Přesun na obsah

Promluva kardinála Vlka na velehradské pouti

29. 8. 2011

Promluva kardinála Vlka na závěr pěší velehradské pouti dne 27. srpna 2011

Drazí bratři a sestry, milí poutníci,

Loni bylo 10. výročí pěších velehradských cyrilometodějských poutí na poděkování za dar víry a s prosbou za obnovu víry v našem národě… Tyto poutě jsou zvláště dnes velice symbolické: putování ke kořenům, ke kořenům naší víry. Velehrad, kolébka naší víry, je velikým znamením pro naši současnost. Náš současný život potřebuje znamení - putování ke kořenům, ke kořenům naší víry. V kontextu společenské situace dnešní doby, nejen u nás, ale i ve světě, ano i v kontextu současného dění v církvi, je to velice symbolické. Ve světě se šíří hledání kořenů, hledání základů, smyslu života. Řada lidí sdílí názor, že víry ubývá, že počet věřících klesá, kostely se vyprazdňují… A mohlo by se zdát, že tento názor odpovídá skutečnosti, která je kolem nás. Jestliže se díváme jen povrchně, jen lidsky, pak se může zdát, že je to pravda, a může nás to naplňovat pesimismem a beznadějí. Zde na Moravě, ve vašich farnostech a společenstvích víry to možná tolik nepociťujete, žijete možná trochu v jiné atmosféře, v jiném prostředí víry. Ale přesto, ten „jiný svět“ se svými problémy vstupuje. Děti a mládež se s ním setkávají ve škole, vy dospělí se s ním setkáváte na pracovištích, a ostatně to vše silně vstupuje „mediální“ cestou, tiskem, rozhlasem, televizí (srov. parafrázi žalmu 23)… Tím okolním světem a jeho sekularizací se nemůžeme nechat ve své víře a křesťanské naději ovlivnit.

Poslyšte Boží slovo: „Hospodin praví: hle činím věci nové, už klíčí, což to nevidíte?“ Když se ohlédneme po světě, který nás obklopuje, můžeme pozorovat klíčící úsilí lidí hledat smysl života, hledat víru, hledat Boha. V poslední době se objevují knihy, které to dokumentují. Snad připomenu jen dvě: jedna je vydána i česky s názvem „Konec legrace“. Její autor, známý komentátor berlínského rozhlasu Petr Hahne, v ní shrnuje své dlouholeté zkušenosti a ukazuje právě toto hledání hodnot. Nebo dva angličtí autoři napsali knihu s provokativním titulem: „Bůh je zpět“… A mohl bych ještě pokračovat… “Hle, činím věci nové, už klíčí…“ I v našich médiích se pod dojmem z naší společenské a politické scény lidé ptají: „Co s tím budeme dělat?“ „Kam to povede?“, „Evropa pracuje k porodu“…atd. To jsou titulky z tisku. Začíná hledání příčin, pozvolný návrat ke kořenům.

A rozhlédněme se po situaci v církvi. Nedávno se konala celocírkevní synoda o Božím slově s jejími velkými doporučeními brát denně do rukou Písmo svaté. A pak ty velké akce veřejného čtení Bible na pokračování, ve dne v noci! Zažil jsem to právě v Římě během Synody. Toto čtení se opakuje i jinde. Účastní se ho i lidé nevěřící. Z minulé synody se zrodil plán připravit na příští rok synodu o evangelizaci, o tom jak přiblížit evangelium dnešním lidem nejen v církvi, ale i mimo církev. Tyto přípravy jsou v celé církvi v běhu.

V tyto dny jsme sledovali největší evangelizační akci v církvi - Světový den mládeže s miliony mladých lidí. Akce byla připravována celý rok v diecézích a ještě před příjezdem papeže do Madridu zde pracovaly stovky biskupů na katechetické přípravě mládeže. Papež ve svých projevech oslovil přítomnou mládež. Mluvil o kořenech, o zakořenění v Kristu: “Hle, činím věci nové, už klíčí...“

Tyto aktivity církve jsou obráceny nejen do vlastních řad, ale i ven. Mimo církev. Velice pěkná akce je u nás „noc kostelů“ – otevření se vůči nevěřícím, kteří mohou navštívit kostel večer nebo v noci, jako Nikodém přišel za Ježíšem v noci. A mnozí toho využívají. Kardinál Ravasi, prefekt Kongregace pro kulturu, zahájil velkou akci setkávání nevěřících s církví. Podle vnějšího nádvoří Jeruzalemského chrámu, kam měli přístup i pohani, nazval tuto akci „nádvoří pohanů“. Je to veliká nabídka dialogu o věcech, které je zajímají, na které se ptají. Tyto akce nejsou jen organizační akce církve na získávání nových členů. Jsou to malé kapky velkého deště milostí, které Duch svatý sesílá. Dnes jsme v prvním čtení četli slova prorokova: „Duch Páně je nade mnou…“ Tak mluví prorok, vyjadřuje tím svou zkušenost. Tato slova citoval v nazaretské synagoze sám Ježíš na začátku svého veřejného působení… Ta slova znějí i nad příchodem svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje a také nad těmi dnešními událostmi. Jan Pavel II. vyzval nás, křesťany nového tisíciletí k tomu, abychom „znovu objevily působení Ducha svatého v církvi Boží dnes“. Proto vám dnes tyto věci říkám, abych vás povzbudil, aby naše srdce naplnila naděje, abychom si uvědomili, že i dnes jsme v cyrilometodějské linii, že i dnešní situaci také ovládá Duch svatý.

Ale vstupme do nitra naší pouti, ke kořenům naší víry. Díváme se na naše svaté věrozvěsty, jak je namaloval malíř. Vidíme bratry přicházející ve dvou. Tak posílal učedníky sám Ježíš. To nám naznačuje, že jdou v poslání Ježíše Krista. Jdou dva nejen proto, aby si byli vzájemně oporou, ale má to nesmírně hluboký věroučný smysl: Ježíš řekl apoštolům: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Přicházejí ve jménu Páně, nejdou sami, ale jsou vybaveni mocí samotného Ježíše Zmrtvýchvstalého, přítomného na každém kroku uprostřed nich. Je to důležité znamení trvalého každodenního života křesťana. Ještě než otevřeli ústa, byla tato skutečnost velkým svědectvím pro naše předky i pro nás. Každý křesťan v této situaci, kdy lidé hledají své kořeny, má tento úkol: vědomě vytvářet společenství, dva nebo tři nebo celá skupina… Současné církevní dokumenty z minulé synody, přípravné dokumenty na příští synodu mluví o tom, že křesťané mají hlásat Krista, hlásat evangelium jako komunita, jako společenství. Budete-li mít ve svých farnostech opravdovou jednotu mezi sebou a Zmrtvýchvstalého mezi vámi – to je první evangelizace, protože ti okolo budou říkat – jako to bylo v první církvi – ´hleďte, jak se milují´, a budou se k vám chtít připojit. To je tedy první poselství obou bratří: spolu, ve dvou… To je pro dnešní dobu, kdy jsou mezilidské vztahy tak rozbité, společnost roztříštěná, prvním znamením.

A nesou Písmo, evangelium. Na některých obrázcích jsou patrná první slova Janova evangelia - „Na počátku bylo slovo - Iskoni bě slovo“. Přinášejí evangelium našim předkům v jim srozumitelné řeči. To má hluboký smysl, nejen kulturní – to zatím nechávám stranou - ale říká nám to, že i dnes musíme hlásat evangelium současnou srozumitelnou řečí, nemluvit k lidem náboženskými pojmy, naším náboženským dialektem, kterému oni nerozumějí, ale obyčejnými slovy a hlavně svými zkušenostmi s žitým evangeliem. Dnešní sekularizovaná, na smysly orientovaná doba, této řeči zkušeností rozumí. To je druhý nesmírně závažný a aktuální odkaz našich kořenů.

Nesou s sebou kříž. Pro ně to tehdy nebyl jen symbol na stěnu, ale znamení spásy, znamení eucharistie, znamení Kristovy oběti. Vedle jejich příchodu ve dvou je kříž, který nesou, důležitým znamením stylu života. Bez kříže a bez oběti není křesťanství. V dnešní době, která nezná oběť, je toto znamení nepostradatelné. Musí být přítomná v našem životě. Bez kříže není možná ani vzájemná láska, ani společenství. Kříž není znamením vlastního duchovního úsilí, ale znamením eucharistie, znamení Boží moci, z níž se živí náš život ve společenství a mezilidské vztahy.

Takto k vám mými ústy promluvili svatí Cyril a Metoděj, svým životem, k dnešní naší situaci, k úkolům, které dnes my jako církev máme.

kardinál Miloslav Vlk

(foto: Petr Hudec, pouť 2011)


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka