Znovu v Galileji

Při náštěvě mnohých míst Svaté země zatouží poutník se na místa hned nebo v budoucnosti vrátit… Dosvědčují to i reakce řady poutníků, kteří čtou tyto moje poznámky z cest.

Aniž jsem se o to zasloužil, podařilo se mi znovu, v krátké době, vrátit se do kvetoucí zahrady Galileje. Bůh si vyvolil právě Galileu pro pobyt svého syna na této zemi.

Když jsem na Olivové hoře navštívil sídlo Apoštolské delegatury pro Jeruzalém a Palestinu, která je reprezentací Apoštolského stolce pro věřící žijící v těchto oblastech, seznámil jsem se se salesiánem P. Jaquesem z betlémské komunity salesiánů, který tu coby nejlepší církevní expert na místní poměry pracuje. Pozval mne, abych jel s jejich malou výpravou do Galileje. Pozvání jsem přijal velmi rád. Nedaleko od delegatury je klášter sester brigitinek, kde pobývá emeritní latinský patriarcha Sabah. Tamní sestry pozvaly na návštěvu Svaté země své sestry z Indie a z dalších zemí. P. Jaques dělal průvodce.

Vydali jsme se na sever, tentokrát přímořskou dálnicí, do asi 250 km vzdálené Galileje. Hned v Jeruzalémě začínají znovu a opět drátěné zátarasy, zdi, kontrolní body. Tyto skutečnosti stále připomínají rozdělení této krásné země a utrpení mnoha lidí.

Když jsme opustili jeruzalémské pahorky, postupně se otevírala rovinatá krajina s bohatou vegetací: háje olivovníků, úrodná pole, kvetoucí slunečnicové lány a další úroda. Při moři vlevo zůstala Jaffa, biblické Joppe, kde měl Petr vidění, že i pohané mají přijmout křest. Zde také vzkřísil Tabitu. Jaffa, jeden z nejstarších přístavů světa, staré křižácké město, je v moderní době pohlcováno rozšiřujícím se městem Tel Aviv, které je mezinárodní veřejností uznávano za hlavní město Izraele. Zde sídlí vyslanectví různých států.

Směrem na sever jsme pak opět narazili na kontrolní bod na hranicích palestinského Samařska. Brzy jsme míjeli vpravo ležící největší, nejen Samařské, město Nablus. V prvním století po Kristu založil město jako opěrný bod římské moci císař Flavius. Odsud pocházel jeden ze známých prvokřesťanských apologetů a právník Justin (autor díla Cum Tryphone Judueo Dialogus - Dialog s Židem Tryfónem - vypráví o jeho životě a obrácení ke křesťanství). První křesťanská staletí přinesla v těchto oblastech řadu známých postav, připomeňme alespoň historika Eusebia z Cesareje.

Když jsme projeli Samařskem a přejeli hranice Galileje, rovina, kterou jsme projížděli, se ještě více změnila v kvetoucí zahradu jednoho z nejkrásnějších údolí Galileje – údolí Jezreel. Od Samařska je odděleno mohutným, stromy porostlým řetězcem kopců pohoří Karmelu. Na prvním vrcholu stojí Eliášova kaple. Je odsud nádherný pohled na údolí i na Galileu. Vykročili jsme krásnou krajinou údolí Jezreelu na západ směrem k moři.

Přečetli jsme si z 18. kapitoly První knihy královské velkou událost o boji proroka Eliáše se 450 báalovými proroky Jezabely, ženy krále Achaza. Za těmito proroky šla většina národa. Eliáš navrhl, aby všichni proroci postavili oltář na jedné straně, on sám na straně druhé. Který Bůh odpoví ohněm a přijme oběť, to je pravý Bůh. Báal samozřejmě proroky nevyslyšel, ale když se k večeru Eliáš modlil, spadl oheň a strávil oběť. Celý národ poznal, že Hospodin je pravý Bůh. Pohanští proroci byli pobiti v údolí u potoka Kišon a národ se obrátil k Bohu. Eliáš tak vykonal záchranu národa a svým pobytem posvětil horu Karmel. Ježíš později řekl, že v Janu Křtiteli se uskutečňuje předpověděný příchod Eliáše jako připravovatele obnovy národa. Pro svůj velký význam v dějinách spásy se také Eliáš, zachránce z Egypta, objevil na Hoře proměnění vedle Mojžíše.

Na hoře Karmelu se už od doby byzantské usazovali ctitelé Eliášovi a ctitelé dalších proroků. V místě, kde se Karmel sklání k moři, leží dnes na úpatí město Haifa a klášter karmelitánek. Už za křižáckých válek se tu postupně rodila karmelitánská spiritualita, která navazovala na proroka Eliáše i na pozdější byzantské mnichy. Od 19. století, kdy se evropské mocnosti ujímaly Svaté země, byla obnovena i přítomnost karmelitánů. Dnes tu stojí klášter Stella Maris s krásnou bazilikou. Karmelitky tu spravují hospic. Asi 4 km odtud u Eliášovy jeskyně a pramene stojí klášter karmelitánů.

Zastavili jsme se v malé prodejně turistického zboží, kde pracují lidé z kláštera. Když se dověděli, že jsem z Prahy, zajímali se o karmelitánskou spiritualitu u nás. V krásném chrámu Panny Marie jsem se modlil za karmelitky u nás v Praze i v Dačicích.

Nádherný den a krásný kraj nám nabízel „stopy“ Ježíšova života a zval dále k návštěvě. Vydali jsme se proto na další cestu do Kány, Nazareta a na horu Tábor.

kardinál Miloslav Vlk

další fotografie zde