Veřejná čtení Bible a nový překlad

Letos ve velikonočních dnech bylo v Brně a na dalších osmdesáti místech republiky odstartováno celonárodní čtení Bible. Je to opravdu mimořádná skutečnost, že Nadační fond Nové Bible kralické uspořádal tuto „akci“. Nejedná se však ve světě o první takovou událost. Při posledním celosvětovém shromáždění Biskupské synody ve Vatikánu v říjnu minulého roku na téma „Boží slovo v životě a poslání církve“ bylo jednou z doprovodných akcí právě veřejné kontinuální čtení Bible v bazilice Svatého Kříže Jeruzalémského v Lateráně. Toto čtení se konalo dnem i nocí několik dnů. Zahájil ho papež Benedikt XVI. a ve čtení pokračovali různí kardinálové, biskupové, umělci, politici či sportovci, kteří jeden po druhém četli ve společenství mnoha lidí zhruba půl hodiny. Bazilika se průběžně plnila posluchači. Všichni najednou se totiž do baziliky nevešli, takže zvlášť ve dne museli lidé v zástupu čekat venku, aby mohli vystřídat ty, kteří byli uvnitř. Skutečnost, že se čtení konalo ve starobylé bazilice Svatého Kříže, dávala celé akci opravdový duchovní ráz. Nebylo to jen „čtení ze starých dávných knih“, jak by řekl Werich, ale byly to posvátné, duchovní chvíle, hodné „čtení Písma svatého“. Italská televize RAI celou dobu vše natáčela a vydala poté Bibli čtenou významnými osobnostmi v krásném prostředí na CD. Čtení bylo prokládáno i různými vhodnými zpěvy nejrůznějších hudebních těles.

Nevím, čím se celonárodní čtení Bible u nás inspirovalo, ale rozhodně je to velká chvályhodná akce, i když není tak slavnostní a důstojná jako ta římská. Někdy se trochu zdá, že organizátoři chtějí „lidem říci, že tato slova představují poklad našeho písemnictví“. Ovšem není to tak úplně pravda, protože Bibli nenapsal nikdo z našeho národa. Svatí Cyril a Metoděj přeložili Bibli do staroslověnského jazyka. Tímto překladem začíná „literatura“ v našem jazyce. Škoda, že se překladatelé Nové Bible kralické v úvodu více nevěnovali naší dlouhé biblické překladatelské tradici, např. i katolické. Právě překlady Bible mají značnou zásluhu na rozvoji českého jazyka ...

Donedávna se při různých veřejných akcích, při nichž se četlo z Bible, sahalo po Bibli kralické, protože její jazyk nese pel starobylosti. V dějinách překladů se v minulosti usilovalo o to, aby nový překlad byl vždy v soudobé češtině. V minulých staletích se nepřekládalo vždy z originálních jazyků, z hebrejštiny a řečtiny, ale většinou z latinské vulgáty. Ani Bible kralická  nebyla přeložena vždy podle biblického textu v původním jazyce ani podle kritického vydání Vulgáty, ale podle jedné z jejích verzí. Překlady v minulém století měly vždy uvedeno, z jakých textů bylo překládáno, poněvadž se dbalo nejen na pěkný jazyk, ale také především na přesnost. Bible je slovo Boží a to vyžaduje přesnost, protože jde o Zjevení Boží a ne pouze o literaturu. O to se velice dbalo u ekumenického překladu. Už při letmém prohlédnutí nového překladu „Bible pro 21. století“ mám však obavu, že čtivosti a modernosti byla obětována přesnost. To je patrné zvláště u básnických biblických textů. Povrchnost překladu Bibli neposlouží. Překladatel musí znát nejen jazyky, ale i biblickou tradici a biblickou teologii, aby se mohl při překladu dobře orientovat. Postupně při hlubším studiu tohoto překladu jistě i ostatní křesťanské církve, které mají velkou biblickou tradici, řeknou své slovo, protože Bible, slovo Boží bylo svěřeno apoštolům, církvi, všem křesťanům ...

Kardinál Miloslav Vlk