Přesun na obsah

Zamyšlení ke Světovému dni nemocných

12. 2. 2007

11. únor 2007 - 15. světový den nemocných

Dnes stojíme ve velkém společenství církve, která slaví XV. světový den nemocných na svátek Panny Marie Lurdské. Ona je vzývána jako „uzdravení nemocných“. V Lurdech se za těch zhruba 150 let stalo množství ověřených a doložených uzdravení… Stojíme tu ve společenství nemocných, zvláště těžce nevyléčitelně nemocných, jejich rodin, ve společenství lékařů a zdravotního personálu, nemocničních kaplanů a všech, kdo se trvale starají o nemocné…

Dnešní mezinárodní den ukazuje péči církve o člověka. Ona tu následuje Krista, který přišel uzdravovat „každou nemoc“, a tak zjevoval lásku Boha k člověku, zvláště nemocnému, který si sám nemohl nikterak pomoci. V tomto duchu se církev od počátku starala o chudé a nemocné. Ve středověku vzniklo nespočetné množství společenství, řádů, v nichž věřící zasvěcovali svůj život péči o trpící a nemocné. Vznikala řada institucí, špitálů a jiných organizací… Církev tu šla vepředu v péči o člověka, v době kdy se stát a společnost ještě vůbec nestaraly. Škoda, že se z minulosti připomínají spíše chyby a stíny církve a na její obrovskou sociální a špitální práci se zapomíná… V moderní době se rozvinula lékařská věda s celým svým aparátem, která dělá mnoho, státní péče o nemocné… Nemoci však předbíhají trvale lékařskou vědu, která je vždy nutně pozadu. Asistenci lásky, se kterou církev přichází, nepředběhne žádná nemoc. Sloužící láska je tu pohotově vždycky. V tradici této staleté péče jdeme i dnes, kdy vznikají nové formy péče, hospice, hnutí dobrovolníků, asistence nemocných zvláště v terminální fázi života, a mnoho dalších…

Před několika léty jsem navštívil francouzské Lurdy, centrum a mimořádnou ukázku služby církve nemocným. Tím, co jsem tu zažil, jsem byl velice osloven. Je tu obrovský poutnický dům pro nemocné, o který se starají sestry boromejky. Kolik všestranné péče tu má každý nemocný, doprovázený na vozíčku aspoň dvěma dobrovolníky, asistenty, aby se mohl plně účastnit poutního života toho místa…

Služba a péče církve o nemocné má jednu mimořádnou charakteristiku: nepodává pouze léky, neobvazuje pouze, ale podává srdce, lásku, solidaritu, společenství, blízkost, naději, které mnohdy váží více… Ta služba je tichým, avšak výmluvným znamením, že je tu mocná instance, Bůh, láska, která má plně v ruce každý život.

Každý člověk je stvořen k Božímu obrazu. A nemocný je obrazem Ježíše ukřižovaného a opuštěného, Ježíše trpícího, který na sebe vzal na svém kříži všechno utrpení až do konce světa. Naše utrpení je privilegované pojítko, které nás úzce pojí s trpícím Ježíšem a jeho nesmírnou láskou. Služba lásky církve se uskutečňuje na základě Kristova slova, které jsme slyšeli v evangeliu: „Co jste udělali jednomu z mých bratří a sester nejpotřebnějších, mně jste udělali…“ Sám Ježíš se solidarizuje s vámi nemocnými, ano více - identifikuje se s vámi: „Když jsem byl nemocný, navštívili jste mě…“

Služba tohoto druhu je nezastupitelná, protože společnost při celém svém rozsáhlém zdravotní systému, nemůže dát tento druh důležité péče vycházející zásadně z víry a lásky, nemůže dát tuto tak fundovanou naději. Je tu nevyhnutelná spolupráce církve a státu pro dobro člověka.

Den, který slavíme, znamená pro nás také výzvu: nemocné máme ve svém příbuzenstvu, ve svém sousedství, ve svém okolí, stále.Ve svých rukou máme nástroje k hojení ran, k léčení bolestí, srdce naplněné láskou. Když s citlivostí přistupujeme k nemocným, přichází s námi v naší nezištné lásce Lékař – Ježíš… A nemocní to pocítí, aniž bychom nadělali mnoho řečí. Často stačí naslouchat, stačí pohled plný lásky, úsměv, pohlazení, slovo povzbuzení, útěchy a naděje…Tady má místo také naše modlitba víry za nemocné, která léčí. Tyto skutečnosti jsou v situaci nemoci, zvláště té nevyléčitelné, nesmírně důležité…

Nemocní jsou pro nás velkou a účinnou možností plnit poslání, které nám Kristus dal: milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás…


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka