Přesun na obsah

Dopis prefekta Kongregace pro biskupy

4. 1. 2010

Kongregace pro biskupy

                                                                           Vatikán, 16. prosince 2009

Prot. N. 478/05

Pane kardinále,

především chci Vaší Eminenci vyjádřit vřelé uznání této kongregace za úsilí a horlivost, s níž jste vedl a vedete svou arcidiecézi. Pán, který ustanovil „pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky“ (Ef 4,12), ať Vám vždy dává světlo, sílu a radost v Duchu svatém.

Ze srdce Vám děkuji za důkladnou a vyčerpávající pravidelnou pětiletou zprávu o stavu diecéze, kterou jste prezentoval při poslední návštěvě Ad limina. Dokonale a přesně v ní předkládáte podrobný obraz církevního života společenství pražské arcidiecéze, které po osmnáct let vedete.

Předložení zprávy je důležité jednak proto, že Svatému otci a úřadům římské kurie poskytuje užitečnou aktuální znalost pastorační situace v arcidiecézi, ale také proto, že má pozoruhodný ekleziální význam. Událost návštěvy u Petrova nástupce − se vším, co k ní patří a co ji konstituuje − vyjadřuje společenství jednotlivého pastýře s „Pastýřem pastýřů“, jenž byl z Boží vůle povolán, aby své bratry utvrzoval ve víře a lásce a v plném kolegiálním společenství srdce i činů.

Návštěva Svatého otce Benedikta XVI. v Praze v září tohoto roku je jistě zvláštním darem milosti pro pražskou arcidiecézi a Vaše Eminence dobře zná pozoruhodné duchovní plody, které tato významná událost přináší.

Praha představuje nezměrnou hodnotu v náboženských a národních dějinách České republiky. Praha je nejstarším biskupským stolcem České republiky a sídlem primase Čech a Moravy, geografických oblastí odpovídajících dvěma církevním metropolím. Praha je také politickým, kulturním a akademickým centrem národa.

Jako církev žijící ve velkém městském centru musí pražská arcidiecéze na jedné straně čelit mnoha obtížím: například anonymitě a individualismu, sekularizované mentalitě, která vytěsnila náboženství ze svého životního prostoru  a z ní vyplývajícím stylům života, dokonce i aktivismu kulturních a politických uskupení, která jsou nepřátelská vůči církvi. Avšak takové velkoměsto a metropole, jakou Praha je, v sobě na druhé straně skrývá nespočetné možnosti: přítomnost mnoha akademických center, mezi nimi zvláště Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, nových církevních hnutí a početných řeholních společenství činí pastorační život bohatým.

Všiml jsem si, že v pražské arcidiecézi není ještě dostatečný počet kněží, přičemž příčiny tohoto stavu leží jak v historii, tak v současné společenské kultuře, která mladým lidem nepomáhá uslyšet v srdci Pánův hlas. Nadto jsem zjistil, že mnoho kněží, kteří v arcidiecézi konají službu, jsou ze sousedních zemí, zvláště z Polska. Nová povolání jsou vždy ovocem modlitby celého společenství diecéze a musí být vždy přijata s velkou péčí i trpělivostí jako dar Boží a svěřena nejlepším formátorům.

Významným nástrojem formace laiků k apoštolátu jsou katolické organizace, sdružení a hnutí, což nelze sledovat než s uspokojením. Také ve farnostech jsou laici povoláváni k tomu, aby přijímali větší odpovědnost. S využitím všech prostředků, které předvídá církevní legislativa – jako jsou například farní pastorační rady (které se ve Vaší arcidiecézi, jak jsem se mohl dočíst, vyskytují ve velkém počtu) nebo prostřednictvím služby mimořádných přisluhovatelů eucharistie – se mohou laici dávat stále více k dispozici svým pastýřům, aby jim pomáhali v rozmanitých úkolech směřujících k oživení pastoračního života.

Připojuji se k Vaší radosti z Arcidiecézní charity, která, jak píšete, „koná svým dílem velkou evangelizaci, především v oblasti sociální, do níž přináší nezbytné hodnoty“. Církevní charitní programy, bohužel, nestačí na to, aby zahojily všechny velké sociální rány. Je však třeba pomáhat člověku, jak jen to je možné. Svatý otec Benedikt XVI. v této souvislosti zdůrazňuje, že „křesťanská charita je nejprve odpovědí na to, co v určité konkrétní situaci představuje bezprostřední potřebu: je nutno nasytit hladové, obléci nahé, je třeba pečovat o nemocné a usilovat o jejich uzdravení“ (Deus caritas est, 31a).

Co všechno Vaše Eminence učinila a činí pro obnovu rodiny, je pozoruhodné. Nejedná se jen o aktivity uvnitř vlastní diecéze: bylo ustanoveno Národní centrum pro rodinu, které spolupracuje s příslušným státním ministerstvem. Mnohé kurzy, duchovní obnovy, poradenská péče pro manželské páry i pro rozvedené, každoroční arcidiecézní pouť rodin – to vše ukazuje nejen Vaši pastýřskou horlivost, ale také hlubokou starostlivost o problémy rodin.

Zůstávají i nevyřešené problémy, například navrácení církevního majetku, které je pro Vaši Eminenci zdrojem mnoha starostí. Musíme však doufat, že možnost přátelštější spolupráce mezi církví a státem bude v budoucnosti nalezena.

Je mi ctí, že Vám mohu nakonec sdělit, že Svatý otec, kterému jsem Vaši pravidelnou pětiletou zprávu o stavu diecéze předložil, vyjádřil potěšení z plodů církevního života, které v uplynulých pěti letech uzrály v pražské arcidiecézi. Svatý otec vzývá Boží pomoc a ze srdce uděluje zvláštní apoštolské požehnání Vaší Eminenci, pomocným biskupům Mons. Václavu Malému a Mons. Karlu Herbstovi SDB, Vašemu sboru kněží a všem členům arcidiecézní rodiny.

Svatý Václav, svatý Jan Nepomucký a svatí Cyril a Metoděj ať se přimlouvají za Vás, Vaše Eminence, i za věřící Vám svěřené.

Využívám této příležitosti, abych Vám vyjádřil city bratrského přátelství a velkého uznání.

Zůstávám Vaší Eminenci v Pánu oddaný

                                                                                           kard. Re, Prefekt


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka