Pojďme s Ním...

Květná neděle
(ze mše svaté dne 28.3.2010, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha)

Vstup
Jak už jsem řekl v úvodu této slavnosti, začínáme Svatý týden a oslavu vrcholných dnů Mesiáše, našeho Spasitele, Ježíše Krista. Ta slavnost, kterou sám Ježíš zorganizoval, nás trochu překvapuje, protože dříve, během svého působení, se Ježíš vyhýbal situacím, kdy ho lidé chtěli nějak vyzdvihnout nebo dokonce po jednom zázraku ho chtěli provolat králem. Ježíš jim unikl. Často při nějakém zázraku bylo velké pozdvižení a nadšení a on říkával: „Nikomu to neříkejte!“ I když bylo jasné, že to všichni viděli, tak tato věta znamenala: „Žádnou kampaň! Žádnou propagaci!“ Ježíš nechtěl, aby ho oslavovali jako politického Mesiáše, tak jak jej viděli farizeové a většina izraelského národa. Ježíš to
odmítal, protože přišel pro osvobození ne politické, ale především duchovní. Tady, na vrcholu svého působení, těch činů spásy, Ježíš úmyslně zorganizoval tento královský průvod, aby bylo zřetelné a jasné, že celé své poslání konal a zvláště tento závěr svého poslání koná jako Davidův syn, jako ten, na kterém se naplňují všechna proroctví o davidovském Mesiáši. Tady chtěl zřetelně naznačit: „Já přicházím na křížovou cestu, na kříž, na smrt, na vrchol svého působení jako prorok a Mesiáš“. A proto nechával provolávat: „Hosana synu Davidovu!“ a podobně. Jasně naznačil, že ty příští dny, které
nastanou, že to není jen trest nějakého zločince, jak to farizeové často prezentovali, ale že je to spásný čin prorokovaný proroky a že tady přichází jako Mesiáš, aby dal život za všechny, kteří v něho věří. Tento slavnostní průvod, tento slavnostní nástup na křížovou cestu je slavnostním začátkem a zdůrazněním toho, že Ježíš tady jde jako proroky předpověděný Mesiáš, na kterém se naplňují všechna proroctví, a jde jako ten, ,,který je poslán Otcem ke spáse světa.“ Ten průvod tehdy začal na hoře Olivové, to je mimo Jeruzalém. Je proto vhodné, aby i ten dnešní začínal mimo chrám, ve kterém se slaví liturgie. V tomto duchu chceme jít tímto průvodem, oslavovat našeho Pána Ježíše Krista, našeho Mesiáše s vděčností za jeho skutky, které nám dává, chceme Bohu děkovat. V tomto duchu tedy prožijme tento průvod.

Promluva po pašijích
Bratři a sestry, slyšeli jsme právě souhrnnou zprávu o vrcholných dnech Kristova poslání, o vrcholném činu, o vydání vlastního života na smrt na kříži. Ale tato úchvatná zpráva není úplná. To bude až na Bílou sobotu zprávou o vzkříšení, protože smrt a vzkříšení patří zcela k sobě. Tento souhrn vrcholné činnosti Kristovy máme stále před očima. Vlastně i svět, tato společnost, má tyto události stále před očima. Když procházíte galeriemi, světovými i domácími, všude najdete zobrazení těchto událostí, o kterých jsme právě slyšeli. V každém kostele máme křížovou cestu, abychom měli před očima tento spásný čin Kristův. U každého z nás doma visí na stěně kříž, jako souhrn toho, co jsme právě slyšeli. Tyto události jsou nějak stále přítomny, ale nejen těmito vnějšími věcmi, předměty a znameními, ale církev slaví každý den živě smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, Eucharistii, kterou on jako památku na své umučení a zmrtvýchvstání ustanovil. Máme ji stále živě před očima. „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme…“ říkáme při mši svaté. To je ta vrcholná zvěst o Ježíšově spásném poslání, o dovršení plánu spásy, který Bůh od věčnosti měl. Skoro cítím rozpaky něco připojovat k této události, která je tak výmluvná a tak silná. Snad jen dvě malé myšlenky. Celá tato událost, kterou jsme slyšeli a kterou budeme vlastně v tomto týdnu prožívat, mluví - kromě té smrti - o jedné věci. Bůh je věrný svému slovu. V prvním čtení i v následujícím žalmu se připomíná to, co všechno bylo o Ježíšovi, budoucím Mesiáši, předpověděno. A my jsme slyšeli v té zprávě o umučení, že se to všechno naplnilo. Tolik věcí: „Připočítali mne mezi zločince….rozdělili si moje roucha a o můj oděv losovali….“ a řada dalších. Toto všechno Ježíš na sobě naplnil. A hlavně se na
něm naplnilo: „Nenecháš mé tělo v podsvětí“. Toto je připomínka zmrtvýchvstání. Proto tato zpráva je pro nás, pro církev, v dnešní době a v každé těžké době obrovskou nadějí. Bůh je věrný svému slovu, Bůh se nemění. Jako byl věrný tehdy, jako byl věrný Ježíšovi, je věrný také tobě, protože Ježíš nás všechny k sobě připojil. Věrnost Hospodinova! Druhá úžasná věc - toto evangelium, takto otevřené, je neustálým předmětem uvažování nad Boží láskou. Kříž je vrcholné zjevení Boží lásky. Ježíš miluje do krajnosti. Už ve večeřadle vydal sám sebe a dal svůj život v Eucharistii do rukou člověku. A na kříži? Miloval do krajnosti. Přestože kolem byli nepřátelé a farizeové, kteří jej poslali na smrt, Ježíš volá: „ Otče, odpusť jim, vždyť oni nevědí, co dělají!“ A dokonce i v té chvíli, kdy měl a prožíval ten pocit - Otec mne opouští - Otec, jehož Ježíš celý svůj pozemský život věrně sledoval a naplňoval jeho vůli, jakoby ho v tom nechával, ale Ježíš miluje dál. Říká: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ To je zjevení způsobu lásky Boží, zjevení lásky, kterou máme následovat i my.
Tento obraz, který nám před našima očima a v našem srdci vykreslilo evangelium, nesme v sobě. Ať z toho zůstává: Bůh je věrný svému slovu a bude věrný také mně! Bůh miluje nekonečně a jeho láska patří také mně! Ať tato událost, tato zpráva tohoto vrcholného týdne liturgického roku nás naplňuje jistotou, touto nadějí a radostí z nekonečné lásky Boží, která patří každému z nás.

Z knížky: Pojďme s Ním Svatým týdnem

Vydal: Ing. Marie Ryšavá, MBA, ASC
Připravil: MUDr. Čestmíra Ratajová
Jazyková úprava: Mgr. Věnceslava Oškerová
2. vydání při příležitosti uložení ostatků kardinála
Miloslava Vlka do arcibiskupské kaple svatovítské katedrály
v Praze dne 25. 3. 2017.
Sazba a tisk: Reprotisk s.r.o., Šumperk