Přesun na obsah

Kristův kříž

12. 11. 2010

Jedním z poutních zastavení v rámci národní děkovné pouti za návštěvu Svatého otce v České republiky byla bazilika Svatého Kříže jeruzalémského. Při uctívání relikvie - úlomku z Kristova kříže, pronesl kardinál Vlk 11. listopadu pro poutníky následující zamyšlení:

Drazí bratři, drahé sestry,

poslední zastávka na naší pouti: Kristův kříž! V našich domovech a všude, kde se setkáváme, visí obvykle kříž. Na krku, na klopě - kříž. V tradičních křesťanských oblastech potkáváme kříže u cest, na rozcestích, samozřejmě v našich chrámech, u oltářů – všude kříž! Své modlitby, zvláště společné při liturgii, začínáme tím, že na sebe pokládáme kříž. Možná až příliš jsme si zvykli na tyto symboly. Dnes tu stojíme před skutečným Kristovým křížem, který zastupuje všechny kříže, které jsem zmiňoval. Je to živý Kristův kříž. O jeho nálezu a ověření pravosti jste slyšeli.

Mně tu dnes nejde o historické zajímavosti, ale o setkání s Kristovým křížem, na kterém Kristus visel a který je prosáklý Kristovou krví. Vedle Turínského plátna je to nejvzácnější hmotná relikvie, úzce a přímo spojená s Ježíšem Kristem.

Kříž, před kterým stojíme, je jako nástroj spásy centrem Božích plánů, prochází dějinami spásy. Abychom si to přiblížili, vybrali jsme dva důležité biblické texty, které jsou živou výpovědí o Ježíši Kristu ukřižovaném a jeho kříži: 53. kapitolu Izaiášových proroctví o muži bolesti a slavný Pavlův prvokřesťanský oslavný hymnus na ukřižovaného Ježíše Krista. Tyto inspirované texty mají na závěr naší pouti vsadit kříž, živý kříž do našeho života.

Slavný Izaiášův text o muži bolesti, který se čte o každém Velkém pátku, dobře znáte. Víte, že Ježíš na svém kříži nesl všechny hříchy celého světa, všech dob, a je usmířil a získal jejich odpuštění. Nejen hříchy, které byly spáchány do té doby, ale i naše současné hříchy a všechny hříchy budoucích generací. Chceme si tu uvědomit, že to bylo na tomto kříži, na němž byly smyty naše hříchy! Mám hlubokou touhu udělat aspoň malou pauzu, abychom to vnímali: Na tomto kříži byly smyty moje hříchy! Tento kříž působí, když mě kněz rozhřešuje!

Vedle této nesmírně hluboké skutečnosti naší víry, našeho života, chci dnes živě do svého nitra přijmout i druhou větu: „Muž plný bolesti, zkoušený nemocemi...“ „Byly to naše nemoci, které nesl, naše bolesti na sebe vzal.“ Tedy nejen tíha hříchů, ale i obrovské břemeno utrpení, bolestí a nemocí všech dob, minulosti i současnosti. Proto se Ježíšovo utrpení nedá s ničím na světě, v celé historii lidstva srovnat. Pro Ježíše Zmrtvýchvstalého neběží čas, není jen minulost a budoucnost, je věčné teď. A když tedy já jsem nyní ponořen do bolestí a utrpení, znamená to, že on to vše na sebe vzal už dávno, předem. A já si uvědomuji, že za mým dnešním utrpením stojí Ježíš, nesoucí ho se mnou. Jestliže já ho přijmu, obejmu, spojuji se v té bolesti s ním, který na sebe už předem mé bolesti vzal. V nich se setkávám s ním. Hluboké tajemství, hluboká skutečnost. Ježíš skrytý za mým utrpením – možnost setkání s ním, skrytým. Dávám svému utrpení jméno: Jsi to ty Zdrcený, ty Opuštěný...

A takto s ním v hlubokém objetí cítím, že jsem mu blízko, často pak vnímám pokoj, osvobození. Hle, živý kříž v mém životě. A kříž je nerozlučně spojen se vzkříšením. Svatý Pavel i nám píše: „To smýšlení v sobě mějte, které bylo v Kristu Ježíši.“

Živý kříž před námi, který smývá naše hříchy, Ježíš ukřižovaný, skrytý za našimi bolestmi a utrpením. To je tajemství tohoto zastavení. Tomu tajemství se klaním, s ním pak odcházím dále do života...


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka