Ohlédnutí za Vánocemi roku 2007

Období adventu a Vánoc jsou časem, ve kterém se setkává církev a společnost zvláštním způsobem. Časných ranních bohoslužeb se zpěvem rorátů se účastní stále větší počet lidí. A nejsou to jen ti, kteří by byli orientováni pouze na vnější stránku této části roku. Obě církevní období jsou obklopena řadou zvyklostí, které zůstaly poměrně hluboko v naší duši, i když se společnost od vlastního jádra adventu a Vánoc vzdálila. Celý advent je mezi lidmi chápán už jako předvečer Vánoc, kdy se organizují koncerty, zpívají koledy, pořádají zvláště ve školách vánoční besídky, ulice se všude odívají do vánočních výzdob, na náměstích se stavějí vánoční stromy a vše se plní vánoční náladou. Těsně před Vánocemi se přináší světlo z Betléma, jehož vítání v katedrále se účastní i veřejní činitelé. Ono se pak rozbíhá po celé zemi a vstupuje i do veřejných budov. V domácnostech se strojí stromky, pod nimi jsou malé betlémky, rodiče nebo prarodiče chodí s dětmi navštěvovat betlémy v kostelích, noviny informují o vánočních bohoslužbách, zvláště o bohoslužbách půlnočních, poněvadž štědrovečerní kapr, půlnoční a rybovka patří neodmyslitelně k českým Vánocům. Média jsou plná vánoční tematiky, článků, pozdravů a přání prostších i vážnějších, i přenos papežova požehnání Urbi et orbi patří ke sváteční náladě o slavnosti Narození.

Kostely jsou o půlnoci většinou plné. Pro některé mladé lidi, i když třeba nejsou úplně věřící, patří půlnoční k „folkloru“ Vánoc. V přehledech půlnočních mší je mnohdy uvedeno, že se při nich hraje Rybova mše vánoční. Ta se ovšem k mešní liturgii vůbec nehodí. V některých kostelích – a to je chvályhodné a daleko vhodnější, se rybovka dává jako koncert třeba na Hod Boží odpoledne. Průměrné statistiky uvádějící půl milionu návštěvníků bohoslužeb v průběhu roku jsou o Vánocích třikrát až čtyřikrát překonány. V těchto souvislostech si někdy novináři kladou otázku, kolik že je vlastně u nás věřících. Pesimisté mezi nimi připomínají výsledky sčítání v r. 2001 a mluví občas o ateistické zemi. Není to vlivem Vánoc, že chci bránit náboženský charakter společnosti. Rozhodně však musím odmítnout názory, že naše společnost je ateistická. Výsledky sčítání, při kterém nebyly otázky po víře správně položeny, nemají velkou výpovědní hodnotu. Je pravda, že si lidé žárlivě hájí svou svobodu a nechtějí se nechat spoutat určitým řádem či pravidly církví. Když však s nimi o náboženství mluvíte – a o Vánocích je k tomu zvláštní příležitost – přiznávají v naprosté většině, že věří, „že nad námi něco musí být“. Věří v existenci Boha, ale domnívají se, že se o nás nestará a že s námi nenavazuje kontakt, že zůstává ve svém ráji a že tady na světě je sám člověk pánem. Vánoce jsou historickou odpovědí na tyto názory: Bůh přišel v lidské podobě, aby se setkal s člověkem, aby byl mezi námi. Nemluví o tom jen evangelia nebo tradice Vánoc, ale často k tomu lidi znovu přivádí strach, který se v současné společnosti šíří. Budí ho mnohé stíny našich dnů a pocit bezmocnosti. Člověk se bojí, hledá nějakou mocnou oporu, nechce být sám. Vánoce se svými krásnými zpěvy na to dávají „sladkou“ odpověď. Kéž by se něco z té hluboké krásné vánoční pohody zachytilo v srdcích lidí i pro všední čas roku…