© Miloslav Kardinál Vlk [www.kardinal.cz]
Ut omnes unum sint
Papež Benedikt XVI. již podruhé ve svém pontifikátu jmenoval nové kardinály. Poprvé to bylo v roce 2007 a pak v nedávné tajné konzistoři dne 20. října 2010 dalších 24 nových kardinálů. Mezi těmito oběma daty zemřelo 22 kardinálů. K dnešnímu dni je 203 kardinálů, z nich je 121 voličů, tedy těch, kteří nedosáhli ještě 80 let věku.
Veřejná konzistoř, při které byli nově jmenovaní kardinálové „ustanoveni“, se odehrávala v bazilice sv. Petra ve Vatikáně ve dvou dnech. V sobotu 20. listopadu proběhlo po slavnostní bohoslužbě slova vlastní ustanovení kardinálů. Papež na začátku přečetl jména všech jmenovaných a současně oznámil, jaký titulární římský kostel jim byl symbolicky přidělen. Kardinálové složili Vyznání víry a přísahu věrnosti. Následující ustanovení spočívalo v nasazení červeného kardinálského biretu a předání ustanovujícícho dekretu. Druhá část se konala v neděli 21. listopadu, kdy nově ustanovení kardinálové koncelebrovali ve svatopetrském chrámu s papežem slavnostní bohoslužbu. Po homilii jim papež předal kardinálský prsten.
Při těchto dvou částech veřejné konzistoře byly sdělovací prostředky bohatě zastoupeny, některá přenášela tyto události a referovala o papežových homiliích. O všech těchto událostech je možné se podrobně informovat na stránkách vatikánského rozhlasu.
Událostem předcházelo 19. 11. celodenní setkání nově jmenovaných kardinálů a ostatních kardinálů se Svatým otcem Benediktem XVI. nad některými důležitými aktuálními tématy. Některá česká média hovořila o dni „modlitby a rozjímaní“, ale to byl jen špatný překlad: Šlo o setkání „modlitby a reflexe“, tedy společného „uvažování“. Společenství kardinálů se spolu modlilo části denní modlitby církve a jiné modlitby. Jiná media hovořila o „jednání“. Ani to není zcela správné označení tohoto setkání za zavřenými dveřmi bez účastí médií. Program a témata byla uveřejněna a média je zvenku komentovala a dohadovala se. Papež chtěl připomenout některá aktuální témata a slyšet k nim případné reakce kardinálského sboru.
Média se nejvíce zajímala o tématiku odpovědi církve na sexuální zneužívání mladistvých kleriky církve. V této záležitosti ale nebylo nic nového a "dramatického". Kardinál Levada se věnoval převážně právní stránce v průběhu minulého století, shrnul to, jak reagoval v novější době Svatý otec, připomněl větší zodpovědnost biskupů, nutnost prohloubit výchovu v této oblasti. V diskusi bylo k tomuto tématu nepatrně příspěvků. Informace byla spíše jen vzata na vědomí.
Dále se hovořilo o svobodě církve: zde zaznělo nejvíce příspěvků o místních poměrech v některých částech světa. Státní sekretář kardinál Bertone podal pěkný panoramatický přehled o situaci pronásledování církve v některých částech světa: Čína, Vietnam, Irák a další, o její diskriminaci v islámském světě. Nejzajímavější byla část o svobodě v západním demokratickém světě, o tlaku sekularizace, o relativizaci hodnot jakými jsou například pravda a lidská práva, o určité diskriminaci náboženských hodnot. O některých tématech hovořil například papež při své návštěvě Británie. Zaznělo mnoho příspěvků z řad kardinálů různých částí světa; nejpozoruhodnější byl velmi otevřený příspěvek hongkongkského arcibiskupa Josefa Zena, který mluvil o tom, jak komunistický režim porušuje dohodu mezi Čínou a Vatikánem, o útlaku podzemní církve o nedovoleném biskupském svěcení v podzemní církvi (které se druhý den uskutečnilo), o tom, že se komunistickému režimu nedá věřit a s ním jednat.
Odpolední část dne byla věnována deklaraci Dominus Jesus, která vyšla před deseti lety. Byla tehdy značně diskutována a kritizována. Týkala se jedinečnosti spásy skrze Ježíše Krista, bylo konstatováno, že je aktuální i dnes. Ve svých dvou částech pojednává deklarace o situaci na dálném východě a vztahu k velkým náboženstvím, které si dělají „nárok“ na to, že i ony přinášejí spásu. Bylo zapotřebí povzbudit církev v těch oblastech k větší důslednosti v předkládání své nauky.
Druhá část se týkala situace církve v západním světě a vztahu k ostatním křesťanským církvím. Dokument konstatuje, že pouze katolická církev má plnost Kristových darů ke spáse a je církví Kristovou ve vlastním slova smyslu, což bylo tehdy velmi kritizováno ostatními křesťanskými vyznáními. Ani k tomuto dokumentu nebylo mnoho diskusních příspěvků. Dokument o skupinách anglikánů, kteří se chtějí připojit ke katolické církvi, byl vzat na vědomí bez velkých diskusí.
A konečně ve zprávě o slavení eucharistie bylo konstatováno, že po koncilu byly některé přehmaty, které zmenšily úctu k eucharistii samé, a že je nutné udělat některé kroky k jejímu prohloubení. Hovořilo se o podávání do úst a o přijímání v kleče, o uznalosti latiny a o dalších otázkách. Řada kardinálů zde připomínala velký přínos koncilní obnovy liturgie.
Takový byl průběh dne reflexe a modliteb. Důležité bylo, že kardinálové mohli využít přestávek a hovořit spolu. K tomu také setkání mělo posloužit, stejně jako společný oběd se Svatým otcem ve vstupní hale auly Pavla VI., jak to obvykle bývá při synodách.
kardinál Miloslav Vlk