Promluva při odhalení pomníku kardinála Berana

Pořízení a požehnání této sochy je důstojnou poctou pražskému arcibiskupovi kardinálu Josefu Beranovi při příležitosti 40. výročí jeho úmrtí. V květnu při výročí jsem požehnal základní desku a dnes žehnáme celý památník. Tento akt tvoří součást vzpomínek a bilancí při 20. výročí pádu komunistické totality. Ve svém slově chci kratičce připomenout některé rysy duchovního profilu kardinála Berana  a zdůraznit význam, který jako veliká osobnost minulého století má pro naši dnešní situaci nejen církevní, a zdůvodnit, proč bylo důležité tento pomník postavit.

Inspirovanými slovy svého listu Timoteovi ve velké upřímnosti a pokoře charakterizuje sv. Pavel svůj život plný bojů a pronásledování, kterými byly jeho kroky a práce provázeny. Mluví o věnci spravedlnosti, o Boží odměně a zdůrazňuje, že věnec spravedlnosti dostanou i ti, „kdo s láskou čekali na jeho příchod“.  Tím textem je možné charakterizovat také život kardinála Berana. Sv. Pavel mluví o dobrém boji, o dokončení životního běhu a o koruně, o věnci spravedlnosti. Ten  dobrý boj je veliká ojedinělá skutečnost života kardinála Berana na začátku totality.

V době, kdy naši vlast začala pokrývat zátopa nenávisti a lži  komunistické ideologie a mnoho  současníků toto obrovské nebezpečí nevnímalo, arcibiskup Beran to svým duchovním zrakem jasně chápal a tomuto nebezpečí se celou bytostí před zraky církve i celé veřejnosti s odvahou a rozhodností pevně postavil, aby hájil duchovní hodnoty dobra, lásky a pravdy a aby tak dal jasný příklad církvi i veřejnosti. Jaké to mělo pro něj důsledky, o tom tu byla řeč. Jeho to nepřekvapilo, byl si případných důsledků svého postoje  dobře vědom a přijímal je jako daň, kterou platil  duchovním hodnotám, které pro společnost hájil. To vyjadřuje jeho socha ...

Přijal to v pokoře, modlil se za nepřátele, nezlořečil, ale svědčil a žehnal. Tu otevřenou bránu za sochou může divák chápat jako bránu naděje, která byla vždy pro arcibiskupa východiskem. Naznačuje možná i jeho stále nové začínání. Branou naděje odcházel do koncentráku. Naděje byla branou, kterou vstupoval do nového údobí po skončení války. Ta konstrukce může naznačovat i začátek jeho pronásledování a utrpení, poslední etapu jeho života, ale i otevřenou bránu, kterou pak prošel do exilu.

Jaké důsledky měla nenávist, zlo a systém lži, to většina z nás osobně prožila. A přece bohužel ani svědectví tolika mučedníků zvláště z řad církve, nebylo dostatečnou silou, aby zbránilo pokračování ideologie nenávisti, zla a lži i v nové době svobody po pádu totality. Politici nebyli  schopni se z této historie a negativních zkušeností dostatečně poučit a do základů nové doby svobody vložit duchovní hodnoty dobra, lásky a pravdy. Dnes sklízíme  plody takového selhání v extremismu tolika barev, v nenávisti, šikaně,  agresi, korupci, sobectví a lži, v adorování symbolů zla mnohými z mladé generace a politici si s tím často nevědí pořádně rady.

Ať se tedy tento památník  stane  výmluvným znamením pro naši přítomnost. A otevřená brána naděje za pokornou sochou kardinála Berana ať naznačuje, že východisko pro pozitivní budoucnost je pouze v pevném postoji a v úsilí o duchovní hodnoty dobra, pravdy a lásky, jak o tom svědčí postava kardinála Berana.

Kardinál Miloslav Vlk