Dny plné událostí

Poslední víkend před začátkem čtyřicetidenního liturgického období postní doby (začne Popeleční středou 22.2.) – to byla poslední vhodná příležitost pro veřejnou konzistoř „pro předání kardinálské hodnosti“ 22 novým kardinálům, které papež Benedikt XVI. jmenoval 6. ledna 2012. Takový je obvyklý proces – jmenování a pak po několika týdnech obřad „ustanovení“ (latinsky „creatio“) nebo česky „předání odznaků kardinálské hodnosti“. Časový odstup je ponechaný k tomu, aby si nově jmenovaní mohli zařídit potřebné - nechat si ušít nové kardinálské oblečení. Pro kardinály z odlehlých míst světa to nemusí být jednoduché, protože takové obchody nejsou všude „po ruce“. Kdyby šlo jen o červenou „čepičku“, solideo, nebo červený biret a cingulum (pás), to vše by si nově jmenovaný mohl koupit den před vlastní slavností v Římě, kde je takových obchodů nebo dílen více. Ale je třeba dvojí klerika (sutana, hábit), a ty je třeba šít na míru. Jedna je černá s červeným (purpurovým) lemováním (filettata), kterou kardinál nosí většinou například v úřadě nebo při oficiálním vystupování mimo bohoslužby, pokud nechodí v „civilu“ („clergyman“), to znamená většinou v černém civilním oděvu s kolárkem a křížem. Biret je čtverhranná tradiční klerikální pokrývka hlavy se třemi „rohy“ na vrchu. Černou nosí kněží a barevnou biskup a kardinál. Solideo je v podstatě latinský výraz „soli Deo“ – „pouze Bohu“ – protože ji biskup a kardinál odkládá „pouze“ před Bohem, ve mši před vrcholným okamžikem proměňování až do přijímání.

Druhá klerika je purpurové barvy, kterou kardinál nosí v podstatě k liturgii, ať už sám mši celebruje nebo koncelebruje, anebo je pouze přítomen. Purpurové lemování, purpurová barva solidea, biretu a cingula je odlišná od barvy těchto částí oděvu biskupa, která je v podstatě „červenofialová“.

Aby si nově jmenovaný kardinál měl čas celé toto vybavení zařídit, je mezi jmenováním a ustanovením určitý časový odstup.

O významu jednotlivých částí biskupského a kardinálského oděvu a o významu barev media dostatečně referovala. Méně už zainteresovaná veřejnost mohla postřehnout určité změny v letošním obřadu „ustanovení“ kardinálů, které z nařízení papežova byly poprvé uskutečněny. Celý obřad sestává ze třech symbolických úkonů: vložení solidea a biretu, nasazení prstenu a předání titulu některé římské basiliky jako patronátního kostela. Dříve tyto tři úkony byly rozdělené do dvou dnů: první den při obřadu ustanovení bylo předání biretu a přidělení baziliky a druhý den při mši sv. nasazoval papež prsten. To bylo nyní sloučeno do jednoho obřadu, při kterém probíhají tři úkony. Vlastní důvod je ten, aby ustanovení kardinála nebudilo dojem nějakého „kardinálského svěcení“, protože prsten se předával ve mši sv. po evangeliu, na místě, kde se běžně světí jáhni, kněží i biskupové. Pro tento obřad byly z liturgické „zásoby“ církve dnes vybrány nové modlitby, které jsou prosbami za papeže a církev, nikoliv přímo za ustanovované kardinály. V ustanovovací formuli se vyjadřuje, že tito noví kardinálové jsou „kooptování“ do kardinálského kolegia, úžeji spojováni s nástupce Petrovým, aby s ním spolupracovali, a jsou včleňováni do římského kléru. A i pokud jsou rozseti po světě, mají být všude věrnými svědky Kristova evangelia. Po této vlastní „ustanovovací“ formuli následuje slib věrnosti a poslušnosti papeži, jeho nástupcům a slib věrnosti církvi, a to ve slovech i způsobu jednání. Slibují, že budou věrně žít a pracovat pro místní církev a konat vše k jejímu prospěchu, jak jsou kanonickým právem vázáni.

Při předávání biretu se tu říká, že je to znamení kardinálské důstojnosti. A jsou tu slova o věrnosti až k prolití krve…

Předávaný prsten jako znamení lásky k církvi má nový obraz – apoštolů Petra a Pavla a nad jejich hlavami se nalézá hvězda – mariánský symbol.

Celý tento obřad se koná veřejně, v rámci „veřejné konzistoře“.

V obnoveném obřadu se druhý den koná „pouze“ děkovná mše, při které noví kardinálové s papežem koncelebrují.

Po slavnostní nedělní koncelebraci se kardinál Duka spolu s delegací prominentů – s p. ministrem Schwarzenbergem, velvyslancem Vošalíkem a dalšími osobnostmi - zastavil ve svatopetrské basilice u známého oltáře hlavního patrona našeho národa sv. Václava, který nás od dob středověku „reprezentuje“ ve světovém centru katolické církve v Římě, kde jsou zobrazeni i naši věrozvěstové sv. Cyril a Metoděj. Kardinál Duka zde pronesl modlitbu za vlast a za církev u nás. V ní se obrátil k českým patronům. Uvědomili jsme si, že náš malý národ má kolem svého hlavního patrona velkou plejádu slavných domácích světců. Na závěr tu před oltářem zazněla svatováclavská „hymna“. Po té jsme se odebrali do vatikánských katakomb, kde kardinál Duka položil na hrob našeho kardinálského předchůdce Berana, svědka víry, kytici červených anturií. Tak jsme vzdali hold tomuto mučedníkovi komunistického režimu, jehož beatifikační proces probíhá. Ani žádný velký národ nemá některého svého biskupa či kardinála pohřbeného v katakombách v blízkosti hrobu sv. Petra a mezi dalšími papeži. Tak rozhodl Pavel VI., když totalitní komunistický režim nedovolil kardinálu Beranovi ani po smrti, aby se vrátil do vlasti. Bylo velmi symbolické, že po kardinálské přísaze věrnosti do rukou papeže Benedikta u oltáře sv. Petra jsme se přihlásili k odkazu věrnosti našeho předchůdce a k jeho linii nepaktovat se s režimem, který nectí pravdu a právo, i kdyby to stálo vylití krve, jak to vyjadřuje život kardinála Berana. On velmi moudře pochopil, že s ideologií nenávisti a lži nelze jednat a šel cestou nepochybné jednoznačnosti bez kompromisů. Pro nás byl tento okamžik velkou výzvou k naplnění kardinálské přísahy. Na závěr jsem pronesl krátkou modlitbu s požehnáním.

Před veřejnou slavnostní kongregací k ustanovení kardinálů tentokrát předcházela v pátek 17.2. i celodenní neveřejná (tajná) kongregace, které se za přítomnosti Svatého otce zúčastnili už i nově jmenovaní, ještě „neustanovení“ kardinálové.

Konala se pochopitelně bez přítomnosti médií. Dvě témata, která však byla uveřejněna, se týkala Roku víry, který papež v říjnu zahájí, a pak tématu nové evangelizace. Bohaté diskusní příspěvky mnoha kardinálů k těmto tématům však veřejné nejsou.

Na konci každého bloku programu byla příležitost osobně mluvit se Svatým otcem. Využil jsem té možnosti, připomněl jsem papeži cyrilometodějské jubileum a hlavně jsem od něho žádal požehnání pro svou cestu do Cařihradu, abychom k nám pozvali na příští rok patriarchu Bartoloměje. Takový krok nemůžeme pochopitelně udělat bez vědomí papeže. Naše věrozvěsty poslal před 1150 léty právě cařihradský patriarcha. Bylo by krásné, kdyby dnešní patriarcha Bartoloměj naše pozvání přijal a se Svatým otcem Benediktem se na Velehradě setkali. Papež byl touto myšlenkou nadšen a k té cestě mi dal své požehnání. Vyslovil jsem myšlenku, že pro Rok víry by společné slavení jubilea věrozvěstů víry Slovanů bylo velkou konkrétní událostí pro celou církev. Také státní sekretář kardinál Bertone a kardinál K. Koch, prefekt Papežské rady pro jednotu křesťanů, požehnali této misi, která se v nejbližších měsících uskuteční.

kardinál Miloslav Vlk