Jde o změnu smýšlení kněží a nástup laiků

Myslím, že obecně používaný název "restrukturalizace farností" se vám příliš nezamlouvá. Proč?

Protože nejde především o strukturální reformu diecéze, a byla by chyba, kdyby to takto bylo chápáno. Smysl obnovy není v jednorázové administrativní akci. Strukturu lze změnit nějakým dekretem, ale změnu vnitřní „struktury“ nelze nikomu vnutit. Tam musí být růst, vedení, formace, doprovázení a pomoc. Nestačí o tom jen mluvit a čekat změnu. Důležitý je i čin - vést konkrétní lidi. Je to proces, do kterého chceme vtáhnout kněze, protože biskupové sami nedosáhnou do všech míst. Proces má název „Proces obnovy farností“, to znamená, že se týká zásadně kněží a věřících. Proces, o kterém mluvím, se už děje a my ho nechceme nechat běžet samotný, ale dát tomu určitý rámec. Cílem je změna smýšlení kněží, aby si hlouběji a víc uvědomovali, že sami bez laiků dokážou málo. Musejí spolupracovat a vytvořit společenství. Kristus, když začal hlásat Boží království, si zvolil dvanáct spolupracovníků a s těmi tvořil společenství. Byl stále uprostřed nich a potom je taky rozesílal na cesty, ale měli „stále jednu mysl a jedno srdce“. To je model církve.

Mění se tím nějak role faráře?

Farář nemůže zůstat sám, jako člověk, který uděluje svátosti, káže, nařizuje a dává pokyny. Jeho místo je také uprostřed lidí, kteří s ním spolupracují. Nemluvím však o nějakém pracovním týmu. Společenství v církvi je jiné. Kristus zmrtvýchvstalý je ve společenství církve přítomen. Reforma tedy musí znamenat obnovu společenství, které je nejen týmem spolupracovníků, ale i společenstvím se zmrtvýchvstalým Kristem.
Ne všichni faráři jsou jako Otec Libor zde v Kolíně. Někteří laiky moc neberou a mají strach jim dát trochu pravomoci, aby nebyli nad nimi... Musíme se naučit dialogu a chápat toho druhého jako partnera, ale aby každý - i laik i farář - si byli vědomi kompetence a jejích hranic, které tu jsou.

Nedostatek kněží berete tedy jako výzvu?

Někdy to nazývám „božím dopuštěním“, které ukazuje, že laici by měli uvědoměle přijmout podíl na pastoračním působení církve, který jim ze křtu a biřmování vyplývá. Možná, že se to z Kolínska nevidí, ale v celé diecézi již slouží řada pastoračních asistentů, tzn. lidí, kteří jsou vystudovaní a vzdělaní a podílejí se na duchovní práci. Nejen jim, ale i dalším laikům poskytujeme pravidelné školení a přípravy. Od letoška začne i doškolování kněží. Podobně jako lékaři musejí dělat atestace, i kněze čeká doškolování v různých oblastech a farářské zkoušky.

Slyšel jsem, že si kněží stěžují na byrokracii?

Vím o tom. Na setkání kněží v pastoraci, které bylo na Svaté Hoře, jsme v prvním kole otevřeli diskuzi o tom, co jim vadí a překáží? Z výsledných názorů, které jsou zakotveny v realitě, můžeme vycházet. Diskutovali jsme i o byrokracii a administrativě.

I proto dochází ke slučování farností?

Změna struktur doprovázená změnou smýšlení kněží i laiků ulehčí kněžím od administrativní i jiné práce a uvolní místo pro spolupráci, o které jsme mluvili. Jde o to, aby fungovaly farní pastorační rady, aby kněz byl odbřemeněn od povinností, které ho zavalují... Vím, o čem mluvím. Odborná firma pro nás zpracovala analýzu naplnění času kněze v typický všední či nedělní den, a výsledné grafy ukazují, kolik času kněz na co věnuje. Na prvním místě je pochopitelně liturgie. Papež řekl, že liturgie je vrcholnou činností církve, ale neměla by být naší aktivitou jedinou. Očekáváme změnu aktivity a tomu se přizpůsobí i změna struktury. Proto na seminářích o obnově farností kněze vedeme a školíme, aby se ozřejmilo, jaké kroky dělat.

Jsou farnosti v současné podobě přežitkem?

Po II. vatikánském koncilu se diskutovalo, zda farnost je nosná struktura šíření víry. U nás byla farní struktura dovršena v polovině 19. století, kdy bylo mnoho kněží. Dnes je to jiné, systém takto rozčleněných farností neodpovídá životu, a tak ho musíme upravit. Tento proces dělají i jinde ve světě. Po koncilu nás předběhli třeba ve Francii, Irsku, Holandsku... Neopičíme se po Západu, ale cítíme to jako nutnost. Kolín má 37 farností, což odpovídalo potřebám své doby, ale není to žádné dogma pro naši současnost.

Jaká je role laiků? Když se najde fungující společenství kolem laika, tak mu třeba svěříte i farnost?

Podle kanonického práva je to možné. Nemůžeme mu však svěřit „funkce“, které vycházejí ze svěcení Naše obnova znamená, že tam, kde dosud byla slavena mše sv., bude i dál. Máme takovouto představu: Farnosti, které přestanou být právně farnostmi a neslouží se tam každou neděli mše sv., by neměly zůstat bez duchovního programu. Pověsit na kostel ceduli, mše sv. jednou za měsíc, to není žádná pastorace. Jde o to, aby tam byl nějaký laik, nejlépe pak společenství, které se modlí, lidé, kteří mají pověření konat bohoslužbu slova. Scházet se, modlit se, mít jednu duši a jedno srdce a v tomhle duchu volat k Otci.
Není to tedy umenšení duchovní aktivity, ale rozmnožení. Je to impuls, aby byli hledáni další spolupracovníci.
Hledání laiků je také proces. Kněží jsou do toho zaangažováni a budou to postrkovat. Za rok vám řeknu víc.

Vladimír Sládek, O slučování farností s Miloslavem kardinálem Vlkem, pro časopis farnosti Kolín