Advent a naděje

Opět jsme uzavřeli minulý liturgický rok, vstoupili jsme do adventu a připravujeme se na oslavu vánoc 2007. Mnozí jsme si povzdechli, jak ten čas rychle letí, zdá se nám, že se zrychluje. Čas  je konstantní, ale množství událostí a našich aktivit zaplňuje natolik náš čas, že máme dojem, že se zmenšuje, krátí nebo rychleji ubíhá. Pocit zrychlování času nám spíše staví otázku, jak svůj čas užíváme, protože z jeho správného užívání budeme vydávat počet…Biblická čtení závěru liturgického roku i posvátného času adventu nám tuto budoucí skutečnost připomínají a k jejímu  očekávání v hluboké naději orientují…

Přestože nám bohaté liturgické texty připomínají, jak prožíval „velký staletý advent“ vyvolený národ, jak narůstaly a očekávání Mesiáše zintenzivňovaly stále se upřesňující předpovědi proroků, nejsme soustředěni pouze na minulost, na vzpomínání, ale hlavně na prožívání přítomného adventu. Velká touha a očekávání vyvoleného národa po dlouhá staletí nám mohou být dnes jistě velkou inspirací a silným impulzem při našem slavení, ale my žijeme přítomný advent, který je zakotven v minulých událostech. Mnohým našim součastníkům se možná zdá , že útěk do minulosti nepomůže pro dnešek. Ještě méně jsou schopni očekávat nějakou událost v nejisté a neurčité budoucnosti.

Pro svůj život potřebuje každý člověk podloženou naději, sekularizovaně řečeno potřebuje mít perspektivu. V dnešním zešeřelém  světě s jeho katastrofickými událostmi ji ani věda, ani technické možnosti, ani žádné schopnosti člověka neposkytují. To se ukázalo v čase nedávno minulém a pociťujeme to i dnes. Člověk cítí spíše nepokoj, ohrožení, nezajištěnost, nebezpečí…Do té situace poskytuje advent s jeho jasnými kořeny v minulosti silnou naději: Bůh se o člověka stará. Připravoval příchod svého Syna na svět. Tento příchod předpovídal skrze proroky na staletí dopředu. A všechny se splnily -  to znamená, že Bůh má čas a události v něm ve své všemohoucí ruce…Naplnění všech těch událostí sahá až  do přítomnosti, i dnes si je připomínáme a slavíme, takže můžeme mít jistotu, že on i dnes má události a jejich čas  ve své moci. K té je možné se utíkat a o ni se opřít, v přítomnosti i v budoucnosti. V Ježíši Kristu , který takto přišel do světa a zůstává i dnes se svou církví, jsou spojeny všechny naděje člověka. On je jedinou  naší pevnou a jistou  nadějí. S ním spojit své životní cesty, znamená skutečnou  perspektivu. O tom mluví papežova nová encyklika „Spe salvi“ /Ř 8,24/…Ve svém osobním životě v tomto adventu prohlubujme právě tuto naději zakotvenou v Ježíši Kristu a nesme ji dál, věřícím i nevěřícím…

kardinál Miloslav Vlk