Přesun na obsah

Boží hod velikonoční

16. 4. 2017

Drazí bratři a sestry, drazí přátelé!

„Aleluja!“, to, myslím, musí být prvnígesu_risorto slovo, tak jako v té písni, kterou zpíváte, byla první slova: „Aleluja, živ buď nad smrtí zvítězitel!“ Protože aleluja zní celým tímto vrcholem velikonoční doby, zní dnešní nocí po celém světě jako obrovská výzva ke všem, kteří uvěřili. „Aleluja“ znamená „chvalte Pána!“, s radostí chvalte Pána! To je vlastně náplň tohoto dne, celých Velikonoc. Radostná chvála, oslava Boha, že uskutečnil velikou věc. Radost, to je znamení těchto dnů. Radostné aleluja, které zaznívá do celé velikonoční doby. A vlastně nejen po velikonoční dobu, ale prochází celou liturgii, celým církevním rokem a křesťané stále zpívají: „Aleluja, chvalte Pána!“

O Velikonocích si člověk zřetelně a jasněji uvědomuje původ této radosti, že Kristus zvítězil nad smrtí a smrt nad ním už nemá vládu. To je základní charakteristika tohoto dne, této chvíle. Byl bych rád, aby také naše srdce zpívalo: „Aleluja!“ a bylo naplněno radostí, radostí z Hospodina, radostí nade všemi velkými činy, které Bůh vykonal. Když se podíváme dobře do dnešního evangelia - a evangelium je naším průvodcem těmi událostmi - tak si všimneme, že tam ještě není tato radost. V evangeliu je popisovaná chvíle, kdy Magdalena a apoštolové ještě ne plně věřili, protože se ještě nesetkali se zmrtvýchvstalým Pánem. V tom úryvku evangelia je veliká dynamika - vše „běží“. Magdalena běžela k apoštolům se zprávou: „Pán je pryč, hrob je prázdný!“ Když apoštolové zaslechli zprávu, běželi, Petr a Jan. Ještě to nebyla „dynamika radosti“, ale strachu. Když doběhli ke hrobu, evangelium říká: „Viděli a uvěřili.“ A evangelista dodává: „Ještě nerozuměli Písmu.“ Nad dnešním úryvkem evangelia jako by se vznášela jakási obava, protože se ještě nesetkali se zmrtvýchvstalým Pánem. Jejich radost byla jaksi utlumená. Nevytrysklo to radostné: „Aleluja, chvalte Pána!“ Teprve den po sobotě, to je vlastně jako dnes večer, to začalo, protože se s ním prvně setkali. Kristus přišel, stanul uprostřed nich a říká do jejich obav: „Pokoj vám, nebojte se!“ To je třeba mít na zřeteli nejen ve velikonoční době, ale vůbec v dějinách církve, ano v naší současné situaci. Je to velikonoční pozdrav i pro mnohého z nás. Pro nás všechny a zvláště pro ty, kteří mají nějakou bolest nebo starost, to znamená: „Neboj se, já jsem to!“ Na pozadí evangelia, na tom ještě potemnělém pozadí, si uvědomujeme, že je třeba se živě setkat se Zmrtvýchvstalým, aby v našem životě tryskala radost a aby tam zaznívalo silně to slovo: „Nebojte se!“

Jak to tedy dělat, abychom také my „viděli a uvěřili“? A aby z té víry tryskala radost? Je třeba vidět, dívat se! Dnes v noci jsme si četli velký přehled obrovských Božích činů, které Bůh v dějinách uskutečnil a které se projevily ve zmrtvýchvstání Páně jako vrcholném Božím činu. Kristus přemohl smrt, Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Ve zmrtvýchvstalém Kristu ty činy vrcholily, protože Kristus přemohl smrt. Je třeba dívat se dobře na těchto velké činy, aby se tím živila naše radost. My jsme si s katechumeny představili tu událost, kdy Bůh zasáhl a stvořil...Bůh jako by nechtěl zůstat „sám“, „osamělý“, stvořil člověka, aby ho miloval. Je třeba učit se vidět tu událost Abrahamovu. Není to pouze dávná minulost, ale je to projev obrovské Boží lásky a milosrdenství. Vyvolil Abraháma, dává mu syna a chce, aby mu ho obětoval. Abrahám udělá tento krok a Bůh mu dává nové perspektivy. Slib, který Bůh dal Abrahamovi, naplnil v Kristu Ježíši. „Bude z tebe velké potomstvo!“ To jsme i my! Je třeba se učit vidět. Bůh řekne slovo a tomu slovu je věrný po staletí a tisíciletí, do dneška. Tento Bůh je věrný a bude věrný i v budoucnosti. Jděme dále těmi velkými divy Božími a všimněme si třeba proroctví Ezechielova: „Já vám dám nové srdce a nového ducha…“ I tato předpověď se naplnila v Kristu Ježíši, který zemřel a vylil svého Ducha. Bůh je věrný, Bůh drží své slovo. To je důležité zvláště v této době, kdy vidíme kolem sebe, že slovo neplatí. Apoštolé zprvu neměli radost, protože ještě nerozuměli Písmu, nechápali, že to tak musí být. Když se s nimi Kristus setkával, tak jim „otvíral mysl, aby rozuměli Písmu“. Bůh je věrný, Bůh slíbil, Bůh předpověděl a naplnil. Stalo se! Vidět a uvěřit! Kristus vstal z mrtvých, protože Bůh to tak předpověděl a uskutečnil. Dívat se a vidět! Kristus zmrtvýchvstalý je ztělesněním této Boží věrnosti. Vidět a uvěřit! Možná, že by bylo dobré v této velikonoční době vzít do ruky Skutky apoštolů, abychom viděli, jak ti první, kteří s ním tři roky chodili, po zmrtvýchvstání s ním jedli a pili, abychom chápali, jak se radovali. Jak se strachy proměnily v radost a jistotu. Dívat se! Brzy po seslání Ducha svatého to byl Petr, rybář, člověk nezkušený, který vystupuje o Letnicích před řadou národů a neohroženě mluví o Ježíši Kristu zmrtvýchvstalém. Neohroženě! Má jistotu, protože se setkal se Zmrtvýchvstalým.

Prosím, uvěřme i my! Nejen do minulosti, také do přítomnosti je třeba se dívat a vidět! I dnes v církvi působí tento Zmrtvýchvstalý. Svátosti, které církev má a uskutečňuje, to je působení zmrtvýchvstalého Krista. Když se v církvi křtí, to křtí on sám, zmrtvýchvstalý Kristus, a dává podíl na vítězství velikonočním, podíl na životě, který on sám od Otce dostává. Je třeba vidět i ostatní svátosti, ve kterých Zmrtvýchvstalý Kristus v církvi působí. Dnes přijde v Eucharistii, kde on, Zmrtvýchvstalý, je hlavním aktérem. Není to minulost, ale současnost, přítomnost, které se dotýkáme. Jedině setkání se Zmrtvýchvstalým nás disponuje, připravuje, dává schopnost a sílu k tomu, abychom šli a zvěstovali. To je vlastně obsah kázání Petrova, kde třikrát říká: „My jsme svědky...“. Setkání s Kristem znamená, že i my máme jít a svědčit. Jestliže nezvěstujeme, nesvědčíme, tak to vyvolává pochybnost, zdali se vůbec setkáváme se zmrtvýchvstalým Kristem. Je-li on Bůh blízký, zda věříme a rozumíme Písmu. A proto mé přání, touha a prosba při této eucharistii je, abychom viděli věrnost Boží, aby nás to naplňovalo radostí a radost z Hospodina aby byla naší silou (srov. Neh 8,10). V této síle ze setkání se Zmrtvýchvstalým, v síle Ducha svatého, který způsobil to zmrtvýchvstání, abychom šli a byli svědky, třeba mlčenlivými. Někdy mlčenlivé svědectví je silnější než mnoho slov. Abychom šli a byli svědky. Kéž nás v této eucharistii naplní víra ve Zmrtvýchvstalého, v jeho Ducha! Až vás bude jáhen na konci posílat se slovy: „Jděte ve jménu Páně, aleluja, aleluja!“, znamená to: jděte, máte toto poslání v radosti. Takhle prožijme tuto eucharistii...A mše nekončí! Potom bude vaše mše. Vaše setkání se Zmrtvýchvstalým musí pokračovat tam, kde žijete, protože on je s námi. On zůstává, aby se s vámi setkával. Nezůstal malým dítětem, nezůstal na kříži, ale zůstal zmrtvýchvstalý, aby šel s námi životem jako s emauzskými, s tím rozdílem, že naše srdce nebude zavřené, ale bude vidět, uvěří a bude hlásat! Vidět zmrtvýchvstalého, setkávat se s ním, uvěřit v moc Boží, která se v něm projevuje, a hlásat v radosti! Amen.

Boží hod velikonoční
katedrála sv. Víta,Václava a Vojtěcha, 23. 4. 2000

 Z knihy „Pojďme s Ním … Svatým týdnem.“

Vydal: ing. Marie Ryšavá, MBA, ASC
Připravil: MUDr. Čestmíra Ratajová
Jazyková úprava: Mgr. Věnceslava Oškerová


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka