© Miloslav Kardinál Vlk [www.kardinal.cz]
Ut omnes unum sint
Polskem otřásla v těchto dnech aféra v souvislosti se jmenováním biskupa Stanislawa Wielguse varšavským arcibiskupem. Bylo poněkud těžké se k tomu konkrétně vyslovovat, když byly k dispozici jen zprávy ze sdělovacích prostředků, když nebyl znám informovaný oficiální postoj církve k celé záležitosti poté, co arcibiskup Wielgus spolupráci doznal. Nakonec papež dal najevo, že je ochoten jeho resignaci přijmout a arcibiskup Wielgus ji podal. Je to jistě to nejsprávnější řešení.
Sdělovací prostředky uvádějí poměrně veliké číslo kněžských spolupracovníků. V Polsku existují dvě historické komise. Jistě jim nejde jen o to zjistit, kdo spolupracoval. To by bylo trochu povrchní. Aby bylo možno dobře jednotlivé případy zhodnotit, je třeba napřed analyzovat celkovou situaci církve v Polsku za komunismu, její postavení ve společnosti, její sílu. Měla myslím daleko více možností i určitého vlivu než u nás a mohla se více bránit proti útlaku. Měla dosti značný vliv na lidi. Biskupové byli většinou na svých místech, kněží v nich mohli mít oporu. Je třeba zvážit mentalitu, sebereflexi vlastního postavení kněží ve společnosti; zvážit sílu tlaku bezpečnosti na církev, na kněze, který podle mého názoru nebyl tak silný jako u nás. Církev měla daleko více kontaktu s Vatikánem. Domnívám se, že ani tajná policie neměla a nemohla mít takovou razanci jako u nás. Je třeba prostě rozanalyzovat fenomén spolupráce kněží v této situaci i motivaci k ní… To by měl být dle mého názoru důležitý cíl práce komisí. Zjišťovat jednotlivé případy odděleně od jasného poznání těchto skutečností by, dle mého názoru, mohlo přinášet zkreslené výsledky.
7.1.2007