Křížová cesta - 1. část

ÚVOD
Pán Ježíš nás pozval, abychom vzali - každý z nás -svůj kříž a šli za ním. Tuto jeho výzvu přijímáme nejen nyní v tento posvátný den, kdy on za nás zemřel na kříži, když po bolestném mučení a ponižování prošel těsnými uličkami města. Pane, ty nás zveš, abychom tě následovali i ve svém každodenním životě. Dej nám světlo Ducha svatého, abychom tě při této křížové cestě sledovali nejen citem, ale srdcem a myslí a abychom v tomto zrcadle tvé lásky do krajnosti přijali nové impulsy pro svůj každodenní všední život. Tys nám přinesl zjevení Božího života nejen slovem, ale i každým činem. A křížová cesta je vrcholným činem tvé lásky pro naši spásu.

1. ZASTAVENÍ: Bůh před soudem
   Židé přivedli Ježíše před pohana, římského místodržitele Piláta, protože sami nemohli nikoho odsoudit na smrt. Ve veleradě tak rozhodli, protože Ježíš „se stavěl na roveň Bohu“ a tam také na přímou otázku velekněze odpověděl, že je Boží syn. Dle farizejského výkladu Mojžíšova zákona to bylo rouhání, které zasloužilo smrt. Velerada mohla vynést podle tohoto zákona rozsudek smrti, ale nemohla ho provést. Rozsudek smrti mohla vynést a provést jen římská okupační moc, jen tento pohan a cizinec. Jemu ale Židé představili Ježíše jako politicky nebezpečného člověka. Ježíš je tedy odmítnut nejen náboženskou věřící obcí jako Mesiáš, ale je odsouzen i tímto nevěřícím vládcem jako davidovský král. V kritické situaci jasně prohlásil před veleradou, že je Boží syn, a před Pilátem, že je davidovským králem. Stojí tu tedy jako Spasitel, umírající za hříchy světa. Mlčky přijal oba rozsudky. Ježíši, ty přijímáš v tuto chvíli všechny rozsudky světa až do konce časů i všechno popírání životem těch, kteří v tebe uvěřili. Odprošujeme tě za všechny naše hříchy, odmítání tvého božského majestátu i za popírání tvého božství dnešním světem.
2. ZASTAVENÍ: Přijetí kříže
   Židé usilovali vícekrát o Ježíšův život. Chtěli ho svrhnout se skály, chtěli ho kamenovat, ale smrt
   přibitím na kříž provést nemohli. A přitom tento způsob smrti byl biblicky Božím záměrům nejblíže -
   na dřevě stromu v ráji ztratil první Adam společenství s Bohem; na dřevě kříže druhý Adam - Kristus nám získal spásu - společenství s Bohem. Pátá kniha Mojžíšova říká, že je zlořečený ten, kdo je pověšen na kůlu (Dt 21, 22 a d.). Svatý Pavel v listu Galaťanům to potvrzuje. Ježíš vzal všechno zlořečení lidstva na sebe, jeho hříchy, a to vše bylo přibito na kříž a vykoupeno…
   V tomto zastavení je obsaženo celé toto tajemství. Pane Ježíši, děkujeme ti, že naše hříchy, za které
   jsme zasloužili smrt, bereš na kříži na sebe.
3. ZASTAVENÍ: Ježíšův pád pod křížem.
   Všechny naše lidské pády, velké i malé, jsou naloženy na dřevo kříže. Všechny: minulé od Adama před Kristovým vtělením i všechny ostatní až do konce světa. Jsou mezi nimi i všechny naše pády … Ježíš je Boží syn a jako Bůh není omezen časem. Nakládal si tehdy i všechny naše hříchy… Anticipuje jejich odpuštění a tedy i naše vykoupení. Tíhu kříže netvoří tedy jen tíha dřeva, ale nepředstavitelná tíha všech lidských vin. To nelze s žádným utrpením v celých dějinách světa srovnat. I vtělený Bůh pod takovou tíhou padá. Ježíši, děkujeme ti, že i tímto pádem na sebe bereš všechny naše pády do hříchů a že je smýváš.
4. ZASTAVENÍ: Ježíšovo setkání s Matkou
   V těsných uličkách Jeruzaléma, obklopen tísnícím se davem, jeho nenávistí, najednou paprsek světla:
   Maria je věrná… Při Ježíšově veřejné činnosti se netlačila kupředu, aby byla vidět, stála spíše v pozadí.
   Ale tady, v takovéto situaci se musí tlačit kupředu, být Synovi blízko. Pro Ježíše to byla jistě velká posila. V davu, kde nikdo asi „neměl soucit“, nebyl mu srdcem blízko, je tu Maria. Jistě ne, aby nad synem plakala. Matka tady nepláče a ruce nespíná, jak říká známá tklivá píseň. Její pohled vychází z toho, že je milostiplná, že má světlo Ducha svatého a chápe. Meč bolesti jistě pronikal její srdce, které se spojovalo s nesmírnou bolestí syna. Jejich pohledy si beze slov řekly vše… Proto mnozí teologové mluví o Panně Marii jako o spoluvykupitelce. Připojme se k ní svým srdcem a svými postoji.
   Ať nám Maria, věrná následovnice svého syna Ježíše, Matka církve, vyprosí věrnost Ježíšovi a jeho
   cestě, zvláště tehdy, když je Ježíš ponižován a vysmíván dnešním světem, který nás obklopuje.
5. ZASTAVENÍ: Šimon z Kyrény
   Vojáci, zodpovědní za Ježíšovu popravu měli obavu, aby Ježíš donesl svůj kříž až na Kalvárii. Proto přinutili jednoho rolníka, který šel kolem z práce na poli domů. Asi příliš nechápal situaci, nebyl moc ochotný. Vojáci ho přinutili. Pochází z Kyrény, ze severní Afriky. Černý kontinent, první mezi ostatními, je pozván k účasti na přípravě spásy…Každý z nás byl pozván k takové účasti: vezmi svůj
   kříž - sám dobrovolně, bez přinucení a pojď za mnou! Ježíš zve, nikoho nenutí. Jistě ho bolí neochota. Láska nás zve, abychom s Ježíšem dnes dobrovolně nesli své kříže, které byly už tehdy spojeny s Kristovým křížem. Kříže, pod kterými klesáme na cestě za Ježíšem. On je naopak dnes naším Šimonem…
6. ZASTAVENÍ: Nebojácná žena
   Je to zvláštní: ženy se na Kristově křížové cestě objevují třikrát - Panna Maria, Veronika a jeruzalémské ženy. Veronika je prostá žena, která s Ježíšem cítí, chce mu ulehčit jeho cestu. Její gesto
   lásky bylo podle tradice bohatě odměněno. Originální obraz malovaný Ježíšovou krví - veraikon. Ty, kteří Ježíše následují a poskytují mu svou duši, odměňuje svým živým obrazem, který andělé obdivují. Jeho záře pak vyzařuje i navenek. Pane, vtiskni do našeho nitra, do celého života znamení své zkrvavené tváře, ať síla tvé lásky dávající prolitím krve božský život, je naší životní silou.

Z knížky: Pojďme s Ním Svatým týdnem

Vydal: Ing. Marie Ryšavá, MBA, ASC
Připravil: MUDr. Čestmíra Ratajová
Jazyková úprava: Mgr. Věnceslava Oškerová
2. vydání při příležitosti uložení ostatků kardinála
Miloslava Vlka do arcibiskupské kaple svatovítské katedrály
v Praze dne 25. 3. 2017.
Sazba a tisk: Reprotisk s.r.o., Šumperk