Rekonstrukce korunovace

Mladá fronta dnes ze soboty 3.9.2016 přinesla článek “Korunovace podruhé a také naposled“ z péra Terezy Blažkové. Je to vlastně interview, v němž historik umění, Mgr. Miroslav Smaha, autor uvedeného projektu, odpovídá na její otázky.
V článku mě překvapily některé historikovy formulace odpovědí na otázky, například že jde o „vědeckou rekonstrukci křesťanské liturgie“. A dále píše, že „Karel IV. zasadil korunovaci mezi introit a čtení evangelia..., po něm se pokračovalo proměnou těla a krve Páně, tedy hostií a vína, a pak slavením eucharistie...“ „Je tam žehnání, svátosti, celé obřady svěcení...“ Z těchto a dalších formulací je i bez komentáře zřejmé, že autor nemá přesné představy o katolické liturgii.
Hlavní problém je v tom, že korunovace je vlastně služba církve králi, je to „svěcení“ krále. Jejím jádrem je, volně řečeno, úkon církve, který má jakousi podobu „svátosti“. Je to duchovní liturgická záležitost, kterou je těžko jen „markýrovat“, jako kdyby někdo chtěl dělat historickou “rekonstrukci“ mše. To, co se děje v liturgii má svůj základ v tom, co ustanovil Kristus, a koná to ten, kdo má k tomu patřičné svěcení a pověření (biskup). Tyto úkony přinášejí určitý účinek. Nejsou předmětem hry, „tiátru“. Je těžké oddělit jádro, liturgický úkon, to posvátné, od toho jen vnějšího, „historického“.
To je pro mne problém té „největší vědecké rekonstrukce korunovace.“

kardinál Miloslav Vlk