Dojemná starost komunistů

“Rázná komunistka” soudružka Kateřina Konečná straší národ přesně tak, jak to dělali stalinisté první poloviny 50. let, jejichž ruce jsou potřísněné krví (viz parlamentnilisty.cz ze 6.11.13 v článku “Rázná komunistka v ČT vytáhla vlastizradu s církevními restitucemi”). Soudružka Konečná se k tomu nepřímo přiznává, když na všetečný dotaz diváka ČT v Hydeparku odpovídá: “Žádná ideologie nikdy nikoho nezabila. Vždycky to byli lidé…” Ale že ta nelidská ideologie, která má na svědomí miliony mrtvých, je k tomu vždy více méně nejrůznějším tlakem a násilím donutila, to už naše soudružka neříká!

Kdyby to nebylo tragické, tak bych řekl, že Konečná prezentuje klasickou ukázku totalitní demagogie. Říká: ”Pokud vydáme český majetek cizí mocnosti a tou Vatikán prostě je, tak bych to neváhala označit jako vlastizradu.” Ta frazeologie “cizí (či nepřátelská) mocnost”, “vlastizrada”, se nápadně podobá stalinistické frazeologii první polovině 50. let, kdy ve velkých monstrprocesech byli falešně a křivě obviněni nevinní nižší i vyšší představitelé církve a odsouzeni k dlouhým trestům, které mnozí zaplatili životem. Byli obviňováni z “vlastizrady”, ze “spojení s cizí nepřátelskou mocností”, ze “spolupráce se západními imperialisty” ze “špionáže pro Vatikán” a jak ještě všechny ty směšné výmysly, kterých byl tehdy tisk plný, zněly.

Je smutné, že s touto ideologií chtějí mnozí sociální demokraté spolupracovat!

Že tato demagogie postrádá oporu ve faktech, s tím si soudružka starost nedělá. V následujících řádcích uvádím některá fakta k uvedené komunistické demagogii, která jsem uveřejnil na těchto stránkách v článku “Pohádky – trvalky o majetkovém narovnání” z 19.9.13, který je možné si zde vyhledat.

“Různí politici a jim poplatní novináři straší své posluchače a čtenáře, že majetek pak půjde do Vatikánu. Počítají s tím, že většina nezná základní právní normy církve v Kodexu kanonického práva. V jeho V. knize pojednávající o majetku církve, se v kánonu 1254 říká: „Katolická církev může vrozeným právem nezávisle na světské moci nabývat, držet, spravovat a převádět majetek k dosahování sobě vlastních cílů“. V druhém § téhož kánonu se definuje, jaké jsou ty „vlastní cíle“: konání bohoslužeb, zajištění přiměřeného zaopatření duchovních a jiných služebníků, uskutečňování apoštolátu a charitativní činnosti, hlavně mezi chudými“. Zde je vhodné připomenout i sociální dokumenty církve, které podrobně mluví o její sociální angažovanosti pro společnost.

V kán. 1255 se definuje, kdo jsou v církvi subjekty, které drží a spravují majetek, mezi nimi třeba místní církve, diecéze. V kán. 1256 se ještě jasněji říká: „Vlastnictví majetku přísluší pod nejvyšším řízením papežem té právnické osobě, která ten majetek zákonně získala.“ Takže správa majetku církve má přesná pravidla a nikde není ani náznak práva, že by bylo možné majetek určitého subjektu, který ho oprávněně spravuje a je jeho vlastníkem, převádět na Apoštolský stolec. …Takže snaha psát papeži Františkovi, který má tak hluboký smysl pro chudou a který také dobře zná Bibli, je opravdu úsměvné. Ti, co se o to snaží, jako například soudružka Procházková, neznají vůbec církevní právo a domnívají se, že papež dá na nějaké politické plácání, protože je dobře informován o naší zmatené politické situaci. Takovéto kroky neinformovaných lidí jen ukazují tu urputnou snahu udržovat stav společnosti, kdy neplatilo právo, ale „vůle strany a vlády“. A tito lidé by chtěli znovu nastolovat bývalé totalitní poměry pod rouškou snahy o spravedlnost…

Po stránce církevního práva tedy ti, kteří mají takovou „dojemnou starost“ o církevní majetek, aby nebyl převeden do Vatikánu, mohou zůstat klidní. Nám je jasné, že to jsou jen falešné argumenty, kterými nepřátelé církve pobuřují veřejnost a jen prohlubují nenávist vůči třetině obyvatel…

Někteří politici a novináři mají obavy, aby se nevydalo něco, co církvi nepatří. Podmínky vydávání jsou stanoveny zákonem, který schválil parlament, a přes urputnou snahu nepřátel majetkového vyrovnání na něm ani Ústavní soud neshledal nic nezákonného. Ostatně vydávání mají v ruce státní instituce. Církevní subjekty žádají o majetek, o kterém mají doklady, že jim k 25. 2. 1948 patřil. Stát nevydá to, na co tyto subjekty nemají právo. Obava o prolomení stanovené hranice je také nepřátelská propaganda. Některé církevní subjekty mohou třeba nevhodně podat žádost i o takový majetek, ale jestliže státní instituce dokáží, že to tomuto subjektu před 25. únorem nepatřilo, majetek prostě nevydá. Jde o zbytečné propagační řeči.

Co říci k argumentům, že církvi majetek vůbec nepatřil? Komunistický režim suspendoval v r. 1964 pozemkové knihy jako nástroj, který měl ve věci vlastnictví sílu zákona, a vyřadil je z užívání, protože žádný zákon jim nebyl svatý a s majetkem si dělali, co chtěli. Od středověku v této oblasti platily zemské desky a v 70. létech 19. stol. byly pořízeny pozemkové knihy. Všem pochybovačům bych dopopručil, aby si prostudovaly proces, jak pozemkové knihy vznikaly. Když byly sestaveny, zápisy v nich byly delší čas vystaveny na veřejných úředních místech s výzvou, aby se přihlásil každý, kdo má „lepší právo“ k jakémukoliv majetku v knihách zapsanému. Co po takovémto „referendu“ zůstalo v knihách zapsáno, je platným zákonem o vlastnictví. Pak všechny řeči, že majetek církvi nepatří, by musely přeargumentovat tyto skutečnosti. I změny ve vlastnictví majetku po komunistickém uchopení moci musely být učiněny na základě zákona (i když si totalitní režim, nerespektující žádné právo, mohl udělat zákony, jaké se mu líbily). Takže, kdo takto argumentuje, ohlupuje lidi.

Některé strany a různí politici by chtěli revidovat náhrady za majetek, který nelze vrátit. Náhrady byly vypočteny ve spoluráci se špičkovými experty společnosti Ernst & Young. V r. 2008 se touto otázkou zabývala i prozatímní komise parlamentu. Odborníci z Národohospodářské fakulty VŠE v Praze pak dne 27. listopadu 2008 vypracovali pro dočasnou komisi PSP ČR pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi „Odpovědi na otázky“, kde je na deseti stranách shrnut výsledek expertýz. Na závěrečné stránce je „souhrnná bilance“ která srovnává výdaje státu na církve v letech 1948-2007 a vedle toho zisky, které stát církvi nevrátil. Ty činí 168,6 miliard. Ještě by byly další položky, které podle komunistického zákona o hospodářské zabezpečení církví č. 218/1949 by církvi patřily a stát jí je neposkytl. Myslím si, že když se církve dohodnou se státem, že jí stát tento dluh zaplatí, pak bude možné jednat znovu i o náhradách za nevrácený majetek. Jinak by snižováním dohodnutých náhrad pokračovalo okrádání církve demokratickým režimem. Doporučuji těm, kteří o revizi přemýšlejí, aby si prostudovali tento dostupný materiál spolu se zprávou předsedy komise Janem Kasalem. K tomu je třeba ještě připomenout, v jakém stavu se majetek vrací, kolik investic budou vyžadovat opravy atd. To ať také vezmou na vědomí ti, kdo přicházejí s myšlenkou snížit finanční náhrady.”

(Citováno z výše uvedeného článku).

kardinál Miloslav Vlk