Přesun na obsah

Setkání kardinála Vlka s velvyslancem ČR u Svatého stolce

16. 10. 2008

V době mé přítomnosti na XII. synodálním shromáždění v Římě bylo přirozené setkat se s velvyslancem u Svatého stolce J.E. JUDr. Pavlem Vošalíkem, který v předvečer národního svátku sv. Václava dne 27.9. 2008, když jsme ve Staré Boleslavi národní poutí slavili jedenáctisté výročí narození hlavního patrona České země, předal Svatému otci své pověřovací listiny. S novým čerstvým velvyslancem jsme hovořili o jeho setkání se Svatým otcem, o programu, který pro své funkční období u Svatého stolce má a který Svatému otci ve svém projevu při tomto setkání představil. Shodli jsme se, že tato linie jeho programu dobře odpovídá současné politické situaci i stavu vzájemných vztahů mezi ČR a Svatým stolcem. Tento jeho projev i papežova odpověď jsou nesmírně zajímavými dokumenty, které si zaslouží mimořádnou pozornost. Byly uveřejněny – jak je běžná praxe - v deníku L‘Osservatore Romano. Ukazují, že s novým velvyslancem začíná v současné situaci církve ve světě, v dnešní mezinárodní situaci i v naší vnitropolitické situaci, nové období vztahů se Svatým stolcem. Je to velmi významná událost nejen pro katolickou církev u nás, ale i pro naši republiku v situaci dosud neuzavřené dohody mezi ČR a Svatým stolcem. Jsme totiž jednou z posledních postkomunistických zemí, která 20 let po pádu komunismu nemá ještě parlamentem schválenou a prezidentem podepsanou mezinárodní smlouvu, i když byla Zemanovou vládou v roce 2002 dojednána. Tehdejší vládní garnitura, vládnoucí na základě opoziční smlouvy, měla v parlamentu dosti síly a přesto nebyla schopná dosáhnout schválení tohoto svého dokumentu. Dr. Vošalík se v závěru dvoustranného jednání mezi Svatým stolcem a ČR, jako zástupce Ministerstva zahraničí ČR, podílel na přípravě smlouvy. Tehdy jsem poznal dnešního velvyslance jako velmi schopného právníka.

Text smlouvy se dostal až za následující vlády na stůl poslancům, ale nebyl schválen kvůli silnému lobbingu vnějších proticírkevních sil. Mnozí tehdejší poslanci nebyli ani s to si tuto smlouvu před hlasováním aspoň přečíst. Na dotaz, proč hlasovali proti, co se jim na smlouvě nelíbilo, někteří tehdy odpověděli: „Já nevím, já jsem ji nečetl“.

Přestože tyto tehdejší i dnešní souvislosti jsou velmi zajímavé, je pro mne nepochopitelné, že toto jmenování a související dokumenty zaujaly velmi málo pozornost médií. Byly stručně uveřejněny na webové stránce Tiskového střediska ČBK. Rovněž stručně citovalo oba dokumenty, bez širšího komentáře o nich, i české vysílání vatikánského rozhlasu, které je pak opakováno na vlnách Proglasu.

Po zkušenostech se zprávou o lidských právech, každoročně vydávanou ministerstvem zahraničí USA, kterou ČTK vůbec neuveřejnila, není divu, že ani těmto událostem nebyla věnována pozornost. U věřících by to mohlo budit dojem, že se jedná o určitou mediální diskriminaci církví.

Nový velvyslanec Vošalík dobře zná vztahy mezi církví a státem u nás. Ve svém projevu se však nezastavil u zmíněných problémů, ale spíše je diplomaticky milosrdně přikryl obecným konstatováním „pozitivní trend ve vývoji vzájemných vztahů mezi Českou republikou a Svatým stolcem v posledních letech(...)slibuji, že se maximálně vynasnažím, aby tento pozitivní vývoj nejen pokračoval, ale aby získal novou dynamiku“ Připomněl dále, že se bude v příštím roce slavit 20 let od pádu komunismu: „Rozpad komunistického impéria a nastolení cesty ke svobodě a k demokracii, nás postavily před nová dilemata a výzvy, předložily nám zcela nové otázky k zodpovězení… Dvacet let budování nové společnosti se vším dobrým i špatným, co svržení totality a nově nabytá svoboda s sebou přinesly. Opět zde byla a je církev se svou pomocnou rukou všem tápajícím, všem potřebným."

Komunistickou minulost, aniž ji takto výslovně zmínil, označil za „roky utrpení, které náš národ prožil“ a uzavřel, že tyto skutečnosti a dosažená svoboda nám připomínají naši zodpovědnost za veřejné věci i za hranicemi naší země… Jeho pohled na mnohé dějinné skutečnosti je realistický. „V tomto roce, kdy uplyne šedesát let od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv, si též má země, více než kdy jindy, uvědomuje, že proud slz není u konce.“

Pan velvyslanec vyzdvihl úsilí Svatého stolce v oblasti lidských práv a nasazení za práva chudých. Poděkoval Svatému otci za tyto jeho snahy a řekl, že Česká republika je ochotná následovat tyto snahy, aby se stala integrálním členem mezinárodního společenství v boji proti chudobě, hladu a nemocem. Titul, pod kterým byly oba projevy uveřejněny, vyjadřuje sloganovitě obsah jejich rozhovorů: „Spojit ekonomický pokrok v Evropě se sociální spravedlností“. V souvislosti s tímto úsilím Svatého stolce a s našim nadcházejícím předsednictvím Evropské unie pan velvyslanec zdůrazňoval, že v této oblasti otevírá široký prostor pro vzájemnou spolupráci.

V závěrečné části pak připomněl nutnost vrátit se ke kořenům: „Prohlubující se evropská integrace a rozšiřování Evropské unie otvírají nové otázky o budoucnosti našeho kontinentu, o směřování našeho dalšího vývoje. Je velmi obtížné nalézt správný směr cesty bez jasného uvědomění si, odkud přicházíme. Směřování dalšího vývoje Evropy není možné bez připomínání si kořenů naší kultury, naší civilizace, bez respektování křesťanských základů našeho společného domu. I zde se vytváří velký prostor pro komunikaci mezi Českou republikou a Svatým stolcem, například již při příležitosti nadcházejícího předsednictví České republiky v Radě Evropské unie v roce 2009.“ V té souvislosti připomněl jako imperativ pro naši dobu výchovu: “V nové generaci a v její výchově zdá se být východisko. Výchova a vzdělávání je naléhavým úkolem dneška."

Svatý otec odpověděl na tento skvělý diplomatický projev opravdu mimořádným způsobem (celé znění projevu zde) a je opravdu velká škoda, že při nedostatečném zveřejnění nebyla zdůrazněna některé závažná místa jeho odpovědi. Velice ocenil, že pan velvyslanec zdůraznil vliv křesťanství na bohaté kulturní dědictví našeho národa a zvláště úlohu, kterou sehrálo evangelium tím, že v době útisku přinášelo českému národu naději. Podtrhl smysl českého národ pro solidaritu, která mu po pádu totality pomohla k obnově. Vyslovil potěšení, že náš národ je ochoten k mezinárodní spolupráci v boji proti násilí, hladu, chudobě a ostatnímu zlu ve světě. Připomněl, že „uskutečnění autentické kultury vyžaduje harmonickou spolupráci rodin, církevních společenství, škol, ekonomických sil, komunálních organizací a státních institucí.“ Řekl, že je přirozené, že evangelium vede věřící k tomu, aby se v lásce věnovali svým potřebným bratřím. V této souvislosti vyslovil velikou chválu našim charitám a jejich velikému dílu. Řekl, že tato práce je příkladem možného fungování vztahu mezi církví a státem. Neopominul také zmínit mnohé české humanitní pracovníky působící v zahraničí. Je velkým nedostatkem našich církevních medií, že nemají dostatečný cit pro mimořádně důležité věci, protože téměř nikdo z nich totiž neuvedl papežovy zmínky právě o charitě, když přece víme, co chtěla bývalá garnitura ministerstva kultury s charitami udělat. Je dobře známo (vlastně mělo by být známo), že si lidé u nás váží charitativní činnosti.

V těchto širokých souvislostech pak se papež zmínil o tom, že celá společnost může mít prospěch z toho, aby církev měla právo spravovat svůj majetek. Připomněl, že jsou tu znamení určitého pokroku, ale že „ještě zbývá mnoho vykonat“. Byl dokonce dobře informován i o parlamentní komisi… Byl jsem potěšen, že se papež zmínil i o pražské katedrále, a vyslovil naději, že se v těchto souvislostech najde i řešení celého problému.

V závěru musím říci, že mě mrzelo, že naše media neuveřejnila četná přání, úctu a respekt, která vůči naší republice papež vyslovil, a jeho ujištění obyvatelstvu naší republiky, že se za nás modlí, přeje hojnost Božího požehnání a svěřuje ho láskyplné prozřetelnosti Všemohoucího Boha.

Dovoluji si proto doporučit oba projevy velké pozornosti nejen naší církevní veřejnosti. Jsem přesvědčen, že vzbudí otázky, co tato tak mimořádná, papežem vyslovená přízeň znamená…

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka