Jáhenky

Svatý otec František poskytl nedávno audienci 900 zástupkyním světové Unie generálních představených ženských kongregací. Během audience mohly účastnice klást otázky. Jedna sestra – snad to byla představená Unie - Matka Carmen - položila otázku, zda by „bylo možné prozkoumat možnost nejnižšího kněžského svěcení pro ženy“. Svatý otec podle sdělovacích prostředků v odpovědi řekl, že by bylo dobré ustavit oficiální komisi. A dodal: „Pro církev by bylo vhodné, kdyby v této otázce měla jasno“. Média si toto odvážné a otevřené papežovo slovo vyložila po svém. Například ČT.24.cz si to pak upravila podle svého:“ Podle hlavy katolické církve jsou ženy v roli jáhnů „možností dneška“. O změnách pravidel by se mělo mluvit i proto, že tento úřad ženy zastávaly i v období raně křesťanské církve“. Níže pak ukážu, jak takovéto polopravdy vznikají z neznalosti, a tak matou veřejnost.

Tato věc je dobrou ukázkou, jak se mnohdy s citlivými slovy vysoce postavených osob zachází.

Abychom celé té záležitosti a papežově odpovědi rozuměli, je vhodné si k tomuto tématu připomenout některá místa z Písma a některé související dokumenty učitelského úřadu.

 Na několik místech v Novém zákoně (Pavlovy listy, Skutky apoštolů, v nichž máme velmi konkrétní obrázek života prvotní církve), jsou skutečně některé zmínky o „jáhenkách“, ale není tam přímo vysvětleno, co ta jejich služba znamenala. Například v listu Římanům 16,1 jmenuje Pavel „sestru Foibé, jáhenku církve v Kenchrejích.“ Doporučuje, aby ji Římané přijali a aby jí pomohli, pokud bude potřebovat, a říká o ní: „Neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samotnému“. Ale blíže nezmiňuje, jak a v čem byla pomocnicí. Podobně v prvním listu Timotejovi 3,8-13 píše Pavel o službách v církvi, o biskupech, starších a jáhnech a zmiňuje se také o jáhenkách: „Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné atd...“

Tyto velmi strohé zmínky nedávají možnost si udělat bližší představu o jejich službě. Ze Skutků například víme, že biskupové apoštolské doby měli jako důležitou povinnost charitativní službu, starost o chudé. A protože jí byli opravdu zavaleni, ustanovili k této službě vzkládáním rukou jáhny (viz Sk 6), aby se sami mohli věnovat „modlitbě a kázání slova“. A k těmto charitativním úkolům, pro které apoštolové ustanovili 7 jáhnů, byly zřejmě v některých církevních obcích (ne všeobecně, spíše zřídka) pověřovány i ženy. O vzkládání rukou na ženy není nikde řeč.

Jáhni asistovali biskupům také v jejich službě liturgické. Eucharistie se tehdy běžně neuchovávala ve svatostáncích, které neexistovaly, ale z každého slavení se eucharistie rovnou donášela nemocným. To byl také úkol jáhnů. Je pravděpodobné, že výjimečně tuto službu někde konaly i ženy.

Existence jáhenek ve východních církvích je doložena od 3. do 10. stol, na Západě od 6.do 13.st. Ale toto poslání žen není možno rovnou srovnávat se službou svěcených jáhnů. Běžně se ví, že jáhenky byly činné například při křtu žen, protože se v prvních stoletích křtilo ponořením do vody, a při tom sloužily jáhenky. Zřejmě také při křtu mazaly křtěné ženy olejem na různých částech těla.

Snahy ustanovit dnes ženské jáhenky by znamenalo založit novou tradici, protože není na co navázat. Tyto služby, aniž byly definovány, skončily před staletími a není žádná bezprostřední kontinuita. Tuto službu jáhenek je třeba řádně důkladně historicky prostudovat a pak i teologicky propracovat. V minulosti, kdy to nebylo tolik aktuální, se této otázce nevěnovalo tolik pozornosti. Proto Svatý otec mluví o zvláštní komisi a o tom, že by bylo dobré, aby o těchto otázkách měla církev historicky jasno, když se dnes této záležitosti věnuje taková pozornost. Otázka té sestry mířila dále než na ty služby, které dnešní chápání jim umožňuje. Média pak spekulovala, že by to byl radikální obrat, kdyby katolická církev umožnila svěcení žen...

Mnohé služby jáhna mohou dnes z pověření konat i laici (rozdávat sv. přijímání, donášet je nemocným). Po koncilu, když začali laici číst první dvě čtení při bohoslužbě slova, ženám zpočátku to nebylo dovoleno. To ukazovalo na dnešní přístup k účasti žen i v takových řekli bychom „obyčejných službách“. Postupně dnes i laici, ano i ženy čtou čtení, za nepřítomnosti jáhna, pokud je třeba, pomáhají z pověření celebranta i s rozdáváním přijímání, případně donášením sv. přijímání nemocným. Ano, znám i různé ženy, které v nouzových situacích za nepřítomnosti kněze nebo jáhna vedou z pověření církevní autority, biskupa či faráře bohoslužbu slova ve farnosti.

V německých diecézích se po koncilu diskutovalo o obnovení trvalého jáhenství podle impulsu Věroučné konstituce o církvi II. Vatikánského koncilu (článek 29). A v té souvislosti se při tom vedly diskuse i o otázce jáhenek v první církvi. Právě řeholní sestry z Německa, mezi nimiž se tato otázka diskutovala, nebo některá Američanka, kde sestry jsou někdy poznamenány feminismem, mohly inspirovat tuto otázku.

 Uvedená otázka sestry představené při audienci zřejmě nějak odráží názor dokumentů II. vatikánského koncilu, například konstituce Světlo národů, kde tři hierarchické stupně služeb v církvi, totiž jáhenství, kněžství a biskupského svěcení, jsou shrnuty do jednoho rámce “kněžství v církvi“. Za současné situace, kdy ženy mohou konat řadu i liturgických služeb v církvi, je třeba té otázce rozumět, že ženy by si přály „více“, opravdovou účast na kněžském svěcení.

Takže když papež František souhlasil se založením komise, která by celou záležitost měla studovat, byl zřejmě hlavní důvod to, že o náplni poslání jáhenek v první církvi není toho mnoho známo a že tuto otázku je třeba dnes z hlediska historie více a hlouběji prostudovat. Ale nedomnívám se, že toto studium přinese něco nového o jejich službě. Spíše si myslím, že papež chce mít doloženou jistotu, že jáhenky neměly nějaké zvláštní úkoly, aby mohl fundovaně odpovídat na otázku svěcení žen, která se za těmito dotazy skrývá. Papež nechce měnit praxi v církvi v této oblasti, jak některá media svými formulacemi by mohla naznačovat.

 Jak už se při různých příležitostech zmínil, jde mu o to, aby se ženy více účastnily v různých poradních grémiích vedení církve, aby se tam objevoval „ženský genius“. O roli ženy ve společnosti i v církvi se po koncilu objevilo více dokumentů (Familiaris consortio, Mulieris dignitatem, Jan Pavel II. „Dopis ženám“ aj.) Velice pěkný dokument Kongregace pro nauku víry „List biskupům katolické církve o spolupráci mužů a žen v církvi a ve světě“(kardinál Ratzinger). Zvláště tento poslední dokument z r. 2004 je hlubokou meditací nad ženským geniem ve společnosti i v církvi. Jsou tu kapitoly: „Aktuálnost ženských hodnot v životě společnosti“ a „Aktuálnost ženských hodnot v životě církve“. Právě tohle papež František leckde zmiňuje...

Kněžství je na všech stupních „reprezentace Krista“ a on toto poslání svěřil muži a ne ženě, třeba své matce. Ta skutečnost, že to Kristus neudělal, znamená, že je to jeho vůle. Kdyby to chtěl jinak, tak to třeba i bez komentáře udělal, i když v tehdejší kultuře taková role ženy nebyla zvykem. Na to se Ježíš neohlížel. To ukázal ustanovením eucharistie, při kterém mluví o pití jeho krve, ačkoliv to pro židovskou kulturu bylo něco absolutně neslýchaného (srov. Jan 6).

Druhý vatikánský koncil v dekretu o kněžích hovoří výslovně o třech stupních svátostného kněžství v církvi: jáhenství, kněžství a svěcení biskupů. A tuto svátost svěřil mužům. V této souvislosti je třeba mít na paměti dopis papeže Jana Pavla II. vydaný o svatodušních svátcích 1994, v jehož závěru, v poslední větě tento svatý papež s velkou důrazností, která nepřipouští diskusi, říká: „A konečně, abych odstranil veškeré pochybnosti o velmi závažné otázce, která se týká samotného božského ustanovení církve, v moci své služby „posilovat bratry“ (Lk 22,32), prohlašuji, že církev nemá v žádném případě právo udělovat ženám kněžské svěcení, a tento výrok mají definitivně přijímat všichni věřící v církvi“. Toto papežské prohlášení je jasným slovem o předmětné otázce.

Je dobré si tyto souvislosti a toto učení předchozích papežů uvědomovat a nepodezřívat papeže Františka, že chce změnit tisícileté církevní učení a praxi.

kardinál Miloslav Vlk