Přesun na obsah

Návštěva Senegalu

17. 2. 2016

Pro staršího člověka, jako jsem já, jsou takové dlouhé cesty opravdovým dobrodružstvím, které jsem sám nevyhledával.

Koncem loňského roku se po konzultaci s velvyslancem u Svatého stolce JUDr. P. Vošalíkem na mne obrátila Chargé d`affaires českého velvyslanectví v Senegalu Mgr. Lenka Pokorná s prosbou, jestli bych do Dakaru „nedoprovodil“ malou sošku pražského Jezulátka. Již asi 10 let se na periferii Dakaru v lokalitě Tivaouane Peulh jedná o založení nové farnosti, která ponese jméno Pražského Jezulátka, a také o budoucím postavení nového kostela. Periferie Dakaru je ve velké expansi a žije tu poměrně dosti křesťanů. Žijí a pracují zde sestry Matky Terezy. V r. 2013 tu otevřely svůj dům a starají se nejen o chudé, ale mají větší špitál a kapli.

Nový arcibiskup Dakaru Mons. Benjamin Ndiaye se velice stará o zakládání nových farností. Otázku založení této farnosti nedávno připomněl emeritní arcibiskup kardinál Sarr, který tento plán asi před 10 lety přijal.

A tak se zde na nádvoří u sester Matky Terezy v sobotu 6.2. při mši sv. uskutečnilo předání pražského Jezulátka do rukou arcibiskupa diecéze, za přítomnosti velkého množství účastníků.

Napřed je ještě zapotřebí tuto západoafrickou republiku Senegal představit. Je to frankofonní oblast, bývalá francouzská kolonie, která má 13,5 mil. obyvatel. Známé hlavní město Dakar leží na nejzazším západním bodě země, vyčnívajícím jako poloostrov do moře. Má asi 1,056 milionů obyvatel. 94% obyvatel vyznává islám. Jen asi 5% jsou katolíci.

Temperament Senegalců vyznačuje jejich dynamičnost, otevřenost vůči druhým, ochota a schopnost navazovat kontakt a vytvářet společenství. To se často projevuje právě i při bohoslužbě. Zvláště momenty průvodů při bohoslužbě, například s dary, to jsou taneční výkony. A otevřenost – jejich přítomnost na bohoslužbě, zvláště při slavnostních příležitostech, je opravdu aktivní, nejen odpovědi, ale i zpěvy /například chorálně zpívané Credo/. Asistence kolem oltáře – to je řada laiků, i žen – kteří se starají o různé činnosti při bohoslužbě slova i při eucharistii. Opravdu jsem viděl, že tato účast je mnohem aktivnější než třeba mnohde u nás v Evropě.

Mým posláním bylo „doprovodit“ sošku pražského Jezulátka právě do lokality Tivaouane Peulh, kde má vzniknout farnost nesoucí jeho jméno a kde má být vybudován nový kostel. Tady jsem na začátku bohoslužby, která se konala na velkém nádvoří areálu sester Matky Terezy, předal emeritnímu arcibiskupovi Dakaru kardinálu Sarrovi, který byl původcem této ideje a sloužil v sobotu večer tuto bohoslužbu, sošku pražského Jezulátka. Soška byla vystavena při bohoslužbě na provizorním oltáři. Já jsem měl úlohu kazatele. Přinášení sošky i jeho přenášení bylo samozřejmě doprovázeno radostným tancem věřících, mládeže i dospělých. Po mši svaté byla soška provizorně uložena v kapli sester Matky Terezy.

Druhý den v neděli 7.2. se v dakarské mariánské katedrále P. Marie Notre Dame des Victoires konala slavnostní bohoslužba u příležitosti 80. výročí jejího posvěcení. Právě k té příležitosti bylo zvoleno přivezení pražského Jezulátka. Při této slavnostní bohoslužbě jsem jako host předsedal jubilejní bohoslužbě a pozdravil přítomné věřící a kněze. Koncelebrantem byl současný dakarský arcibiskup mons. Ndiaye a emeritní arcibiskup kardinál Sarr. Byla to velká, tříhodinová slavnost. Po ní aspoň 500 účastníků bohoslužby slavilo toto výročí slavnostním obědem v radostné atmosféře.

Kromě těchto dvou hlavních událostí, kvůli kterým jsem tam jel, byla na programu návštěva velmi známého maličkého ostrova Goré, pár desítek km od Dakaru. Je asi jeden km dlouhý a asi pouze 300m široký Dnes tu žije asi 2000 obyvatel, z nichž je velká část křesťanů. Asi v roce 1482 tu postavili Portugalci první kostelík. A v roce 1745 tu byl postaven druhý kostelík, zasvěcený dítěti Ježíšovi.

Turisticky je bohatě navštěvovaný. V r. 2002 ostrůvek navštívil i svatý Jan Pavel II. Na břehu moře je tu sešlý dům, kudy 300 let procházel obchod s otroky. Obyvatelé byli chytáni a prodáváni do Ameriky za otroky. Na prahu brány k moři, kudy byli nakládáni otroci, papež poklekl, dlouho se modlil a omluvil se za křesťany, kteří se tohoto obchodu účastnili.

Také jsme udělali malý výlet do velké přírodní rezervace Bandia. Polostátní rezervace Bandia se rozkládá na 3500 ha africké savany. Kromě stáda elegantních žiraf, afrických buvolů, antilop koňských a všudypřítomných pštrosů jsem se setkal s již zmíněnou kriticky ohroženou majestátní antilopou Derbyho. Ve spolupráci se senegalskými partnery ji chrání již od roku 2000 skupina nikoli afrických nebo amerických, ale českých odborníků, z nevládní organizace Derbianus Conservation při České zemědělské univerzitě v Praze. Přítomné členky týmu mě seznámily se základními pilíři záchranného programu, kterými jsou:: 1. Řízení chovu (vzhledem k vysoké příbuznosti mezi zvířaty je třeba velmi pečlivě vybírat jedince do chovu, sestavovat stáda z vhodných samců a samic a přesně sledovat vzájemné příbuzenské vztahy mezi zvířaty); 2. Výzkum (zaměřený nejen na ekologii a chování antilop, ale i podrobný výzkum jejich biotopu); 3. Vzdělávání (žádný záchranný program nemůže fungovat bez podpory místních obyvatel). V době mé návštěvy se ve dvou senegalských rezervacích nacházelo v rámci záchranného programu více než 90 jedinců antilop Derbyho. Počet je to nevelký, ale vzhledem k nízkému počtu zakladatelů (pouze jeden samec a 5 samic) a pečlivému řízení chovu je to velký úspěch česko-senegalské spolupráce.  

Česká Chargé d`affaires Mgr. Lenka Pokorná zorganizovala ve spolupráci s dakarskou Universitou Cheikh Anta DIOP kulatý stůl „o vzájemných mezináboženských vztazích velkých náboženství, historické zkušenosti a perspektivy do budoucna...“ Vedle mne byl dalším panelistou známý muslim Mansour SY Djamil, místopředseda senegalského Národního shromáždění, dále představitel židovské komunity a další. I z tohoto kulatého stolu vyplynulo, co jsem se už z předchozích informací dovídal, že spolužití malého procenta křesťanů /asi 5 % obyvatel/ s drtivou většinou 94% muslimů, kteří žijí ve dvou velkých, spolu do určité míry soutěžících konfraternitách, je relativně mírumilovné a pokojné. Samozřejmě že muslimové, kteří nejsou původu arabského, ale jsou Senegalci, v celé zemi vládnou, ale jak ze zde uvedených zpráv vyplývá, křesťané zakládají své farnosti, mohou stavět své kostely a dělat evangelizaci. V Dakaru sídlí vatikánská nunciatura, v jejímž čele stojí chargé d`affaires Mons. Sebastian Sanna. Kontakty biskupů s představiteli muslimů jsou přátelské.

Dakar má velkou periferii, kde se rychle staví provizorní domy nevalné architektonické podoby.

Podle krátké osobní zkušenosti se mi zdá, že je to poměrně klidná a mírumilovná země, na rozdíl od jejích severních sousedů.

kardinál Miloslav Vlk

 


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka