Přesun na obsah

Církev a společnost

15. 2. 2008

V nově otevřené svobodě po pádu komunismu se církev jako instituce, respektive její oficiální reprezentanti, vyhýbala těsnějšímu spojování s jakýmkoliv politickým seskupením. Vycházela mj. z neblahé zkušenosti v době komunismu. Tehdy byla církev v područí režimu, který ji nutil k úzké spolupráci v Pacem in terris i jinak. Papež Jan Pavel II. vydal v r. 1982,  právě na žádost  kardinála Tomáška, směrnici „Quidam episcopi“ (Někteří biskupové). Tento dokument platí pro církev univerzálně, aby se pod zástěrkou nějakého obecného dobra nestávala rukojmím politiky. V komunismu si „strana a vláda“ brala církev, která tak udělala bolestnou zkušenost,  jako rukojmí. Z této zkušenosti jsme vycházeli po pádu komunismu a zaujali jsme linii nespojovat se a nevstupovat do  stranické politiky, i kdyby měla v názvu „křesťanství“, poněvadž by to mohlo dělit křesťany přítomné v různých stranách. Církev není apolitická. Jde jí o politiku ve vlastním slova smyslu: o dobro pro všechny, pro společnost, o duchovní hodnoty, o rozvoj jedince i celku. V této oblasti hledá spolupráci, konsenzus. Mrzí nás, pokud jsou někdy snahy znovu brát církev, její jméno, její hodnoty, její potřeby jako rukojmí a prostředek politického tlaku.

V současné prezidentské volební kampani Česká biskupská konference nevydala žádné prohlášení a nikterak se nepostavila veřejně na žádnou stranu, i když politici některých politických stran se jí dovolávají. „Vměšujeme“ se do volební kampaně tím, že se modlíme za dobrý výsledek volby k prospěchu církve i celé společnosti.

Kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka