Křesťanský Jeruzalém

V době mého zdejšího putování se mi podařilo projít staré město jeruzalémské vícekrát, mohu říci „křížem krážem“. Severojižní vzdálenost od Damašské brány k bráně Siónské je větší než západovýchodní. Ve vhodnou dobu, například po ránu, kdy nejsou ještě otevřeny obchody a krámky a ulice jsou poloprázdné, nebo k večeru, kdy už je zase obchodní ruch téměř zklidněn, lze rázným krokem projít od jedné brány ke druhé za něco více než půlhodinku. Od východu k západu to trvá ještě méně.

Mám před sebou plán města: východní, trochu „větší“ polovina města je křesťanská a jižní malá část této poloviny, přiléhající na jihu k bráně Siónské, je část arménská.

V severním rohu městských hradeb, od Damašské brány k Nové bráně a pak k jihu k Jaffské bráně, je soustředěno množství nejvyšších institucí křesťanského života zde ve Svatém městě, jedna vedle druhé. Západní část je naopak z velké části muslimská. Její hlavní dominantou je rozsáhlá, velmi výrazná a známá chrámová hora se dvěma slavnými mešitami. Jižní, menší cíp té poloviny je židovská čtvrť se Zdí nářků, velkou synagogou a mnoha židovskými národními institucemi, muzey a centry. V židovské čtvrti je mnoho vykopávek z doby římské vlády nad Jeruzalémem.

Jakmile vstoupíme do této čtvrti, zavnímáme židovskou přítomnost, zvláště v podobě všude se pohybujících ortodoxních židů. Poznáme je podle jejich přísného oblečení, dlouhých černých plášťů, klobouků, nebo jarmulek, pejzů a copů. Působivé je i to, že stejně chodí ustrojeny i pětileté děti. Je to také znamení vnitřního napětí mezi různými proudy v židovské společnosti.

I v této čtvrti stojí dvě mešity. Připomíná nám to, že rozdělení na čtvrti není dáno „rasovou“ a náboženskou čistotou. Křesťanské památky jsou všude, ve všech částech starého Jeruzaléma, stejně jako mešity a minarety, odkud se ozývá hlas muezína. Jeden minaret je nedaleko chrámu Zmrtvýchvstání. Při východní severojižní straně se podél hradeb Starého města táhne údolí Cedron a za ním hřeben Olivové hory.

Vypravil jsem se na důkladnější prohlídku křesťanské čtvrti. Vstupuji Novou branou. Hned v její blízkosti stojí vysoká věž baziliky františkánské „Kustodie Svaté země“, jako symbol nejstarší instituce,  která už od roku 1217 pečuje o posvátná místa v Palestině. Stojí na vyvýšené části města. V samotné kustodii je asi 11 františkánů. Ostatní jejich instituce (konventy, školy, domy), tu mají mnoho řeholníků. Pečují snad o všechny významné památky v této zemi. Když jsem dvakrát celebroval v Božím hrobě, setkal jsem se s nimi, stejně tak i v Jeskyni narození. O slavnosti Nanebevstoupení Páně, na místě odkud Ježíš viditelně odešel z tohoto světa, byl hlavním celebrantem na Olivové hoře vikář kustoda Svaté země spolu s řadou dalších františkánů. O svátku Navštívení Panny Marie u Alžběty v Ain Karem vedl eucharistickou bohoslužbu sám kustod biskup Pizzaballa. Nás, koncelebrantů, bylo asi padesát, většina františkánů.

Křížovou cestu, která začíná v muslimské čtvrti nedaleko Lví brány, u františkánského konventu Bičování, vedou vždy v pátek františkáni v mezinárodním složení. Na hoře Sión mají malý klášteřík. Říkají mu cenacolo (večeřadlo). Vzhledem k tomu, že se nemohou starat o večeřadlo samotné, je klášteřík postaven za zdí původního večeřadla.

O staré městské hradby, jdoucí k jihu, se opírá rozsáhlý komplex latinského patriarchátu v Jeruzalémě. Je to hlavní křesťanská církevní instituce. V čele stojí patriarcha Fouad Twal. Nebylo jistě možné nenavštívit představeného, kterého jsme jmenovali denně v kánonu. Rád jsem pozvání přijal. Při stole u oběda s námi seděl ještě jeden biskup a asi dvanáct kněží a pracovníků patriarchátu. Patriarcha sám je velmi příjemný biskup; hovořil o situaci svého patriarchátu, o první diecézi, která se zrodila o Letnicích při seslání Ducha svatého, o církvi v Jeruzalémě, o zdejší biskupské konferenci. Má čtyři biskupské vikáře – biskupy pro Jeruzalém, Nazaret, Ammán, Kypr. Při setkání mě pozval na svěcení nového biskupa, vikáře pro Betlém. To se konalo v následujících dne v Betlémě, v katolickém chrámu sv. Kateřiny, vedle pravoslavné baziliky Narození Páně. Přítomní byli všichni biskupští vikáři patriarchátu a další biskupové, emeritní patriarcha Michel Sabah. Na recepci, která po svěcení následovala, mluvili vysocí činitelé palestinské samosprávy, předseda vlády a starosta Betléma. Město patří pod muslimskou samosprávu.

V sousedství tohoto velkého komplexu je katolická škola, dům pro poutníky „Casa Nuova“, muzea a další instituce. Přes ulici je řecko-katolicko-melchitský patriarchát s vikářem patriarchy, biskupem Joussefem J. Zreyim. Patriarcha sídlí v Káhiře.

Také od něj přišlo pozvání na oběd. Velmi srdečně při něm vyprávěl o své církvi a celém patriarchátu. Postupně jsem tak získal živý obraz dnešní církve ve Svatém městě. Tento obraz doplnil historii, se kterou jsem se setkával skrze hmotné památky doby Kristovy.

Na další cestě k Božímu hrobu jsem procházel kolem další rozsáhlé instituce: řecko-pravoslavný patriarchát s bohatou knihovnou rukopisů na pergamenu. Byli jsme sem pozváni již v předchozích dnech a vikář patriarchy nás knihovnou ochotně provedl. Ukázal nám řadu vzácných biblických pergamenových rukopisů. Když jsme vystoupili na plochou střechu patriarchátu, viděli jsme, že se vlastně nacházíme nad chrámem Božího hrobu. Oknem z jejich kaple jsme se dívali přímo dovnitř, do prostoru kolem Božího hrobu. V bezprostředním okolí patriarchátu jsou další řecko-pravoslavné instituce, například muzeum, farnost atd.

Ke chrámu Božího hrobu jsem musel jít obklikou ze severu, kde k bazilice přiléhá velký komplex koptského patriarchátu s klášterem. Uvnitř komplexu před bránou je IX. zastavení křížové cesty (Ježíš pada pod křížem potřetí).

Pokračoval jsem pak dále na jih kolem Božího hrobu, míjel jsem ruský pravoslavný chrám Alexandra Něvského. Má spoustu velice významných vykopávek a je hlavním ruským pravoslavným chrámem v Jeruzalémě. Dále je tu luteránský kostel Nejsvětějšího Vykupitele a pak jedna ze všudypřítomných mešit… Pokračoval jsem dále na jih k Davidově bráně, ležící naproti Damašské bráně na druhém konci města. Procházel jsem arménskou čtvrtí s jejími úzkými uličkami. Arméni jsou také křesťané, ale mají v Jeruzalémě svou zvláštní část pro svou někdejší silnou přítomnost. Jsou jedním z nejstarších křesťanských národů. Jejich král se v roce 301 obrátil ke křesťanství a Arméni začali postupně proudit do Jeruzaléma. Dodnes se podílejí na opatrování některých významných křesťanských památek, například Božího hrobu. Bohužel jejich početná přítomnost velice zeslábla. Spolu s arménskou čtvrtí je tedy vlastně západní část Starého města celá křesťanská.

Mým cílem byl Sión, původní davidovské sídlo, když ho kolem r. 1000 př. Kr. dobyl na Jebuzitech a udělal z něj hlavní město svého království. Prošel jsem těžko průjezdnou Siónskou branou v sultánových hradbách. Došel jsem tak ke komplexu, který je z dálky vidět: především mohutná stavba baziliky Dormitio - Usnutí Panny Marie. Baziliku spravují němečtí benediktini. V její prostorné kryptě, vyzdobené nádhernými mozaikami, je uprostřed socha ležící - zemřelé - Panny Marie. Neříká se tím, že právě tady Panna Maria zemřela, ale uctívá se tu její „usnutí“ před nanebevzetím.

Ještě před příchodem ke vchodu do baziliky lze zabočit doleva kolem zadní stěny baziliky a přijít k večeřadlu a místu seslání Ducha svatého, které spravují židé: je to prázdný novogotický prostor. Není to místo zvoucí k rozjímání a meditaci. Naproti vchodu je socha krále Davida a kousek dál jeho hrob. Židé ho uctívají jako důležité kultovní místo. Chodí se sem modlit, číst žalmy. Na zadní straně večeřadla směrem k městu postavili františkáni malý klášteřík, malé večeřadlo, vzhledem k tomu, že nemohou pečovat o velké večeřadlo, protože je v rukou židů…

Před branou františkánského klášteříka je krásný pohled hluboko do údolí. Podél dnešních hradeb vede cesta, kterou Ježíš sestupoval z večeřadla do Getsemanské zahrady.

Je velice oslovující projít s Písmem v ruce touto cestou, číst pak níže u „In gallicantu“, na svatých schodech z Janova evangelia velekněžskou Ježíšovu modlitbu za jednotu v tomto rozbitém městě… A dojít až do Getsemanské zahrady. Znovu a znovu žasnu, jsem hluboce zasažen tak nesmírně pevnými a doloženými základy křesťanské víry: slova evangelia a hmotné potvrzení jejich obsahu!