Přesun na obsah

Letnice - vyvrcholení liturgického roku

14. 6. 2011

Letnice, které se slavily minulou neděli, jsou vyvrcholením liturgického roku církve. Ten má dva velké okruhy: vánoční a velikonoční. Každý z nich má období přípravy a pak „vyznění“. Přípravnou dobou vánoční jsou 4 neděle adventní, „vyzněním“ je krátké období vánoční, trvající maximálně do 13. ledna. Velikonoce mají 40 dní přípravné období (postní doba) a pak dlouhé čtyřicetidenní „vyznění“, do nanebevstoupení – 40. den po zmrtvýchvstání. A deset dní poté, 50. den po zmrtvýchvstání, vrcholí velikonoční doba a celý liturgický rok slavností seslání Ducha svatého na apoštoly, kteří očekávali tuto Ježíšem slíbenou událost. Ježíš tím založil svou církev, ve které skrze své slovo a svátosti pokračuje ve svém působení ve světě, a tak trvale naplňuje to, co Bůh ve Starém zákoně slíbil a připravoval a v Ježíšovi naplnil.

Toto je základní schéma liturgického roku a ti, kteří o něm píší, by je měli znát, aby se v tisku při jeho oslavách neobjevovala v médiích různá kuriózní, lidová a jiná vysvětlení.

Takže ukažme nyní konkrétně, to co bylo řečeno jen rámcově: onen slib a příprava spásy začíná v ráji, když první lidé, svedeni tím „Zlým“ (osobním zlem, satanem) přestali věřit, že Bůh je Láska, která jim chce dát nekonečně oblažující společenství se sebou. Tehdy Bůh slíbil, že „potomstvo ženy rozdrtí hlavu (“moc“) toho Zlého. Naplnění tohoto příslibu lidé očekávali od počátku. Proroci ve Starém Zákoně jim to stále připomínali a upřesňovali. To si církev připomíná v době adventní, v jejímž závěru se „zvěstuje“ vyvolení oné „ženy“, Marie, oznamuje se jí její vyvolení a příchod onoho slíbeného „potomstva“.

Vánoční svátky jsou oslavou naplnění onoho příslibu daného Bohem v ráji. V době předvelikonoční přípravy se četbou proroctví upřesňuje, v čem bude spočívat spása, náprava v ráji zničeného stavu a jak se uskuteční. Středem oněch proroctví je v podstatě osoba budoucího Mesiáše, který všechny ty sliby Boží naplní.

O velikonočních svátcích se slaví jejich konkrétní naplnění Kristem, jeho umučením a zmrtvýchvstáním. V povelikonoční době slavíme to, že se Zmrtvýchvstalý s apoštoly stýkal, slíbil jim dát nového „ochránce“, pomocníka, Ducha svatého, a pak 40. dne od nich viditelně odešel. 10. dne poté, tedy 50. dne (řecky pentekosté – z toho slova název svatodušních svátků) po zmrtvýchvstání, jim seslal Ducha svatého, tedy „vložil“ jim do jejich nitra v různých proroctvích a samotným Ježíšem slibovaný nový, božský život, který byl nejen darem pro ně, ale i pro všechny, kdo uvěří. V síle Ducha svatého byla také založena církev, ve které je „uloženo“ (ve svátostech a ve slově Božím) to, co Bůh lidem sliboval v době dlouhé přípravy spásy a co Ježíš svou smrtí a zmrtvýchvstáním získal. To se pak v církvi „předává“ skrze svátosti: křest a eucharistii, svátost smíření a pak zvláště skrze svátost Ducha svatého, biřmování.

Při slavení naplnění Božích slibů v liturgickém roce se ukazuje, jak je Bůh věrný a mocný, že může nejen slíbit, ale také vše přesně uskutečnit. Nemůžeme oddělovat Starý a Nový zákon. Ten první nechat „v působnosti“ Boha Otce a nový „přidělovat“ Synu – Starý a Nový zákon jsou spojeny jako kořeny stromu a jeho kmen a koruna a ovoce. Bůh je věrný i v takové „maličkosti“ – 50. den po vyjití z Egypta, které je znamením a „předpovědí“ záchrany života, dává Bůh na Sinaji zákon Staré smlouvy. A proto po naplnění záchrany Kristovým křížem a zmrtvýchvstáním, předobrazené vyjitím z Egypta, naplňuje Bůh také 50. dne „dání“ „nového zákona“, předpovězeného proroky, který spočívá ve vylití Ducha Božího do srdce člověka. Starý zákon, litera zákona, byla naplněna vylitím Ducha svatého. Ten je vlastním „obsahem“ Nového zákona.

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka