Přesun na obsah

Homilie při mši za Petra Ebena u příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin

29. 1. 2009

Drazí bratři a sestry,

Liturgii slavíme především jako dík a chválu Bohu, s Ježíšem uprostřed nás. Neslavíme ji jen sami, ale také ve společenství s celou církví na této zemi, a také ve společenství se svatými v nebi, a to nejen s těmi kanonizovanými, ale i se všemi našimi příbuznými, kteří nás k Bohu svým svatým životem předešli. Ti, kteří tvoří to „nebeské dvorstvo krásné“ se setkali s Bohem-láskou a dobrem a získali ve svém životě důstojnost svatosti v různých oblastech života: na poli služby bližním, těm nejpotřebnějším, na poli hlásání Božího království, na poli svědectví krve jako mučedníci. Svědčili svým životem o Bohu-lásce, o Bohu-nekonečném dobru. Ale Bůh je také nekonečná krása. I tato Boží velikost potřebuje své hlasatele, své svědky. I když neznám žádného světce, u nějž by důvodem kanonizace bylo to, že zakusil a svědčil o Bohu jako kráse, jsem přesvědčen, že v duchovním proudu křesťanství jsou tu velikáni, kteří zakoušeli Boha jako krásu. Neoznačujeme je pojmem světců, neříkáme světec malby, světec hudby, ale myslím, že do takové kategorie mnozí tito umělci patří ...

Petr Eben to v jednom svém velkém interview vyznal: „Ze všech druhů umění je to právě hudba, jež má k duchovní látce nejblíže. Sochař pracuje s hlínou, malíř s barvami ... jen hudebník pracuje s něčím, co je zcela abstraktní a při tom velmi reálné, co se nedá nahmatat a co přece existuje, má své zákony a dimenze. A proto lze brát prostor ducha jako realitu ...“ Hlásal svými skladbami tuto duchovní skutečnost. Umění je pro vnímání dnešního člověka, který žije obrazy, smyslovým vnímáním, velmi vhodnou cestou k Bohu.

V této době se často ptáme: Co může naše země nabídnout Evropě? Tady je např. takový dar v životě a díle tohoto velikána hudby. Jeho umění slouží formaci srdce člověka, formaci hudbou. Tu dnešní Evropa tolik potřebuje. Což takový koncert v Bruselu s příslušným slovem: „malý dárek naší země Evropské unii“?

Petr Eben sám jednou vyznal své velké přání: „Byl bych šťastný, kdyby mé skladby mohly alespoň nepatrně přispět ke spiritualizaci světa, který se dnes příliš utápí v hmotnosti a ztrácí vlastní cíl života. Do této kategorie patří všechna má témata: humanismus, láska a pokoj mezi lidmi ... zklidnění našeho věčného chvatu, usebrání v hektickém toku našich dnů ...“. Proto také jeho velký příklon k liturgickým skladbám. Setkání se sakrálními texty je pro něj „povznesením a očistou, vykročením ze všedního života s jeho vášněmi a starostmi ... dotek věčnosti – kdo by po něm nezatoužil“. Umění Petra Ebena, to není jen projev velikého nadání, ale prezentace jeho duše, která byla s hudbou ztotožněna nebo hudbou mluvila ...

Eben nebyl zahleděný do sebe, do své muziky, psal pro druhé. Krásné je jeho vyznání vztahu k hudbě: „Hudba pro mě není v první řadě něčím, co zní, ale něčím, co oslovuje. Není něčím, co vytváří akustický prostor, ale co vytváří prostor pro já a ty, hudba je pro mě především setkáváním. Setkáním s posluchačem jako oslovení či poselství, setkáním s Bohem jako prosba anebo chvála. Vždycky mi jde o adresáta. Nezajímá mě pouze, jak tón zní, ale jak je slyšen. ... Skladba pro mě není vypuštěným balónkem, ale míčem, hozeným a čekajícím na ruce, jež ho chytí.“ V hluboké pokoře vyznává, že nejsilnější inspirací ke skládání byla láska. Skromně pochybuje, že na to byl sám, přičítá zásluhy jiným: „Napsal jsem. Ale byl jsem to opravdu já, který to psal? A kdo to všechno ve mně psal s sebou: rodiče, mládí, učitelé, ke kterým jsem chodil, rodina, se kterou žiji, skladatelé, které mám rád, a kdo ještě, o kterém vím a o kterém nevím ...“ Na nočním stolku měl seznam jmen, na které – jak říkal – by nechtěl zapomenout: dva profesoři Bořkovec a Rauch a vedle svatých patronů seznam těch, kteří ho inspirovali k napsání skladeb, jako byli Jeremiáš, Kempenský, Mikuláš Kusánský a další. Dnes se ze setkání s nimi raduje.

Myslím, že u Petra Ebena je nutné vidět – víc než u ostatních skladatelů – jeho srdce. Je to zrcadlo jeho hudby. Ty dvě věci nelze od sebe oddělovat: srdce a duši skladatelovu a jeho dílo. A proto jeho hudba tak silně působí. Jeho krásné srdce a jeho velký duch žijí v jeho skladbách. A jeho život a dílo: evangelizace životem úzce spojeným s krásou, s Bohem-krásou.

Písmo říká o zemřelých: „Jejich skutky jdou s nimi ...“ Věřím, že krásné a hluboké duchovní skladby Petra Ebena vstoupily s ním do ráje a obohatily repertoár nebeských kůrů. Snad to ani nemohlo být jinak. Ať mu Pán dá věčnou odměnu: být ponořen do nekonečné Boží krásy.

Kardinál Miloslav Vlk

Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka