Přesun na obsah

Čekání na papeže

22. 7. 2009

Tato návštěva má svou dlouhou historii, která začala v roce 2005, kdy byli čeští biskupové v měsíci listopadu ve Vatikánu „ad limina“; to je oficiální návštěva všech biskupů, reprezentantů církve katolické v naší republice v sídle světové církve, na návštěvě jejího reprezentanta Svatého otce Benedikta XVI. V osobním rozhovoru o jeho tehdy se blížící návštěvě v rodném Bavorsku jsem vyslovil myšlenku, že Bavořané a Češi jsou si určitým způsobem ve stylu myšlení blízcí a že v Bavorsku našlo svůj nový domov mnoho vysídlenců ze Sudet. Řekl jsem papeži, že i geograficky je z Bavorska do Prahy jen malý krok a vyslovil jsem myšlenku, že by bylo velmi snadné při návštěvě Bavorska „zaskočit“ do Prahy. Papež se té myšlenky tehdy chopil a potvrdil ji. Ale pozdější uvažování se bralo jinou cestou.
 
Svatý otec vykonal 7 návštěv v kontinentech mimo Evropu, 6 návštěv v Evropě v převážně daleko větších státech než je Česká republika (Německo, Polsko, Španělsko, Rakousko, Francie). Z bývalých socialistických zemí navštívil jedině Polsko, hned v r. 2006: pocta jeho předchůdci a „pohlazení“ Poláků v bolesti nad ztrátou „jejich papeže“. Původní plán „přilepit“ návštěvu naší země k návštěvě našich větších sousedů, Německa nebo Rakouska, byl postupně změněn a papež se vyslovil, že si naše země „zasluhuje samostatnou návštěvu“.
 
Tento jeho výrok, který mi papež osobně řekl při návštěvě v Polsku, po návštěvě Německa a před návštěvou Rakouska, je zajímavý z důvodu velikosti a politického významu naší země ve srovnání s ostatními navštívenými státy v Evropě. Ještě zajímavější však je takové srovnání z hlediska náboženského.  Velikostí a politicky – to si musíme přiznat – nemůžeme konkurovat  jiným velkým a důležitým sousedům v Evropě. A po stránce náboženské ještě méně. O nás se říká, že jsme nejateističtější národ v Evropě. Nesdílím tento názor, protože není pravdivý. U nás není tolik přesvědčených a bojovných ateistů. Většina lidí Boha nepopírá, ale je jim zcela lhostejný a zdá se jim, že ho pro život nepotřebují ani jako jednotlivci, ani jako společnost. Říkají o něm, že se o nás nestará a my že jsme na této zemi nezávislými pány. To je nejrozšířenější názor. Tedy jsme stát velmi sekularizovaný. Jestliže je papež připraven navštívit naši zemi, není to jen proto, že to jednou slíbil a chce slib dodržet, ani proto, že má nějaký zvláštní zájem vykonat státní návštěvu v této zemi, která je po stránce společenské i po stránce demokracie na tom dosti špatně. Tohle papež dobře ví. Priorita jeho cesty je pastorační, tj. pastýřská návštěva. Přichází jako nejvyšší „pastýř“ církve. Kristus přikázal prvnímu papeži sv. Petrovi: „Utvrzuj své bratry“, tzn., povzbuzuj a posiluj ty, kteří jsou ti svěřeni, zvláště v jejich bolestných a těžkých situacích. Benedikt XVI. je si dobře vědom svého poslání a tak přichází povzbuzovat a posilovat místní církev, která má mnoho problémů a těžkostí, nejen svých vnitřních,  ale ve své situaci v tomto státě. Dvacet let po pádu komunismu není ještě uspokojivě vyřešen vztah mezi státem a církví. Tzv. církevní zákon č. 3/2002 Sb. je naprosto neuspokojivý. Jsme stále závislí na státu po stránce ekonomické. Stát ještě pořád drží ve své ruce všechen majetek církve jako za totalitního režimu a ani za dvacet let svobody nebylo dosti politické vůle komunistická bezpráví uspokojivě vyřešit. O katedrále ani nemluvím… Naše situace se dá jen velmi těžko srovnávat se situací církve v ostatních postkomunistických zemích. O tom všem je papež dobře informován. Jestliže přesto přichází, pak proto, aby církvi v její tak obtížné situaci byl blízko, aby se za nás postavil, aby nás povzbudil…
 
Protože je také hlavou státu Vatikán, má jeho návštěva nutně i tuto stránku - mezinárodní, politickou. Státní návštěva ve státě, kde nejsou vyřešeny základní vztahy s církví – to je jistě otázka. Přes všechny negativní věci chce papež ukázat dobrou vůli a znovu projevit naději, že tyto problémy lze vyřešit. Ostatně některé z nich otevřeně zmínil před rokem při nástupu nového velvyslance u Svatého stolce a právě při té příležitosti vyslovil naději, že se tyto záležitosti pozitivně vyřeší. Zatím se tak nestalo. Jako dobrý host nebude asi veřejně znovu připomínat všechny ty bolestné nevyřešené problémy, ale nezapomínejme, že o nich dobře ví…
 
Papež přichází v době, kdy se ve své poslední encyklice „Láska v pravdě“ zásadně a fundovaně vyslovil k celosvětové globální situaci ve všech jejích bolestných aspektech. Ukázal na kořeny takových situací a naznačil řešení. Nenaříká nad „zkažeností světa“, ale přistupuje k bolestem s pochopením. Velmi závažným způsobem ukazuje, že učení církve nejsou jen soukromé názory nějaké  skupiny lidí, ale že církev má jasnou analýzu i návrh řešení a cestu k ozdravění světa v situaci, kdy zodpovědní ve světě jsou bezradní a neznají řešení. V této pozici papež přichází, se svou encyklikou „v zádech“. I kdyby tyto své názory nevyslovoval, přesto jsou jednou vysloveny.
 
To, co je v encyklice řečeno, se vztahuje i na naší nábožensko-společenskou situaci. U nás bylo vyslovováno, že církev je pro někoho spolkem zahrádkářů nebo turistů, říká se, že víra je soukromá věc, kterou nemáme „tahat“ na veřejnost. Papež přichází v situaci, kdy ukázal před celým světem, jak je tato „soukromá věc“ cestou pro řešeni velkých, globálních světových problémů, s nimiž si politici nevědí rady. Tyto názory přicházejí s ním, patří k němu. Domnívám se, že se nejspíše přece jen dotkne mnohých z problémů v encyklice pojednávaných… Možná, že ji v pěkné vazbě i někomu z vrcholných politiků daruje. Takový papež přichází a takého ho chceme přijmout.
 
Věřící se modlí za to, aby jeho návštěva přinesla mnoho duchovního prospěchu a užitku pro církev i pro společnost. Papežův příchod v okruhu svátku hlavního zemského patrona knížete svatého Václava, uctění jeho ostatků je i výrazem jeho úcty k naší duchovní i národní tradici. Jeho pouť k místu Václavova umučení jako by spojovala duchovní a národní stránku papežovy návštěvy.
 
kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka