostuda a diskreditace naší vlasti.


kardinál Miloslav Vlk




Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka