Světla a stíny naší krize

Loni touto dobou jsem na výročním setkání ke dvaceti letům působení Nadace pro transplantaci kostní dřeně jejímu zakladateli, plzeňskému primáři Vladimíru Kozovi, jako upřímné poděkování mimo jiné řekl: „Žasnu nad tím, co dokázal malý tým za dvacet let. Představuje to v dnešní společnosti něco mimořádného. Člověk naplňuje svoji identitu tím, že je pro druhé. Takové projekty, jako má Nadace pro transplantace kostní dřeně, může vytvářet jen láska. Úsilí Vás všech, pane primáři, nepředstavuje pouze snahu zachraňovat životy, ale je také velkým výkřikem pro mezilidské vztahy. Veliké díky.“ V současnosti registr obsahuje 14 tisíc dárců kostní dřeně – tak nezbytné pro na záchranu životů. Nadace je registrovaná na evropské úrovni, na které spolupracuje s evropskými registry, takže je de facto možno najít vhodnou dřeň téměř pro každého. Lidé jsou ochotni a schopni dávat život pro druhé. A při letošním setkání, jehož se, jak věřím, pan primář Koza účastnil už ze svého věčného domova, se ukázalo, že se do řad dárců, zachránců života, připojila armáda v čele s ministrem obrany a šéfem generálního štábu armády. Dále i policie, záchranáři, hasiči. Mohli jsme vidět i konkrétní případy záchrany života. Také mezi mládeží se objevují různé akce na podporu chudých. Nebo akce, aby bohatí důchodci rozdělovali svou penzi pro chudé. A nelze přejít rozsáhlé akce naší národní charity a ostatních diecézních charit... To vše je opravdu úžasně dojemné i nadějné – zvláště na pozadí našeho společenského a politického marazmu.

Vždycky jsem se živě zajímal o veřejný život a to, co v něm dnes vidím, mě skutečně velmi tíží. Situace v politických stranách, které – místo, aby dávaly prostor skutečně schopným a charakterním lidem ochotným sloužit naší společnosti, – se stále více podobají soukromým agenturám na prosazování dílčích zájmů. Důsledky vidíme všichni: politici ve vězení, obvinění z korupce a bezostyšného rozkrádání veřejných zdrojů, bezohlednost, sobectví v politice a neoprávněné zasahování do kompetencí druhých institucí, veřejné lhaní, neschopnost skutečné komunikace, arogance, častá nekompetence, ubohá morální úroveň veřejných činitelů. Je pochopitelné, že občané nemohou mít důvěru, úctu a respekt k takové politické sféře. Nelze se divit, že tyto skutečnosti pak plodí vznik různých extremistických seskupení, která obdivují některé násilné totalitní metody řešení společenských situací a projevují k nim sympatie.

Nechci mluvit jen obecně. Už jsem se jasně vyjadřoval k výskytu mnoha těchto stínů v minulé prezidentské kampani. Po jejím skončení nedošlo ke zklidnění situace, ale napětí mezi Hradem a Černínem pokračuje a nabývá podob, které jsou někdy komické, ale jindy už dost trapné. Myslím tu na způsob „diplomatického“ pozvání papeže Františka Milošem Zemanem na Velehrad... Papež František dostal ze strany církve už jeden zvací dopis, když  kardinál Dominik Duka (já jsem se připojil) zval nově zvoleného papeže Františka na Velehrad.

K dění kolem Ústavu pro studium totalitních režimů jsem se už rovněž opakovaně vyjadřoval. Jelikož jsem mohl vidět i pod pokličku toho, co se v ústavu dělo, těžko mi někdo namluví, že výměna ředitele Daniela Hermana za Pavlu Foglovou neměla dost čitelné politické pozadí (zvlášť, když Pavla Foglová oproti Danielu Hermanovi neměla žádné vyšší manažerské či odborné kompetence, ale navíc zahájila své působení dost trapným skandálem kolem opsání „svého“ projektu, na základě něhož byla údajně vybrána). A co si má člověk myslet o sporu mezi (dnes už bývalým) šéfem detektivů Útvaru pro odhalování korupce plukovníkem Tomášem Martincem a vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou – kde je pravda, kdo lže? Kdo přestupuje zákon na tak vysoké úrovni a proč? Přitom tady nejde jen o malé kauzy, ale o samotné jádro systému spravedlnosti v naší zemi. A snad ještě horší je diskuse – kdo vlastně napsal tu neblahou amnestii, která postihla tolik nevinných lidí a poškodila je? A gaunery nechala odejít a ještě jim zaplatila! Místo objasnění jen polopravdy, zastírání – a zase lži a lži na nejvyšší úrovni.

A bylo by možné pokračovat ještě dlouho. Někdo by mi mohl vytknout, že vidím jen negativa. V úvodu jsem snad prokázal, že tomu tak není. Že se skutečným zájmem sleduji vše, co se také u nás daří. A dokázal bych přidat ještě dlouhou řadu pozitivních stránek naší společnosti, zejména v oblasti neziskové, v práci s dětmi a mládeží, v pomoci potřebným, v ochraně přírody. Jisté však je, že ono bezostyšné korupční rozkrádání bohatství společnosti těmi mocnými oslabuje tento pozitivní vývoj a tyto světlé stránky naší společnosti. Je třeba nepodléhat pesimismu a přiložit ruku k dílu tam, kde je to jen trochu možné. A hledat cesty a způsoby k podpoře a kultivaci těchto altruistických schopností člověka, se kterými každý člověk také přichází na svět. Ale současně je třeba se vytrvale ozývat tam, kde sobecké zájmy jednotlivců či různých mocenských skupin nám všem ubližují a zaplevelují náš veřejný prostor.

kardinál Miloslav Vlk

.