Synoda o rodině

Už v polovině října jsem na těchto stránkách psal první informace o rodině uprostřed průběhu řádného zasedání synody na toto téma, která se konala ve dnech  4.- 25.října. Zmínil jsem se o její přípravě, které se účastnila celá církev, nejen diecéze, ale i řády, teologické a jiné fakulty, univerzity, laické asociace, při zpracovávání „Lineament“, základního orientačního dokumentu, který vyšel z prvního přípravného mimořádného zasedání pro práci řádného XIV. zasedání synody. Pokud moje paměť sahá a pokud jsem byl schopen se informovat o rozsáhlé přípravě před i během synody, musím říci, že asi žádná s těch dosavadních 13 synod nebyla připravována v takové šíři a s takovou intenzitou a péčí jako tato synoda o rodině. Kromě zmíněných oficiálních přípravných prací nad Lineamenty v diecézích, nad vytvořením „Instrumentum laboris“- základního dokumentu pro práci synody - byly v době přípravy konány různé místní i mezinárodní semináře a konference, například o některých tématech Lineament. Na tiskové konferenci 23. 6. 2015. představili zodpovědní za synodu - kardinál Baldisseri, kardinál Erdö a teolog Bruno Forte - připravené Instrumentum laboris a hovořili otevřeně o tématice a problematice synody. To bylo znamení, že na rozdíl od dřívějších synod se ta současná koná s velkou otevřeností.

Ve Filadelfii se letos (26.-27.9.) konalo VIII. mezinárodní světové setkání rodin, kde byla na pořadu tři obsáhlá témata: „důležitost bible jako knihy pro rodinu, rodina jako domácí církev a rodina a její důležitost pro společnost.“

Sám papež František se ve svých veřejných středečních audiencích od října 2014 do poloviny května věnoval katechezím o rodině a pronesl 40 tematických reflexí, ve kterých představil své papežské učení o rodině. V těchto tématech pak až do zahájení synody pokračoval.

Papežská rada pro rodinu organizuje místní i mezinárodní semináře na téma rodiny, vydává řadu knih, například ze seminářů v lednu až březnu vydala ve Vatikánském nakladatelství 7 tematických svazků s antropologickými a teologickými pracemi o rodině (například manželství a svátost, manželství a plození, manželství a rozvod). Pravidelně vydává v několika jazycích rozsáhlou revue „Newsletter Papežské rady pro rodinu“, ve které přináší různé odborné články, statě a přednášky na téma rodiny. Dosud vyšlo asi 29 čísel. A dále revue „Rodina a život“...

A pak je tu řada prostředků na představení témat, která se pro synodu připravují.

Při mši svaté na zahájení řádného zasedání synody 4. října 2015 pronesl papež František úvodní kázání a pak v synodální aule Pavla VI. programový úvodní projev. Na závěr synody 24.10. 2015 pronesl závěrečné slovo, ve kterém shrnul mimořádnou zkušenost víry, kterou synodální otcové při společných jednáních, modlitbě a práci udělali. Papež tu znovu zopakoval důležité slovo, které už dříve o synodě řekl: „Charakter synody je, jít společně v duchu kolegiality a synodálnosti. Synoda není konference, ani rozprava, ani parlament či senát, ve kterých se má dojít k dohodě. Synoda je projevem života církve, církve, která jde pospolu, aby se dívala na skutečnost očima evangelia. Zkušenost synody nám také umožnila pochopit, že pravými obránci nauky nejsou ti, kdo brání literu, ale ducha; nikoliv ideje, ale člověka; nikoliv formulace, nýbrž nezaslouženost Boží lásky a Božího odpuštění. To nijak neznamená umenšovat důležitost formulací, zákonů a božských přikázání.“ To jsou důležitá slova ke správnému pochopení práce synody a slovo zvláště k tradicionalistům a fundametalistům, jako jsou lefebrovci (p. Semín) a na druhé straně liberálové.

Vatikánský tiskový mluvčí Federico Lombardi pak představil Závěrečnou zprávu XIV. řádné biskupské synody. Tomuto nanejvýš důležitému dokumentu budou teologové i biskupové jistě věnovat mimořádnou pozornost.

Text, který je předložen papeži jako poradní hlas, shrnuje v 94 bodech výsledky synodní práce. Tiskový mluvčí uvedl, že text „je mimořádně bohatý a hutný a také dobře vyvážený a organizovaný...“. Synodní jednání bylo poměrně dosti otevřené veřejnosti i mediím, která se často - jak je jejich zvykem - chytala především odlišných názorů, a prezentovala je jako kontroverze. Ano, v době rozvinuté lidské svobody jsou debaty otevřenější a účastníci vyjadřují svobodněji své odlišné názory. Poslední slovo však má papež, pro kterého je synoda poradním sborem. Odlišnosti jistě bere na vědomí, přijímá je jako existující názory, ale v modlitbě a v Duchu svatém rozhodne sám. Přesto se na 94 paragrafech závěrečného dokumentu synodní otcové nakonec shodli dvoutřetinovou většinou, přestože se v období příprav a na začátku synody objevovaly na různé otázky dosti odlišné názory.

Někteří komentátoři poukazují na to, že problém účasti rozvedených a znovu sezdaných na svatém přijímání nebyl součástí závěrečného dokumentu. Papež se vícekrát při různých příležitostech zmínil o nutnosti přistupovat k manželům, kteří mají rozličné manželské problémy, s pochopením a neexkomunikovat je ze společenství, což neznamená pozvání ke sv. přijímání. To bylo velmi zřetelně zdůrazněno při představení dokumentu i vatikánským mluvčím P. Lombardim.

Výše zmíněná témata, projednávaná na filadelfském světovém setkání rodin, například rodina a bible, nebo rodina - domácí církev, mohou být východiskem pro rozvíjení problému touhy rozvedených a znovu sezdaných po Kristu přítomnému v církvi. Myslím na to, aby jim slovo Boží nebylo jen hlubokou duchovní četbou, ale opravdovým setkáním se Zmrtvýchvstalým Kristem podle víry církve vyjádřené na II. vatikánském koncilu v liturgické konstituci Sacrosanctumu concilium (dále SC), čl. 7, kde se mluví o tom, že Kristus je přítomen v církvi (praesens adest), když se čte a hlásá evangelium. Liturgická kniha „Úcta eucharistie mimo mši sv.“ (1973) připomíná k velkému překvapení, že ta Kristova přítomnost v jeho slově „není méně reálná než přítomnost v eucharistii...“ (čl.6). Posynodální dokument Verbum Domini papeže Benedikta z října 2008 mluví v čl. 56 výslovně o „svátostném charakteru Božího slova“: „ Kristus reálně přítomný pod způsobami chleba a vína, je analogicky přítomen také ve slově...“ A v témž článku papež připomíná, že „prohloubit smysl svátostného charakteru slova Božího může prospět k hlubšímu pochopení zjevení a podpořit duchovní život věřících a pastorační činnost církve...“ Papež přímo vybízí k rozvinutí této veliké skutečnosti.

 Rodina je často nazývána „domácí církev“, tzn. společenství, kde je Kristus reálně přítomen uprostřed věřících (viz SC 7, a „O úctě eucharistie mimo mši sv.“ čl. 6), pak ve vzájemné lásce mají manželé (jak o tom mluví SC 7 a stejně i Mt 18,20) přímý kontakt se zmrtvýchvstalým Kristem. Tady je třeba začít brát vážně, co před 50 lety řekl Duch svatý církvi Boží a co jí opakoval skrze synodu o Božím slově i dnes.

Závěrečnému dokumentu synody se u nás budou teologové jistě věnovat, i když budou čekat na definitivní slovo magisteria ze synody, jak ho zformuluje papež František.

To vše je jen ukázka, jak velikému zájmu se synoda o rodině a vůbec fenomén rodiny celosvětově těší, a že je to právě církev, která se této pro svět tak důležité skutečnosti věnuje (podobně jako ekologii v encyklice Laudato si´).

Nevím, jestli se někdo odborně vědecky a teologicky komplexně celým tímto myšlenkovým bohatstvím zabývá, aby aspoň něco z toho přenesl do našeho prostoru a do teologického myšlení. Je to velká zodpovědnost biskupů i teologů.