Přesun na obsah

Restituce a volby

13. 9. 2013

Téma restitucí je velmi frekventované, zvláště nyní před volbami. Diskuse o něm má dlouhou historii, od r. 1991, kdy byl vydán zákon o půdě č. 219/1991 Sb. s oním známým blokačním paragrafem 29 a s povinností pro vládu vydat zákon o vyrovnání zablokovaného majetku. Pro církve to znamenalo legitimní očekávání, že v dohledné době bude celá záležitost řešena speciálním zákonem. Církve trpělivě čekaly, ale občas připomínaly vládám tuto jejich povinnost vyřešit celou záležitost. Za to si vysloužily útoky politiků a novinářů nepřátelských k církvi a očerňování, že jsou chamtivé a že jdou jen po majetku. To je známka, jakým způsobem často obě tyto kategorie lidí uvažují: ne že by uznali, že vlastně parlament tuto svou povinnost, kterou si sám stanovil, neplní, ale útočili na ty, kdo mu tuto jeho povinnost nepříjemně připomínali, a očerňovali je. Nekorektně obraceli své útoky proti církvím.

Jeden přední politik tehdy v začátcích řekl v důvěrném kruhu: nesmíme připustit, aby se církve (respektive církev katolická) staly ekonomicky a politicky příliš silné. A tak se stalo, že se ten úkol, který byl v létech ekonomicky příznivějších snáze splnitelný, stále přesouval z jednoho vládního období na druhé, poněvadž si politici nechtěli s tímto dědictvím komunismu, se kterým se vlastně po žádné stránce nevyrovnali, pálit prsty. A tak to politici v průběhu těch dvaceti let dotlačili do doby ekonomicky nejméně příznivé. Jejich vinou je pak dnes daleko obtížnější celou věc řešit. Ale zvláště politická levice a nepřátelští novináři toho využívali a využívají lživou propagandou proti církvi, že právě v ekonomicky tak nepříznivé době chce majetkové narovnání.

Když byl za Topolánkovy vlády připraven první návrh na majetkové vyrovnání mezi církvemi a státem, poslanec za ODS Vlastimil Tlustý v reakci na názory některých poslanců navrhl zřídit „dočasnou“ parlamentní komisi, kde byla zastoupena i levice. Pod vedením Jana Kasala komise před hlasováním v parlamentu pomocí renomovaných expertů návrh zákona zkoumala a parlamentu pak dala své dobrozdání. Experti, zvláště z národohospodářské fakulty VŠE v Praze, důkladně návrh analyzovali a výsledek jejich práce z 27. listopadu 2008 je uložen v materiálech sněmovny, který si může každý zainteresovaný přečíst. Při závěrečném hlasování komise však Vlastimil Tlustý zrádně v komisi přeběhl na stranu opozice a doporučení parlamentu bylo záporné. (Tlustý měl totiž s p. Topolánkem nějaké „účty“, že ho nejmenoval ministrem financí své vlády, a takto tedy účty „vyrovnával“). Návrh tedy nebyl schválen a řešení se tu lidskou chybou, opět ne vinou církví, zase oddalovalo.

Celou záležitost bylo nutné řešit nejen kvůli věci samé, kvůli spravedlnosti vůči církvím, ale také kvůli Svazu měst a obcí. Ten průběžně spolupracoval s církvemi v úsilí řešit problémy svých členů. Mnohá města a obce měly totiž ve svých katastrech zablokované církevní pozemky, které spravovaly, ale nemohly s nimi plně nakládat, jako stavět na nich, atd. Církve byly sice vstřícné a ochotné jim pomoci nějakou smlouvou o smlouvě budoucí, ale to právně nestačilo. A tak to byl Svaz, který v roku 2010 podal k Ústavnímu soudu žádost o zrušení blokačního paragrafu, aby se řešila tíživá situace měst a obcí a aby byla zrušena určitá diskriminace mezi městy, která mohla na svých pozemcích stavět, rozvíjet se a investovat, a těmi, která se kvůli blokačnímu paragrafu nemohla rozvíjet. Ústavní soud blokační paragraf nezrušil, ale formuloval výnos, ve kterém vlastně napomenul vlády, že jednaly protiústavně, když tento problém dvacet let odkládaly a neřešily, a vyzval současnou vládu, aby věc konečně řešila...

Mimo jiné bylo ostudné, že náš stát s touto záležitostí, k jejímuž řešení vybídl už před léty i evropský parlament, a který evropské státy v podstatě už dříve vyřešily, dosud nic neudělal.

Pod tímto tlakem, nikoliv v podstatě pod tlakem církví, se dostal zákon o majetkovém vyrovnání mezi státem a církví na svět. A dnes se v předvolební kampani stává oblíbeným falešným populistickým „výkřikem“ kampaně levicových stran a zvláště komunistů, kteří v minulosti celou tu loupež církevního majetku podle své ideologie (které se dosud nezřekli) způsobili, a nyní se brání nápravě těchto svých kriminálních činů. A další levicově orientovaní politici, kteří se k nim v kampani připojují, tuto loupež svým postojem schvalují. Počítají se závistí českého občana a s atmosférou ve společnosti (kterou v minulosti vytvořili komunisté) a snaží se lacino získat politické body. A tím rozdmychávají ve společnosti nenávist proti jedné menšině, proti třetině obyvatel, což je vlastně trestné.

Tuto historii jsem vylíčil, aby bylo možné si udělat pravdivý obraz, jak proces vyrovnání probíhal. Je nutné připomenout, že se v poslední době objevuje stále více seriózních úvah o celkovém stavu naší společnosti i v souvislosti s otázkou majetkového narovnání.

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka