Z Duchcova do světa s kardinálovým požehnáním

 Pražské Jezulátko, soška, zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství, vznikla ve Španělsku kolem poloviny 16. století a byla z vosku. Do Prahy ji přivezla v r. 1628 a věnovala karmelitánům Polyxena z Lobkovic. Nyní je soška vystavená v chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze. Ovšem za zmínku stojí rovněž Jezulátka, která spatřují světlo světa v Duchcově na Teplicku a jsou věrnou napodobeninou toho z Malé Strany.

Když se narodí, váží každé 4,30 kg.

Aby se líbilo a tvořilo potřebný celek, musí se slepit ze šesti částí. A aby bylo vskutku zářící, zdobí se  čtyřiadvacetikarátovým zlatem.

Přesně tak je to s porcelánovým Pražským Jezulátkem, které má coby místo zrodu uvedenou manufakturu Royal Dux. V duchcovskému závodě Českého porcelánu vytvářejí, zejména pak v čase předvánočním,  Pražské Jezulátko v několika velikostech, největší má zmiňováné 4,30 kg. Celý postup jeho výroby není vůbec jednoduchý a navíc trvá relativně dost dlouho.

Porcelánovou postavu tvoří šest dílů: tělo, hlava, ruce, jablko s křížkem a konečně koruna. Porcelánová hmota se nalije do sádrových forem a po utvoření střepu se jednotlivé díly z formy vyndají a slepí se z nich celá figura. Pak se nazdobí krajkou namáčenou v porcelánové hmotě a po důkladném usušení se po dvanáct hodin pálí v peci při teplově 900°C. Korunka zůstává zvlášť.

 „Podívejte se na výšivku na šatech. Ta se před glazováním vykryje izolační pastou, protože po ostrém výpalu na lesklém povrchu celého výrobku to vykryté místo zůstane matné bez glazury. Po vykrytí probíhá  glazování a  další výpal. Následuje dekorace šatiček. Zakryje se krajka na krku, kolem rukou a vykrývací lak se nanese na výšivku. Celé Jezulátko se nastříká naglazurovou barvou a na řadě je další několikahodinové vypalování,“ vysvětluje ředitel duchcovského závodu Českého porcelánu Dr. Radislav Feix a míří do dílny malířek, které dodají na ruce nátěr pleťové barvy, stejně tak na obličej, který vykreslí spolu s vlasy. Poté zbývá zlacení výšivky na šatech, krajky, jablka s křížkem a, samozřejmě, korunky! Následuje poslední osmihodinový výpal v elektrické peci. Pak se už jenom nalepí na hlavu korunka a Pražské Jezulátko je na světě.

Naposledy, začátkem loňského prosince, se dostalo několika těmto v Duchcově zrozeným soškám, než zamířila na cestu ke svým majitelům, požehnání od Jeho Eminence Miloslava kardinála Vlka při jeho zcela poslední návštěvě Teplicka.

„Když jsem dával požehnání porcelánovým Pražským Jezulátkům, která vytvořili v duchcovském závodě Royal Dux podle původní sošky vzniklé ve Španělsku a dovezené Polyxenou z Lobkovic do Prahy a věnované řádu karmelitánů, připomněl jsem si slova této ženy, když sošku předávala: Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede,“ sdělil kardinál Vlk.

„Porcelánová Jezulátka, kterým jsem požehnal, mají své majitele a ti všichni je chtějí někomu dál darovat. Neb je mají v uctivosti a chtějí dát najevo obdarovaným, že si přejí, aby se jim dobře vedlo. Právě umět a chtít druhé obdarovat, ať už čímkoliv, třeba jen maličkým dárečkem, ale s láskou, to je potřebné, chvályhodné, vyvolávající radost. Radost dvojí – obdarovaného, ale i toho, který obdarovává! Na toto by neměl nikdo z nás zapomenout, zejména v období vánočním! Nezapomínejte na lidi kolem vás a dělejme radost jeden druhému! “

Slova Jeho Eminence Miloslava kardinála Vlka pronesená před rokem při pobytu na novosedlické faře u otce Patrika, kde také porcelánová Jezulátka požehnal, zůstávají stále aktuální a budou platit i nadále. Stejně tak, jako jeho další zamyšlení, které  v danou chvíli pronesl a kdy nikdo z nás, co jsme tu  mohli být s ním, netušil, jak moc aktuální v daném okamžiku jsou…

„Člověku není dobré být sám. A to v jakémkoli věku. Přál bych všem, aby mohli být co nejvíce se svými blízkými, aby nezapomínali na své přátele, a to nejenom ve chvílích nejtěžších. Hodinách posledních…“

Před rokem požehnal kardinál Vlk porcelánová Jezulátka, která i dnes a jistě rovněž v dalších letech budou přinášet lidem radost. Ta Jezulátka, která pro mne, stejně jako pro zaměstnance duchcovské manufaktury, budou už neodmyslitelně spojována s osobou Jeho Eminence Miloslava kardinála Vlka.

                                                                                                                              Libuše Maxová

.