Přesun na obsah

Proslov kardinála Vlka ke svátku chanuka

7. 12. 2007

Děkuji židovské obci za milé pozvání zúčastnit se jako host této velké slavnosti Chanuka. Je mi známo historické pozadí vzniku tohoto krásného svátku světel. Jeho obsah je mi blízký, poněvadž světlo je i v mé církvi důležitým náboženským symbolem.

Zároveň je mi také blízké, že obsahem svátku je i oslava vítězství nad náboženskou persekucí a netolerancí. Proto jsem se rád solidárně zúčastnil  manifestace před Vaší synagogou proti snahám neonacistů a všech ostatních nepřátel…

Vím, že i moji bratři ve víře trpí netolerancí, že nemají jednoduchou situaci např. v muslimských zemích, ale i jinde. Vyjadřuji při této příležitosti solidaritu i s nimi… Při této slavnostní příležitosti chci popřát židovské obci u nás, ale i v celém světě klidné a pokojné prožití svátků Chanuky a vůbec ať Vám Pán dopřeje pokoj od Vašich nepřátel.

kardinál Miloslav Vlk

 

Při přátelské debatě v průběhu oslavy kardinál Vlk v rozhovoru s vrchním rabínem Karolem E. Sidonem a velvyslancem Arie Arazi vyslovil svou naději na obnovení trvalého dialogu mezi izraelskými vládními úřady a křesťanskými komunitami ve Svaté zemi.

Kardinál Vlk zmínil obtížnou situaci křesťanů žijících v Izraeli a Palestině, jež byla tématem rozhovorů i mezi papežem Benediktem XVI. a izraelským prezidentem Šimonem Peresem při jeho nedávné návštěvě ve Vatikánu. Je totiž známo, že po okupaci Západního břehu a Pásma Gazy v roce 1967 se Izrael v zahraničí prezentoval jako jediný garant přístupu poutníků ke svatým místům. Doma se však snažil zamezit vzniku jednotné ekumenické opozice církví a řídil se spíše zásadou divide et impera. Je také známo, že Izrael jako stát preferuje židovské obyvatelstvo a proto se nezavázal k zachování statu quo křesťanských svatých míst. Patriarchát řecko-pravoslavný je v Izraeli druhým největším vlastníkem půdy po státu, ale jeho správci tuto půdu prodávají státu, s čímž samotná komunita nesouhlasí. Latinský patriarchát reprezentující římskokatolickou církev má největší mezinárodní oporu a Izrael ji díky tomu preferuje.

Vztahy izraelského státu a třinácti tradičních jeruzalémských církví se ocitly na historicky nejstudenějším bodě v období první intifády roku 1987, kdy církve obhajovaly pozici palestinského národního hnutí. I přes snahu Izraele tomu zabránit vystoupily tehdy církve jednotným hlasem, který byl slyšet i v zahraničí. Během první intifády (1987) byla dokončena „arabizace a palestinizace“ jeruzalémských církví. Místo mezinárodních představených se do čela dostali Palestinci. Církve se tak politicky přesměrovaly.

Z této doby je známo více protestů proti izraelské vládní politice. Křesťanská vesnice Beit Sahour ležící východně od Betléma např. vrátila občanské průkazy a odmítla roku 1988 platit daně (které mimo jiné sloužily také na armádní výlohy v okupovaných územích). Izrael přijal tvrdá opatření a armádou oblehl město. Církevní představitelé protestovali a posílali dopisy do zahraničí. Vzpoura křesťanů, kteří podpořili intifádu, se tak stala ve světě velmi známou. Dalším takovým případem bylo zabrání řecko-pravoslavného posvátného Hospice sv. Jana. Podporu tehdy řecko-pravoslavné církvi vyjádřila Světová rada církví, Vatikán a další. Církve vydávaly společná prohlášení (provázená četnými protestními akcemi), jimiž dávaly najevo, že tímto způsobem nelze s izraelskou vládou dále spolupracovat. Spolupráce různých církví dále pokračovala a dodnes trvá, jakož i společná nevůle k tomu se nějak s Izraelem dohodnout. Spolupráce muslimů a křesťanů byla dále posilována.

Po vzájemném uznání státu Izrael a Organizace za osvobození Palestiny, které pro tamní křesťany mohlo představovat jistou naději, se však situace příliš nezměnila. Několik málo měsíců po podepsání mírových dohod navázal Vatikán s Izraelem diplomatické vztahy (1993). Místní křesťanské komunity to nechápaly nijak příznivě, obzvlášť když vztahy (nikoli však diplomatické, ty se předpokládají až po vzniku samostatného palestinského státu) s OOP byly navázány až roku 2000 a úmluvy se týkají především svatých míst. Oběma dohodami se Vatikánu podařilo získat pozici hlavního křesťanského partnera v otázce budoucnosti Jeruzaléma.

Církve nechtěly zůstat opomenuty při řešení budoucnosti Jeruzaléma. Snažily se o to, aby byl zachován dosavadní rozsah přístupu lokální i mezinárodní komunity ke svatým místům. (V tom byly podpořeny i ze světa.) Izrael však dále různými cestami skupuje pozemky náležející řecko-pravoslavnému patriarchátu. Při jednání v Camp Davidu (2000), jehož se účastnil na pozvání Clintona Arafat a Barak, nebyl např. konzultován arménský patriarcha a přitom se jednalo o možném připojení arménské čtvrti Starého města ke čtvrti židovské. Jeruzalémští patriarchové se museli opět ohradit.

V listopadu 2002 věnoval papež Jan Pavel II. 400 tisíc dolarů křesťanům ve Svaté zemi. Reagoval tak na události spojené s obsazením betlémské baziliky Narození Páně. Arcibiskup Cordes, který v Izraeli tlumočil povzbuzení papeže místním křesťanům, prohlásil, že pokud se křesťané z této oblasti odstěhují, může to znamenat vážné nebezpečí pro samu existenci mnoha posvátných míst.

V nedávné době, den před odletem na návštěvu Rakouska (září 2007), se Benedikt XVI. setkal s izraelským prezidentem Šimonem Peresem. Jejich rozhovoru dominovala témata týkající se izraelsko-palestinských vztahů i dialogu mezi izraelskými úřady a křesťanskými komunitami ve Svaté zemi. Obě strany si vyměnily informace o nedávném oživení kontaktů mezi Izraelci a Palestinci, jejichž cílem má být dosažení míru ve Svaté zemi s ohledem na rezoluce OSN i dosud uzavřené dohody. Vatikán si v této souvislosti přeje, aby v současném mezinárodním kontextu, který se zdá zvlášť příznivý, každá ze zainteresovaných stran "vynaložila veškeré úsilí a odpověděla na očekávání obyvatelstva vysíleného krizí, která trvá již 60 let a nadále rozsévá zármutek a zkázu".

Ještě čerstvější je mírová izraelsko-palestinská konference v Annapolis, jíž se 27. 11. 2007 zúčastnila i dvoučlenná vatikánská delegace. Konference a následné mírové rozhovory v Annapolis ve státě Maryland na východním pobřeží USA navázala na mírové rozhovory mezi Izraelci a Palestinci, které byly přerušeny před sedmi lety. Obě strany hovořily o dosud nevyřešených problémech mírového procesu: o statutu Jeruzaléma, hranici budoucího palestinského státu a osudu uprchlíků a židovských osad. Latinský patriarcha Jeruzaléma Michel Sabbah ocenil snahy o vyřešení konfliktu, řekl však také, že by je američtí prezidenti neměli nechávat na poslední rok svého druhého funkčního období. Narážel tak na skutečnost, že i poslední summit v Camp Davidu se konal krátce před odchodem tehdejšího prezidenta USA Billa Clintona z funkce. "Efektivní mírový proces si vyžaduje více než rok," řekl tehdy patriarcha.


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka