Přesun na obsah

Synodní okénko 4: Bůh mluví i dnes

13. 10. 2008

V synodních diskusích účastníci často připomínají nutnost žít ze slova Božího a zakusit jeho účinky. V době komunismu bylo mnohdy pro mládež těžké účastnit se společně mše sv. (dnes se na tyto situace většinou zapomíná). Slovo Boží bylo proto důležitou cestou setkání se zmrtvýchvstalým Kristem. Na zasedání jsem proto vyprávěl malou zkušenost se slovem Božím v době komunismu.

Nechci opakovat to, co bylo řečeno vícekrát, ani rozvíjet teologii slova. Rád bych – jako doklad – vyprávěl zkušenost se slovem Božím, kterou jsme prožili v době komunismu.

Komunistická strana mládež "žárlivě" střežila. Jakékoli organizování věřících bylo zakázané. Proto se věřící scházeli tajně po chatách, na horách, v lesích. Bylo velmi obtížné, aby s nimi byl kněz, který by je vedl a sloužil mši svatou. Někdy ani nebylo možné, aby se celá skupina zúčastnila mše sv. v blízké vesnici, protože by to bylo příliš nápadné.

V této situaci brali mladí lidé do rukou Bibli. Každý den z ní četli a rozjímali nějakou větu, kterou se pak během dne snažili žít. Jednou to bylo například: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (Jan 15,12). Snažili se žít naplno tato slova a po určité době života ze slova si uvědomili, že Duch Svatý je přítomný v jejich srdci a vysvětluje jim hluboký význam těchto slov... On sám se stal silou, ze které se zrodilo společenství. Objevili, že síla Ducha Svatého v jejich srdci, láska Boží, láska mezi nimi, přiváděla do jejich středu Krista zmrtvýchvstalého. Plnil se tak Ježíšův příslib: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20).

Jeden z mladých lidí přivedl do této skupiny svého kamaráda. Moc mu nevysvětloval, o jakou skupinu jde. Večer, když se hovořilo o uplynulém dni, tento chlapec řekl: Tady, mezi vámi, je něco mimořádného. Co to je...

Jindy jela skupina mládeže do tehdejší komunistické NDR. Církev tu měla trochu větší svobodu. Mladí lidé pozvali i další, kteří nebyli zvyklí chodit ke svátostem.

I tam se žilo ze slova Božího. Po několika dnech života v hlubokém a živém společenství, mladí nepraktikující v okamžiku svatého přijímání se cítili jakoby „vyloučeni“ ze společenství. Požádali o zpověď. Pak řekli přede všemi, že sdílení a jednota ve skupině byly tak silné, že bylo těžké být v tak posvátné chvíli svatého přijímání „vyloučeni“.

Společenství, které se zrodí ze slova Božího, má přitažlivou sílu. Těchto skupin postupně přibývalo. Během několika let vzešlo z této skupiny povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu. Zkušenosti tohoto druhu se pak rozšířily mezi ostatní mladé lidi a posílily a zvláště prohloubily víru mnohých v síle Božího slova, ve stvořitelské přítomnosti Ducha Svatého...

Všechny pronikala veliká radost, dar Ducha Svatého, naděje v beznadějné situaci panujícího komunismu.

Ano, je to pravda: církev se rodí a žije z Božího slova. Právě v dobách komunismu to mnozí zakusili.


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka