Advent roku 2009

První nedělí adventní 29. listopadu začal nový liturgický rok. Jednotlivá období liturgického roku slouží k tomu, abychom ve zvláštním čase každoročně prožívali „tajemství“, totiž veliké a významné události Ježíšova pozemského života, které jsou rozhodující pro spásu člověka. Smyslem Ježíšova příchodu bylo přinést poznání Boha a dát lidem možnost mít s ním společenství, které by se stalo stylem života nejen tady na zemi, ale i cestou k trvale šťastnému životu ve věčnosti. Teologickou řečí říkáme, že Ježíš „přinesl spásu“, to znamená stal se „Bohem blízkým“ a dal lidem účast na životě Boží Trojice. Velké etapy Ježíšova života jsou jeho narození, veřejné působení a hlavně jeho smrt na kříži a vzkříšení. Toto poslední období vrcholí sesláním Ducha svatého, Letnicemi. To je den „zrození církve“, kterou Kristus vyvolením dvanácti apoštolů a jejich tříletou „školou“ a hlásáním evangelia připravoval.

Liturgický rok má dvě velká výrazná období, Vánoce a Velikonoce. Oběma vždy předchází doba příprav, před Vánocemi doba adventní a před Velikonocemi doba postní. Obě období také doznívají zvláštním různě dlouhým obdobím. Zbývající část roku, která nespadá do některých z těchto období, je „všední“ dobou liturgického roku.

Adventní dobu tvoří čtyři adventní neděle, nedá se říci „čtyři týdny“, protože záleží na tom, na který den v týdnu připadá slavnost Narození Páně. Jestliže připadá na pondělí, pak advent má sice čtyři adventní neděle, ale trvá pouze tři týdny. Jestliže připadá např. na sobotu, trvá čtyři týdny.

V době adventní si připomínáme přípravu začátku spásy, tj. prorocké předpovědi Ježíšova, Mesiášova příchodu a očekávání celého židovského národa, že se naplní prorocké předpovědi a Spasitel přijde. My si připomínáme, že Bůh je Pánem času. On předpověděl nebo dal předpovědět a postaral se o naplnění všech proroctví. Z toho poznáváme, že on je skutečně Pán času. A o Vánocích pak slavíme naplnění proroctví a oslavujeme vstup Pána času do našeho času, Ježíšovo narození. Boží Syn přichází jako obyčejný člověk do našeho světa. Jeho pokorným příchodem na svět začala doba zvláštní tajemné blízkosti Boha v Ježíši Kristu v církvi, ve svátostech a v jeho slově.

V adventu si také připomínáme, že ta Ježíšova skrytá, tajemná přítomnost v církvi jednou skončí a že Ježíš přijde slavnostně a viditelně na konci časů jako Pán, vítěz a soudce světa. V adventu se učíme na tento okamžik dějin, o kterém nikdo neví, kdy přijde, čekat. Učíme se to tím, že se snažíme prožívat tu skrytou, tajemnou přítomnost Krista Zmrtvýchvstalého v církvi, a skutečně a živě se s ním setkávat ve svátostech a v jeho slově. Tak se rozvíjí naše živé společenství s Ježíšem během liturgického roku, který přináší do našeho života rozdílné duchovní akcenty ...

Kardinál Miloslav Vlk