Caritas in veritate

Nedávno uveřejněnou encyklikou papeže Benedikta XVI. „Láska v pravdě“ s podtitulem „O celostním vývoji člověka v lásce a v pravdě“ se zabývají nejen teologové a ti, kdo jsou zodpovědní v církvi, ale i odborníci nejrůznějších oborů lidské činnosti na celém světě. Je studována a bohatě komentována. Nepřátelé církve se ji sice snaží někde jednostranně kritizovat, ale to nepřekvapuje . Převažují pozitivní komentáře. Zřejmě bude přijata ještě kladněji než první encyklika „Bůh je láska“, která se zabývala hlubokým, nejen teologickým a teoretickým výkladem jádra křesťanského učení ve velmi srozumitelné formě pro věřící i nevěřící. Dosáhla velikého celosvětového ohlasu.

Současná encyklika se nezabývá náboženskými tématy v úzkém slova smyslu, orientovanými dovnitř církve. Je obrácená ke světu, ke společnosti. Zabývá se základními problémy, které dnes sužují celý svět, a vytváří tak úžasný most mezi vírou, učením církve a světem. Není „jen“ sociální encyklikou. Je to komplexní, řekl bych globální analýza dnešní situace ve světě ve všech oblastech lidské činnosti ve světle principů „lásky a pravdy“. Není jen nějakou negativní kritikou hlubokých stínů a celosvětové bezvýchodné situace, se kterou si politici ani vědci a světoví političtí experti nevědí rady. Papežova vize je kritickým pohledem na svět se všemi jeho problémy, ale je pozitivní a plná důvěry.

Benedikt XVI. navazuje na svou první encykliku a vychází nejprve z pevně teologicky a filosoficky podle pravdy definovaných základů života jedince i společnosti. Ve světle základních pravd evangelia prezentuje přesnou aktuální analýzu současného úsilí o spravedlivý svět. Encyklika tedy není nějaké globální naříkání nad špatností a zkažeností světa, jak se možná někdy z křesťanských řad ozývalo a leckde ještě ozývá. Papež nezaujímá záporný a nedůvěřivý postoj k tolika skutečnostem světa, ale naopak vidí je převážně pozitivně. Zamýšlí se nad jejich kořeny a nad možností dalšího pozitivního rozvoje světa. Je to důležitá pomoc a nabídka do diskuse o důstojný a úspěšný světový pořádek. Snad žádná papežská encyklika neměla nikdy tak široký globální záběr. To, co je na ní mimořádného, je skutečnost, že celá papežova vize a analýza jsou úžasně harmonickým a koherentním propojením sféry duchovní, hodnotové, se sférou civilní a společenskou. Hlubokým teologickým způsobem nesmírně fundovaně encyklika ukazuje, že základní křesťanské pravdy a hodnoty jsou jediným řešením všech světových problémů, aniž papež mluví se zdviženým ukazováčkem a přezíravou nadřazeností. Bere svět i se všemi jeho problémy velmi vážně a podává analýzu i řešení klidně, s velikou vážností a hlubokým vědomím, že v evangeliu je světu dáno východisko z jeho neřešitelných problémů. Papež se ale nesnaží předkládat nějaké hotové hospodářské a politické programy. Jeho pohled na podnikání je pozitivní. Udává však směr, ve kterém je nutno tváří v tvář celosvětové situaci a hospodářské krizi uvažovat, aby se došlo k solidnímu řešení. Je to veliká výzva pro hospodářské elity, aby přijaly nová pravidla zodpovědné ekonomie.

Papež navazuje na svou první encykliku „Bůh je láska“ a do široka rozvíjí její základní pojmy: lásku a pravdu. Ukazuje velmi důkladně, že tyto dvě velké skutečnosti jsou dány universálně jako Boží dary pro život jedince i společnosti, a na široké bázi poukazuje na to, jak souvisejí se životem. Zdůrazňuje, že bez nich život společnosti nutně končí ve slepé uličce. Papež tu navazuje na sociální encykliky svých předchůdců: na encykliku „Populorum progressio“ papeže Pavla VI. a encykliku „Solicitudo rei socialis“ Jana Pavla II., jejichž učení dále rozvíjí. Benediktova encyklika „Láska v pravdě“ přichází v pravý čas a přesně se dotýká problémů současného světa. Ukazuje obecně na fenomén materialismu a egoismu a zdůrazňuje jeho nebezpečnost nejen pro svět práce, ale i pro oblasti života společnosti vůbec. Poukazuje na důsledky takového pohledu: ponížení člověka a jeho degradace na pouhý materiál v oblasti bioetických otázek. Uvedené hluboce promyšlené základy křesťanského učení pak používá při analýze celkové politické, hospodářské a sociální situace ve světě. Na základě integrálně pojaté křesťanské antropologie, která přesahuje konečnost naší existence, pojednává o ústředních pojmech jako vývoj, pokrok, spravedlnost, solidarita, subsidiarita, společenské dobro, zodpovědnost, hospodářství, obchod, účast chudých národů na mezinárodním obchodě, boj proti chudobě, rozvojová pomoc atd. V této perspektivě mluví o celém řetězci otázek hospodářských, politických, právních, sociálně politických, vědeckých a dochází k požadavku dialogu mezi různými obory vědy, mezi humanitními a teologickými obory a vědci. Encyklika se tak stává partnerem dialogu o zodpovědnosti za svět. V tomto širokém rámci se pak zabývá spravedlností ve světě, rozdělením hmotných statků a otázkou hladu, ziskem jako rozhodujícím faktorem rozvoje podle lidských představ, finanční krizí, pokrokem a vývojem, postaveným jen na lidském omezeném uvažování ...

Za detailními otázkami stojí průběžně integrální transcendentální pohled na člověka, který v sobě nese touhu po „stále víc“. Odpovídá na otázky, jako co znamená tato touha, co je opravdový pokrok, který slouží životu. Určitě ne maximalizace zisku spojeného s egoismem. V encyklice se odhaluje potřeba orientace na ony integrální otázky, které přesahují egoismus a staví jednotlivé problémy do integrálního kontextu pravdy, lásky a věčnosti.

Encyklika přichází v důležitém okamžiku současné celosvětové krize, která je vlastně vyústěním dvacetiletého vývoje po pádu rozsáhlého systému komunismu, protože tehdy nedošlo k důkladné analýze kořenů totalitních režimů, zvláště komunismu, ale vývoj pokračoval dále v převráceném pohledu na člověka, vycházejícího z falešných ideologických předpokladů marxismu a vůbec sekulárního pohledu na život, bez respektu k pravdě a z protilidské nehumánní nenávisti a egoismu. Encyklika Benedikta XVI. míří přesně i na naší současnou politickou, hospodářskou, sociální a mravní situaci. Vystupuje tu ostrý kontrast (i když se to výslovně neformuluje) k obrazu člověka orientovaného imanentisticky a materialisticky, který není zakotven v pravdě, lásce, transcedenci a vztahu k Bohu. Na jejím pozadí se ještě silněji ukazuje bezvýchodnost a nekompetentnost jednání mnohých politiků i celé naší politické scény. V tomto kontextu pak i dlouhodobé neřešení otázek v oblasti církve se tu jeví jako naprosto malicherné, krátkozraké a ubohé nepochopení skutečných zákonů vývoje, pokroku i potřeb současnosti. V encyklice pojednávaná témata se nabízejí jako vhodná i pro nadcházející papežskou návštěvu v naší zemi ... Je tedy i pro nás velikou výzvou k zamyšlení ...

Kardinál Miloslav Vlk, na svátek sv. Benedikta, patrona a ochránce Evropy