Skrytá totalita

V závěru minulého týdne se po určitém zklidnění znovu objevila na mediálním obzoru trvalka – restituce. Tentokrát však s ještě větší razancí a určitou agresivitou, zvláště v Právu a na webové stránce Pražského hradu. Chápu, že to bylo pár posledních dnů před volbami, kdy určité síly v naší společnosti, ve snaze posílit své pozice a oslabit své protivníky, začínají vylévat na voliče nenávist a různé lži, zvláště proti církvi a proti všemu, co má nějaké hodnotové, pravicové zaměření.

Prozatímní vláda „odborníků“, v tomto případě především ministr vnitra Pecina, viděl „naléhavou“ nutnost vládního opatření proti církvi. Právě v této době, je to pro něj „krizová, nouzová situace“, která nesnese pár dnů odkladu. Všem je jasné, že je to nový předvolební „výstřel“ a pokus o určitý tlak na voliče. Ve společnosti, která trpí hrozným duchovním marasmem, se vybičovávají spodní proudy emocí. Takovými metodami bych se normálně nezabýval, ale chci využít této příležitosti a připomenout voličům, jaká nebezpečí se mohou objevovat a že je nutné volit dobře.

Že nejde o „naléhavou nutnost“ řešit restituce takto urychleně právě v předvolebních dnech, je každému jasné. Že by Hradu hrozilo tak akutní nebezpečí, takže by bylo třeba rychlé reakce?

Je dále zvláštní, že tuto věc, která se týká církví, zařizuje ministr vnitra a ne ministr kultury, kam církve náležejí.

Jedna věc je patrná: to, co totalitní režim v nejhorších letech bezpráví neuskutečnil, totiž zestátnění katedrály zákonem, ačkoliv k tomu měl všechny prostředky, to nyní plánuje člen demokratické prozatímní vlády, ministr vnitra. Vládní nařízení, o které se opírá, totiž 54/1955 Sb., se vůbec katedrály netýká. Povinnost vytýčit areál pražského Hradu dostal tehdy za úkol úředník pražského magistrátu, vedoucí stavebního odboru. Ten svůj úkol splnil tím, že do areálu Hradu zahrnul i katedrálu i ostatní majetek církve. A do pozemkových knih PKHrad byl tento jeho „počin“ zapsán (za vložkou o vlastnictví církve) s následujícím právním odůvodněním: „Podle výměru ÚNV hlavního města Prahy ze 17. února 1956 čj. výst 13-28834/55 a zmocnění kanceláře presidenta republiky z 9.dubna 1956 vkládá se vlastnické právo pro československý stát – kancelář presidenta republiky“.... Tady čtu „černé na bílém“, že toto zapsání je i podle komunistického „právního řádu“ neplatné, protože znárodnění se mohlo i tehdy uskutečnit jedině na základě zákona, nikoliv rozhodnutím magistrátního úředníčka na přání pana prezidenta.

Během devadesátých let žádalo pražské arcibiskupství o soudní rozhodnutí ve věci vlastnictví katedrály. Dva soudy, městský a obvodní, svými rozhodnutími určily jako vlastníka svatovítskou kapitulu. Když pak Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podal dovolání k Nejvyššímu soudu, vzal kauzu do svých rukou bývalý komunistický soudce soudruh JUDr. Ištvánek a nezákonně a proti právu demokratického státu rozhodl v r. 2008, že katedrála je připsána v pozemkových knihách státu, takže mu patří. Právní argumentací se podle své předchozí komunistické praxe příliš nezabýval. Když jsme pak tuto kauzu předložili Ústavnímu soudu, ten se jí zabýval a kdyby byla svatovítská kapitula nestáhla nešťastně pod tlakem kauzu zpět, soud by zřejmě byl rozhodl stejně jako v jiné právně úplně totožné kauze ve prospěch stěžovatele.

Ve svém nálezu ze dne 22. 4. 2013 č. IV US 822/11 ve věci stěžovatelů Třmínek, Třmínková a Šedivá, jejichž nemovitosti byly zestátněny rovněž na základě vládního nařízení o pětiletém hospodářském plánu č. 54/1955Sb, Ústavní soud napsal, že „toto vládní nařízení nelze považovat ve vztahu k předmětným nemovitostem pro jeho neurčitost za platný titul pro přechod vlastnictví na stát“. To platí plně také o svatovítské katedrále, protože je zcela stejnou právní kauzou.

Výrok soudruha Išvánka z Nejvyššího soudu je tudíž protiprávní a nezákonný, i když nabyl právní moci. To by měl ministr vnitra a jeho právníci vědět. Pokud to nevědí, je to hrubá chyba jejich odbornosti. Pokud to vědí a přesto se toho chtějí držet, pak se musíme obávat, že zacházejí s právem hůře než komunistický totalitní režim padesátých let, který katedrálu žádným zákonem nezestátnil, ale nechal za sebe jednat nekompetentní veličinu magistrátu. Podle médií se ministr Pecina odvolává právě na Ištvánkovo rozhodnutí z r. 2008.

Jeho argumentace jde dál. Podívejme se, jak zachází s dalšími argumenty v této věci. V médiích - před začátkem přípravy vládního opatření říká: „Poté, co se církev opětně slavnostně s ČR o vlastnictví zmíněného majetku dohodla, a to opětně ve prospěch státu, navrhuje se proto zpřesnění zmíněného zákona.“ Pecina si nedal ani nejmenší námahu aspoň se podívat na dokument, na který se odvolává. (A co jeho poradci?!). Z této ministrovy věty je patrné, že se odvolává na „slavnostní“ dokument, podepsaný kardinálem Dukou a prezidentem Klausem před televizními kamerami ve svatovítské katedrále 24. 5. 2010. Tento dokument především není žádná „dohoda“, protože statutárním zástupce oprávněným dělat majetkové pořízení o katedrále, je svatovítská kapitula, nikoli arcibiskup. Slovo dohoda se v dokumentu vůbec nevyskytuje. Je to „slavnostní prohlášení“. Rovněž slovo „majetek“ se tam nevyskytuje. Jádrem toho prohlášení je: „zabezpečit spolehlivou a harmonickou spolupráci mezi státem a římskokatolickou církví při správě katedrály...“ Nic o jejím vlastnictví! „Účelem je uspořádat vzájemná práva a povinnosti účastníků a určení podmínek společného provozování katedrály...“ Dále se říká, že „je správné řešit tento spor ve vzájemné dohodě“. Zase žádné vyjádření vlastnictví, jak to chce veřejnosti namluvit pan Pecina /viz výše/! Ale důležité je tu slovo, „řešit spory ve vzájemné dohodě a nepokračovat v soudních sporech o vlastnictví katedrály a dalšího nemovitého majetku v areálu Pražského hradu“, tedy nikoliv diktátem jedné strany, jak se to snaží dělat ministr Pecina či dokonce i sám prezident Zeman. Ministr se dovolává dokumentu, který nečetl, a prezident Zeman zřejmě také neví, o čem mluví. Zdá se mu, že kroky svatovítské kapituly z letošního srpna jsou v rozporu s předchozími dohodami, zatímco prý ho Duka ujistil, že dohoda s Václavem Klausem platí. Samozřejmě, poněvadž tam nic není o tom, že by kapitula podle platného zákona, který ještě platí, nemohla žádat o vlastnictví, které jí na Hradě patří. Pokud prezident říká, že církev nemá na ten majetek právo, pak neví, o čem mluví. A pokud ví, o čem mluví, pak otevřeně hájí totalitu.

Při těchto urputných tvrzeních ministra i prezidenta mi vzniklo podezření, jestli neexistuje ještě nějaká jiná, tajná dohoda, o které se nemluví. Z toho mě ale vyvedl V. Klaus svým tvrzením, že „žádná neoficiální dohoda o výměně budov na Hradě s Dukou nebyla“.

Někteří rozumní lidé říkají, jestli by nebylo vhodnější si v klidu spolu sednout a dohodnout se. Já bych byl zcela pro! Ale vůle k tomu musí být na obou stranách.

To, co tu popisuji, nemohu rozumově pochopit jinak, než že je to signál pro voliče před volbami, který zní: pozor na politiky, kteří takto zacházejí s právními normami nebo s tímto zacházením souhlasí. Myslím tím na SPOZ, na ČSSD, o KSČM ani nemluvě. Tím je neočerňuji, ale očividnými pádnými důkazy ukazuji nepopíratelnou skutečnost.

Do všech těchto sporů přilévají olej nezodpovědní novináři, např. tvrzením /novinky.cz/, že „stát za katedrálu platí 827.890 Kč měsíčně a že již bylo uhrazeno 32 093 789 Kč.“ Takováto zpráva bez jakéhokoliv vysvětlení je trestuhodná, poněvadž zvyšuje nenávist vůči církvi a dává velký prostor ke všem možným spekulacím. To by novináři měli vysvětlit. Zřejmě je to dáno tím, že vybavení katedrály patří i na základě příslušných dokumentů, katedrální kapitule. To nezpochybňuje ani Hrad. Tedy v naší církevní „obrazárně“ či „galerii“ provádí turisty Hrad. Ale za vstupenky inkasuje peníze také Hrad, poněvadž ten prodává vstupenky na různé turistické okruhy po Hradě. Ale většina turistů za tyto peníze chodí především do katedrály jako do nejvýraznější památky u nás.

K celé té diskusi o církevním majetku v areálu Pražského hradu je nutno ještě dodat jeden dovětek. V současném ještě platném zákoně o majetkovém vyrovnání s církvemi č. 428/2012Sb je k § 18 přilepen odst. 10, který vyjímá katedrálu a dvě blízké budovy z práva o ně požádat. Tento přílepek je nekonsistentní. V § 4 jsou vyjmenovány oprávněné osoby, které mohou majetek v restituci žádat, mezi nimi jsou pochopitelně i kapituly. Pokud vím, svatovítská kapitula, která je statutárním zástupcem katedrály, při přípravě zákona o zřeknutí se katedrály nikterak nehlasovala. Vím od očitého svědka, že uvedený přílepek k § 18 tam byl vložen za zády společné vyjednávací komise, když už všichni odešli. Můžeme jen spekulovat, a v kuloárech se tak děje, kdo že měl vliv na toto vložení. Aby tato výjimka měla váhu, měla by být podložena nějakým právním titulem. A ten tu chybí.

Ještě je tu další chyba: ve vynětí je jmenována také budova Starého proboštství, která už dávno církvi nepatří, protože ji církev v minulosti vyměnila. I z toho je patrné, že ta vložka byla „spíchnutá“ narychlo.

Nyní se v souvislosti s Pražským hradem diskutuje o majetku církve. A pokud se bude postupovat protiprávně, jako je tomu v případě církevního majetku, pak zítra může jít i o soukromý majetek, který v areálu Hradu leží.

To, co ministr Pecina předvádí, ukazuje včas, těsně před volbami, co by on a jeho tým „odborníků“ dělal, kdyby se dostal k moci. Brání uplatňovat nároky podle platného zákona a chtějí, aby zákonné opatření platilo „neústavně“ retroaktivně na již podané výzvy. Právo a spravedlnost jim a některým dalším stranám zřejmě mnoho neříká. Takže je to výzva pro voliče v poslední chvíli!!