Přesun na obsah

Ohlédnutí za konzistoří kardinálů

24. 11. 2010

Papež Benedikt XVI. již podruhé ve svém pontifikátu jmenoval nové kardinály. Poprvé to bylo v roce 2007 a pak v nedávné tajné konzistoři dne 20. října 2010 dalších 24 nových kardinálů. Mezi těmito oběma daty zemřelo 22 kardinálů. K dnešnímu dni je 203 kardinálů, z nich je 121 voličů, tedy těch, kteří nedosáhli ještě 80 let věku.

Veřejná konzistoř, při které byli nově jmenovaní kardinálové „ustanoveni“, se odehrávala v bazilice sv. Petra ve Vatikáně ve dvou dnech. V sobotu 20. listopadu proběhlo po slavnostní bohoslužbě slova vlastní ustanovení kardinálů. Papež na začátku přečetl jména všech jmenovaných a současně oznámil, jaký titulární římský kostel jim byl symbolicky přidělen. Kardinálové složili Vyznání víry a přísahu věrnosti. Následující ustanovení spočívalo v nasazení červeného kardinálského biretu a předání ustanovujícícho dekretu. Druhá část se konala v neděli 21. listopadu, kdy nově ustanovení kardinálové koncelebrovali ve svatopetrském chrámu s papežem slavnostní bohoslužbu. Po homilii jim papež předal kardinálský prsten.

Při těchto dvou částech veřejné konzistoře byly sdělovací prostředky bohatě zastoupeny, některá přenášela tyto události a referovala o papežových homiliích. O všech těchto událostech je možné se podrobně informovat na stránkách vatikánského rozhlasu. 

Událostem předcházelo 19. 11. celodenní setkání nově jmenovaných kardinálů a ostatních kardinálů se Svatým otcem Benediktem XVI. nad některými důležitými aktuálními tématy. Některá česká média hovořila o dni „modlitby a rozjímaní“, ale to byl jen špatný překlad: Šlo o setkání „modlitby a reflexe“, tedy společného „uvažování“. Společenství kardinálů se spolu modlilo části denní modlitby církve a jiné modlitby. Jiná media hovořila o „jednání“. Ani to není zcela správné označení tohoto setkání za zavřenými dveřmi bez účastí médií. Program a témata byla uveřejněna a média je zvenku komentovala a dohadovala se. Papež chtěl připomenout některá aktuální témata a slyšet k nim případné reakce kardinálského sboru.

Média se nejvíce zajímala o tématiku odpovědi církve na sexuální zneužívání mladistvých kleriky církve. V této záležitosti ale nebylo nic nového a "dramatického". Kardinál Levada se věnoval převážně právní stránce v průběhu minulého století, shrnul to, jak reagoval v novější době Svatý otec, připomněl větší zodpovědnost biskupů, nutnost prohloubit výchovu v této oblasti. V diskusi bylo k tomuto tématu nepatrně příspěvků. Informace byla spíše jen vzata na vědomí.

Dále se hovořilo o svobodě církve: zde zaznělo nejvíce příspěvků o místních poměrech v některých částech světa. Státní sekretář kardinál Bertone podal pěkný panoramatický přehled o situaci pronásledování církve v některých částech světa: Čína, Vietnam, Irák a další, o její diskriminaci v islámském světě. Nejzajímavější byla část o svobodě v západním demokratickém světě, o tlaku sekularizace, o relativizaci hodnot jakými jsou například pravda a lidská práva, o určité diskriminaci náboženských hodnot. O některých tématech hovořil například papež při své návštěvě Británie. Zaznělo mnoho příspěvků z řad kardinálů různých částí světa; nejpozoruhodnější byl velmi otevřený příspěvek hongkongkského arcibiskupa Josefa Zena, který mluvil o tom, jak komunistický režim porušuje dohodu mezi Čínou a Vatikánem, o útlaku podzemní církve o nedovoleném biskupském svěcení v podzemní církvi (které se druhý den uskutečnilo), o tom, že se komunistickému režimu nedá věřit a s ním jednat.

Odpolední část dne byla věnována deklaraci Dominus Jesus, která vyšla před deseti lety. Byla tehdy značně diskutována a kritizována. Týkala se jedinečnosti spásy skrze Ježíše Krista, bylo konstatováno, že je aktuální i dnes. Ve svých dvou částech pojednává deklarace o situaci na dálném východě a vztahu k velkým náboženstvím, které si dělají „nárok“ na to, že i ony přinášejí spásu. Bylo zapotřebí povzbudit církev v těch oblastech k větší důslednosti v předkládání své nauky.

Druhá část se týkala situace církve v západním světě a vztahu k ostatním křesťanským církvím. Dokument konstatuje, že pouze katolická církev má plnost Kristových darů ke spáse a je církví Kristovou ve vlastním slova smyslu, což bylo tehdy velmi kritizováno ostatními křesťanskými vyznáními. Ani k tomuto dokumentu nebylo mnoho diskusních příspěvků. Dokument o skupinách anglikánů, kteří se chtějí připojit ke katolické církvi, byl vzat na vědomí bez velkých diskusí.

A konečně ve zprávě o slavení eucharistie bylo konstatováno, že po koncilu byly některé přehmaty, které zmenšily úctu k eucharistii samé, a že je nutné udělat některé kroky k jejímu prohloubení. Hovořilo se o podávání do úst a o přijímání v kleče, o uznalosti latiny a o dalších otázkách. Řada kardinálů zde připomínala velký přínos koncilní obnovy liturgie.

Takový byl průběh dne reflexe a modliteb. Důležité bylo, že kardinálové mohli využít přestávek a hovořit spolu. K tomu také setkání mělo posloužit, stejně jako společný oběd se Svatým otcem ve vstupní hale auly Pavla VI., jak to obvykle bývá při synodách.

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka