Přesun na obsah

Vigilie ze slavnosti sv. Václava

28. 9. 2005

Život a smrt jsou zde pojaty jinak. Právě jsme slyšeli Janovo pojetí v krátkém čtení v prvních svatováclavských nešporách. Ježíšovo pojetí… Biblické pojetí. Abychom o tom mohli meditovat, je předpokladem srovnat si životní hodnoty do nové hierarchie!

My, lidé dneška, mnoho našich součastníků hledá na pozadí stínů dnešní doby paprsek světla – hledá smysl života, hledá jeho zasazení do nové široké souvislosti . Ptáme se „odkud“a „kam“… Tyto otázky – to je ptaní se po nové široké souvislosti. Život člověka, život lidí vůbec se odněkud vynořuje – ne z neznáma, není tu náhodou. Svět nevznikl z ničeho, člověk, tvor s nehmotnou duší, nevznikl sám od sebe, z hmoty… Je „dán“, vznikl dle plánu, na popud Pána vesmíru –  Stvořitele  - vyšel z Boží ruky a do vínku mu byl dán určitý program: člověk je stvořen k tomu, aby byl šťastný. V tom je jeho identita. Do srdce člověka  bylo vtisknuto i nasměrování, cesta ke štěstí - totiž  láska: člověk chce milovat a být milován. To je základ pro veškerou jeho činnost, tím musí být celý život člověka proniknut, ať dělá cokoliv. Srdce člověka je ale dimenzované na nekonečno. Jeho touha má božský rozměr. Definitivně a trvale ho žádná malá či větší věc tohoto světa neuspokojí. Sv. Augustin formuloval svou zkušenost takto: „Bože, stvořil jsi nás pro sebe a neklidné je srdce lidské, dokud nespočine v tobě.“ Takový je náš život, takový je jeho rozměr, takový je jeho směr…

A smrt…? Z tohoto pohledu to není nějaká katastrofa, definitivní, poslední bod života člověka. Je to uzavření jeho první krátké, malé přípravné etapy. Je to otevření brány ke konečnému naplnění toho, po čem člověk touží, dosažení úplného štěstí ve společenství největší lásky, která je – lásky Boží spolu s našimi drahými…

Z pohledu evangelisty Jana jsme už za svého pozemského života „přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry“.  Život v nenávisti, ve zlu, život bez lásky znamená pro Jana smrt už tady na zemi – třeba obklopeni ekonomickým dostatkem, na vrcholu moci. „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti“. Kolik mrtvých nás obklopuje a my to ani nepozorujeme… Václavova smrt pojatá v lásce znamená život. Ježíš říká: „Kdo ve mne věří, i kdyby umřel, bude žít“. Na Václavovi je to patrné i v té přirozené rovině tohoto světa: on žije i v myslích, památce lidí. Na to samozřejmě nemyslí Ježíšovo slovo, ale na život věčný, šťastný, s Kristem. Ale my nejsme odloučeni od těch, kteří přešli do trvalého, věčného života… Věřím ve společenství, v živé společenství se svatými…    

 

Nešpory, vigilie ze slavnosti sv. Václava, Stará Boleslav 2OO5


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka