Přesun na obsah

Setkání - smíření - budoucnost

14. 7. 2016

Jak z úvodního textu je patrné, není název tohoto článku jen nějaký slogan, heslo vyzývající v současné krizové situaci Evropy k akci. Je to - jak uvedeno níže – již devítileté rostoucí úsilí nových náboženských hnutí, která jsou novým fenoménem posledního půl století zvláště v Evropě, vzniklým nepřehlédnutelným působením silného vanutí Ducha svatého. Jejich charakteristikou je snaha účastníků žít křesťanství ve svém životě naplno s vědomím, že evangelium je pro člověka jeho všeobecně platnou lidskou „identitou“ a že jeho uskutečňování je cesta ke štěstí, ke kterému je každý člověk určen. Ti, kteří přijali životní styl evangelia a jdou po této životní cestě, jsou si vědomi, že nejde o sobecké pěstování vlastní osobní spokojenosti a štěstí, ale že plné dosažení tohoto štěstí je závislé na tom, aby také „ti druzí“ byli šťastni, protože člověk je stvořen podle vzoru Boha-Trojice, Boha „společenství“. Členově těchto nových duchovních hnutí se proto snaží jít po cestě evangelia spolu a nést tuto vlastní společnou zkušenost se životem z evangelia i do společnosti okolo sebe.

Člověk se ve svých dlouhých dějinách opakovaně snaží vytvořit ráj (štěstí) na zemi. Ale zkušenost ukazuje, že toto jeho úsilí znovu a znovu selhávalo. Zvláště silně to dosvědčují dějiny posledních staletí. Evangelium k tomuto úsilí přináší jasné vysvětlení: „Beze mne nemůžete činit nic“(Jan 15,5).

Tato nová duchovní hnutí a jejich členové mají jako výchozí bod svého života i všeho úsilí „zásadní volbu Boha“ pro vlastní život i pro život svých společenství. Náš Bůh je Bohem blízkým, který sám hledá člověka: „Mou rozkoší je být se syny lidskými“ (srov. Př. 8,31). Je třeba mu jen otevřít dveře. “Hle stojím u tvých dveří a klepu...“ (Zj 3,28), „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu (tzn. „v mé lásce“), tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20). Čili vzájemná jednota otevírá dveře Bohu blízkému.

Právě od tohoto východiska začala pod vedením Ducha svatého ve 40. letech minulého století žít Italka Chiara Lubichová, jak je to všeobecně známo, v severoitalském Tridentu žít evangelium podle Ježíšovy velekněžské modlitby „aby všichni jedno byli.“(J 17,21). Nechtěla zakládat nějaké nové hnutí, ale milovat Boha tak, jak on sám chtěl. Tato bezvýhradná láska přinesla světlo, které pak postupně vedlo k rozšíření tohoto života do celého světa. Čili láska, kterou Duch svatý rozlévá do našich srdcí (srov. Řím 5,5), inspirovala tuto novou cestu.

Z podobných inspirací vlivem vanutí Ducha svatého se za poslední půl století rozvinula i v mnoha křesťanských církvích nová církevní hnutí.

Setkání – smíření – budoucnost:

To je název čtvrtého mezinárodního setkání Společně pro Evropu v  Mnichově. Od 30. června do 1. července proběhl na úvod kongres, kde bylo zastoupeno více než 200 hnutí a komunit z celkového počtu 300, které se k iniciativě přidaly. Program zahrnoval besedy u kulatého stolu a diskusní fóra, besedy v plénu, kde se hovořilo na aktuální témata: uprchlíci a jejich integrace, ekumenismus, ekologie, dialog s islámem, ekonomická krize a hledání společného dobra, složitost propojení evropských zemí. Kongresu se zúčastnilo 1700 lidí z více než 32 zemí, a nejen to. Během kongresu vystoupil se svým příspěvkem kardinál Walter Kasper. Odpoledne 2. července se na náměstí „Karlsplatz“ sešlo více než 5000 lidí na veřejném shromáždění, mnozí z řad mládeže. Zazněla svědectví, dokládající usmíření v průběhu 15 let společné cesty iniciativy Společně pro Evropu: působivé bylo také bratrské objetí zástupců katolické, luterské a pravoslavné církve. Přímí účastníci jako i všichni, kdo byli na více než 7000 místech na celém světě spojeni přes internet, mohli vidět i zakusit, že jednota je možná.

Papež František zaslal účastníkům pozdrav na videu, stejně jako patriarcha Bartoloměj. Papež František ve svém projevu kromě jiného řekl: „Nastal čas, abychom se spojili, a ve skutečně evropském duchu tak mohli čelit problematice naší doby. Kromě některých viditelných zdí totiž sílí také neviditelné hradby, které tíhnou k rozdělení tohoto světadílu. Jsou to zdi, které se tyčí v lidských srdcích. Zdi učiněné ze strachu a agresivity, nedostatku pochopení vůči lidem jiného původu či náboženského přesvědčení. Hradby politického a hospodářského sobectví, které nectí život a důstojnost každého člověka.“  A dále: „Pokud se Evropa chce stát rodinou národů, musí opětovně do středu postavit člověka, být otevřeným a přijímajícím světadílem a pokračovat nikoli pouze v ekonomické, nýbrž také sociální a kulturní spolupráci. Bůh vždy přináší něco nového – kolikrát už jste to ve svém životě zakusili! Jsme však dnes vnímaví k jeho překvapením? (…)Společně pro Evropu? Dnes je to nezbytnější než kdykoli dříve. V Evropě složené z mnoha států dosvědčujete, že jsme děti jediného Otce a mezi sebou bratry a sestrami. Jste cennou setbou naděje, aby Evropa opětovně nalezla své poslání, kterým je přispívat k jednotě všech lidí."

Z historie:

Když papež Jan Pavel II. vydal v roce 1994 svůj apoštolský list o přípravě na jubilejní rok 2000, rozdělené na tři roky, napsal o druhém roku věnovaném Duchu svatému: „Proto náleží k hlavním povinnostem příprav jubilea znovu prozkoumat přítomnost Ducha, který působí v církvi jednak svátostně, zvláště skrze svátost biřmování, a jednak v různých charizmatech, úřadech a službách, které on sám zavedl pro její dobro: „Jeden a týž Duch rozděluje k užitku církve své různé dary podle svého bohatství a podle potřeby služeb v církvi (srov. 1 Kor 12, 1-11)"  (Tertio millennio adveniente).

Aby tuto výzvu sám plnil, svolal na vigilii Letnic na Svatopetrské náměstí v roce 1998 nové církevní komunity a hnutí, aby ukázal „působení“ Ducha svatého v dnešní církvi. Označil tato hnutí za „prozřetelnostní dar Ducha svatého pro církev“. Tehdy papeži jednotlivě veřejně děkovali někteří zakladatelé velkých hnutí: Kiko Arguello (Cursillos), Jean Vanier(Archa), Mons. Luigi Giussani (Comunione e Libarezione). Chiara Lubichová, zakladatelka Hnutí fokoláre, přislíbila, že bude usilovat o to, aby se mezi hnutími vytvořila jednota a úzká spolupráce.

Tento prorocký slib se začal hned naplňovat v osobních setkáních lídrů hnutí. V roce 1999 v den, kdy zástupci Světového luterského svazu a římskokatolické církve podepsali "Společné prohlášení k nauce o ospravedlnění“ v německém Augsburgu, došlo k prvnímu setkání představitelů katolických a ekumenických hnutí v Ekumenickém centru v Ottmaringu, aby se lépe poznali a mohli spolupracovat. Následovala další setkání, nejen katolických hnutí, ale i podobných hnutí z jiných církví, zvláště mezi velkými hnutími – Comunione e liberazione, Hnutí fokoláre, Komunita Sant´Egido, Hnutí obnovy v Duchu svatém v katolické i evangelické církvi, YMCA a další.

Během setkání v roce 2001, 8. prosince, uzavřeli přítomní představitelé jednotlivých hnutí pakt vzájemné lásky na základě evangelia. Začalo se uvažovat o tom, jak přesáhnout církevní rámec a začít vnášet vztahy jednoty do civilní společnosti. Byla zorganizována řada setkání, i s politiky, zvláště ve velkých městech. V roce 2002 se tak zrodil návrh zorganizovat velké „demonstrativní“ setkání na evropské úrovni jako příspěvek procesu sjednocování Evropy pod heslem „Společně pro Evropu“.

Setkání se konalo 8. května roku 2004 ve Stuttgartu ve velké Schleyer-Halle. Sešlo se tu asi 9.000 účastníků z více než 170 různých hnutí za přítomnosti asi 50 biskupů a řada osobností z oblasti politiky. Přes satelit bylo spojeno dalších 100 000 osob. Tato událost a přípravy na ni přinesly silnou zkušenost akční jednoty mezi hnutími v katolické církvi i z ostatních církví. Byl to i první velký signál pro Evropu, že křesťané jsou tady s důležitým programem pro sjednocenou Evropu. Zúčastnil se tehdy i předseda Evropské komise, vysocí politici z různých států. Další poslali svá poselství. Bylo dohodnuto, že se za několik let hnutí znovu setkají ve Stuttgartu.

Ve dnech 10. - 12. května 2007 se tento program naplnil. První dva dny byly věnovány prohloubení jednoty mezi jednotlivými hnutími. Kongresu se zúčastnilo na 3000 zodpovědných z více než 240 hnutí a komunit různých církví. Motto kongresu bylo: „Společně na cestě“.

12. května 2007 vyvrcholilo setkání účastí asi 8.000 lidí z více než 240 hnutí a komunit, opět ve velké Schleyer-Halle ve Stuttgartu. Papež Benedikt XVI. zaslal své pozdravy, které byly přijaty ve Stuttgartu s velkým aplausem.

Na závěr kongresu bylo vydáno poselství: sedmerým „Ano“ prohlásili zástupci asi 250 křesťanských hnutí, že se chtějí zasadit za ochranu života, ochranu manželství a rodiny, za solidaritu s chudými a znevýhodněnými zeměmi, zvláště s Afrikou. Že nejde jen o krásná slova, dokládá představení aktivit různých společenství: od kurzů pro manželské páry přes projekty pro děti z ulice, k terapii drogově závislých, pomoc nemocným AIDS v zemích třetího světa.

Během dalších let se v mnoha dalších městech vydaly na společnou cestu další hnutí a komunity. Na podporu iniciativy „Společně pro Evropu“ proběhla různá setkání v Rakousku, Belgii, Bulharsku, Francii, Německu, Severním Irsku, v Itálii, Švýcarsku, Slovensku a Maďarsku.

9. listopadu 2009 v sídle Sant´Egidio v Římě členové iniciativy podepsali základní dokument, který hovoří o základních principech a struktuře.

V roce 2012 proběhlo v rámci iniciativy další setkání V Bruselu, 12. května. Paralelně s ním i ve 150 městech 22 zemí proběhla lokální setkání. Na závěr byl přečten „Manifest 2012“, kde se krom jiného říká

„Dnes s rozhodností potvrzujeme, že naše bratrství je ve službě jednotě a míru v Evropě a ve službě rodině na celém světě.“


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka